Závislost

Autor: Hana Nováková

Klíčová slova: závislost, patologie

Synonyma: patologická závislost, syndrom závislosti

Související pojmy:

nadřazené - duševní porucha

podřazené - látková závislost, návykové chování

Stav závislosti obecně znamená určitou podmíněnost (popř. podřízenost), kdy je jedna entita za účelem naplnění jejích potřeb podporována jinou entitou nebo se musí spoléhat na jiné vnější zdroje. Např. dítě je závislé na svých rodičích, lidé jsou závislí na vzduchu, vodě a potravě. Vyskytne-li se u jedince abnormální závislost projevující se nutkavým a (sebe)destruktivním jednáním, mluvíme o patologické závislosti.

Patologická závislost a její příznaky

Definic patologické závislosti (dependence, addiction) či syndromu závislosti (dependence syndrome) lze nalézt celou řadu. Z těch jednodušších jsou to např.:

„Neschopnost obejít se bez něčeho nebo někoho; termín nejčastěji užíván pro drogovou závislost či přesněji závislost látkovou.“

„Stav osoby, která podléhá jiné osobě nebo věci. Může existovat závislost na toxické látce, která se užívá pro požitek nebo pro odstranění pocitu tísně.“

„O závislosti hovoříme tehdy, když vznikne vzorec nutkavého a destruktivního užívání látek.“

„Silná, přemáhající, nutkavá touha brát psychoaktivní látku, alkohol nebo tabák; trvalé potíže v kontrole užívání a množství látky; platí též pro patologické hráčství či závislost na jiné osobě.“

Podrobnější definice závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí definující znaky závislosti:

„Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje. Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů:

a) silná touha nebo pocit puzení užívat látku;

b) potíže v sebeovládání při užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky;

c) tělesný odvykací stav. Látka je užívána s úmyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím užíváním této látky, případně dochází k odvykacímu stavu, který je typický pro tu kterou látku. K mírnění odvykacího stavu se také někdy používá příbuzná látka s podobnými účinky;

d) průkaz tolerance k účinku látky jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolaného nižšími dávkami (jasné příklady lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, které by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance);

e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku;

f) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení.“

Podobnou předchozí definici je definice závislosti podle Americké psychiatrické asociace:

„Pro diagnózu závislosti by měl pacient vykazovat alespoň tři ze sedmi dále uvedených příznaků ve stejném období 12 měsíců:

1. růst tolerance (zvyšování dávek, aby se dosáhlo stejného účinku, nebo pokles účinku návykové látky při stejném dávkování);

2. odvykací příznaky po vysazení látky;

3. přijímání látky ve větším množství nebo delší dobu, než měl člověk v úmyslu;

4. dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky;

5. trávení velkého množství času užíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z jejích účinků;

6. zanechání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku užívání látky, nebo jejich omezení;

7. pokračující užívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícím se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichž člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány užíváním látky.“

Příčiny závislostí

Vznik patologických závislostí nelze redukovat na jedinou příčinu. Většinou jde o mnohaúrovňový problém. Svou roli zde hraje konkrétní osobnost člověka a její dispozice, dále vlivy prostředí (rodina, vrstevníci, partneři, média apod.), přítomnost, charakteristika a dostupnost drogy, konkrétní podnět a další okolnosti. Vznik závislosti může souviset s touhou člověka experimentovat, touhou po změně prožívání, zintenzivnění prožitku radosti či slasti, nebo také se snahou uniknout před bolestí, problémy, pocity úzkosti, samoty, prázdnoty apod., tedy je možný u látek, činností, vztahů a vůbec všeho, co toto může poskytnout.

Typy závislostí

Rozlišujeme dvojí závislost: fyzickou a psychickou.

Fyzická závislost je stavem „adaptace, jehož důsledkem jsou závažné fyziologické a psychologické poruchy při odnětí drogy“. Vzniká po dlouhodobějším požívání drogy, kdy ji organismus zahrnul do své látkové výměny, takže na její nedostatek reaguje poruchou – abstinenčními příznaky, přestože mu vysazení drogy ve skutečnosti prospívá. Absence drogy navozuje nepříjemný odvykací stav (často opačného charakteru, než jsou účinky látky), který v některých případech může bez lékařské péče ohrozit i život (prostřednictvím stavů deliria nebo epileptických záchvatů), ale během několika dnů až týdnů odeznívá.

Psychická závislost se vyznačuje naléhavou touhou, bažením (craving) po předmětu závislosti a jejím účinku. Chybění drogy vyvolává úzkostně depresivní stavy. Je závažnějšího charakteru než fyzická závislost, protože fyzické se lze zbavit za relativně krátkou dobu, zatímco psychická závislost bývá záležitostí dlouhodobé léčby a často vyžaduje zásadní změny životního stylu.

Tedy také bažení (craving) můžeme rozlišovat fyzické a psychické: fyzické vzniká při odeznívání účinku návykové látky nebo bezprostředně po něm, psychické se objevuje i po delší abstinenci.

Vzhledem k předmětu závislosti se můžeme setkat s nejrůznějšími druhy závislostí: např. s látkovými, mezi které patří závislost na tabáku, alkoholu (alkoholismus), drogová nebo léková závislost (narkomanie, toxikomanie). Lze si vypěstovat psychickou závislost i na látkách, které samy o sobě nejsou návykové, např. na steroidech či placebu. Mezi další poruchy, které bývají označovány spíše za návykové a impulzivní poruchy chování než závislosti (vyznačující se většinou pouze psychickou závislostí), ale vykazující obecné znaky závislostí, lze zařadit např. patologické hráčství (gambling), patologické nakupování (oniomanie), patologické kradení (kleptomanie), závislost na různých činnostech, které umožňují počítače a Internet (netholismus), závislost na sexu (nymfomanie/satyriáza), závislost na práci (workoholismus), některé poruchy příjmu potravy, závislost na určité osobě či vztahu, na hustotě populace ad.

Závislosti mohou být sdílené (např. partnery) nebo zřetězené (tj. potřeba pečovat o závislou osobu). Některé bývají vázané na určité sociální situace. Setkáváme se i s kombinací dvou či více závislostí najednou (k nejčastějším patří např. patologické hráčství a závislost na alkoholu). Jedinci mohou být závislí na jedné určité látce, třídě látek (např. na opioidech) nebo i řadě různých látek. Je-li závislost důsledkem jiné duševní poruchy, např. deprese, mluvíme o sekundární závislosti.

Návykové látky mohou kromě závislosti vyvolávat i další poruchy duševního zdraví, např. delirium, psychotickou poruchu, amnestický syndrom ad.

Léčba závislostí

Jediným možným řešením závislosti je doživotní abstinence.

Překonat fyzickou závislost lze i v domácím prostředí, bez lékařské pomoci a medikamentózní léčby, vyjma případů, kdy hrozí psychotické stavy, delirium, epileptické záchvaty nebo sebevražedné tendence. Léčba trvá několik dnů až týdnů.

Vypořádání se s psychickou závislostí si žádá komplexnější přístup. Jak již bylo řečeno, závislost nemívá jedinou příčinu, proto je při léčbě třeba použít více postupů: práce s motivací, rozpoznávání spouštěčů a vyhýbání se jim nebo jejich lepší zvládání, změna životního stylu, využívání vlivu širšího okolí, prohlubování sebeuvědomění, zlepšení vnímání sebe i okolního světa, pěstování sociálních dovedností, zvládání rizikových duševních stavů, relaxační techniky, udržování dobrého stavu, prevence relapsů, rodinná terapie, terapeutická komunita, medikamentózní léčba ad. Důležité je stanovit vhodnou léčbu individuálně pro každého pacienta. Čím delší léčba je, tím lepší přináší výsledky. Jde o dlouhodobý proces, který může vyžadovat opakování. Výsledky zlepšuje účast ve svépomocných skupinách (např. anonymní alkoholici, anonymní narkomani, anonymní přejídači ad.). Účinné jsou i svépomocné příručky.

Je-li závislost důsledkem jiných duševních problémů, je třeba léčit i je.

Podstatná je také primární prevence závislostí, tedy snaha předejít užívání návykových látek a návykovému chování.

Použitá literatura

• ATKINSON, R.L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.
• HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5.
• NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: Současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2000. 151 s. ISBN 80-7178-432-X.
• SILLAMY, N. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 246 s. ISBN 80-244-0249-1.
• VIDUNA, I. Závislost na internetu. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra psychologie, 2006. 60 s., 1 s. příloh. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. David Šmahel, Ph.D.
• Závislosti a návykové poruchy. MeDitorial [online]. 2009-10-19 [cit. 2011-05-20]. Dostupný z WWW: <http://www.ulekare.cz/clanek/zavislosti-a-navykove-poruchy-1020>. ISSN 1802-5544.