Hardwarová čtečka: Porovnání verzí
(→E-ink) |
|||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
= E-ink = | = E-ink = | ||
| + | Malou revoluci ve vývoji elektronických knih znamenal vynález e-inku (elektronického inkoustu). Jedná se o pružný, papíru podobný elektronický display podložený tenkou vrstvou plastu. Display je složen z tekutiny obsahující černé a bílé částečky, které pak pomocí napětí vykreslovaly obraz.<br> | ||
| + | Tento typ displaye byl šetrnější k lidským očím, poskytoval stálý obraz a hlavně měl nižší energetickou spotřebu. Čtečky tak potřebovaly menší baterie, což se projevilo na hmotnosti. Díky e-inku došlo kromě snížení hmotnosti také k výraznému snížení ceny. E-ink je dnes využíván ve všech typech e-čteček.<br> | ||
| + | Poprvé byl použit v roce 2004 ve čtečce firmy Sony <b>Librié EBR-1000EP</b>. Tato čtečka umožňovala také přehrávání audio souborů. Nicméně nový typ displaye potřeboval čas k načtení textu a Sony nedokázal poskytnout dostatek knih a tiskovin k uspokojení spotřebitele, naví první dva roky po uvedení na trhu byl k dostání pouze v Japonsku. Proto tato čtečka také nezaznamenala velký úspěch. | ||
= Hardwarové čtečky dnes = | = Hardwarové čtečky dnes = | ||
Verze z 19. 5. 2013, 20:57
Autor: Lenka Hodicová
Klíčová slova: hardwarová čtečka, e-čtečka, e-kniha, e-ink
Synonyma: e-čtečka
Související pojmy:
nadřazené – e-kniha
podřazené – hardware
Úvod
Hardwarová čtečka je zařízení sloužící ke čtení elektronických knih. E-knihy existovaly dříve než e-čtečky, text byl zobrazován pomocí počítače. Koneckonců, i dnes není e-čtečka jediné zařízení, které člověk může využívat ke čtení elektronických knih. Některé formáty e-knih lze zobrazit kromě počítače také na tabletech nebo mobilních telefonech. Nicméně čtečky elektronických knih v podobě, jak je vnímáme dnes vznikly ho v roce 1998[1].
První e-čtečky
Prvními hardwarovými čtečkami byly Rocket eBook a SoftBook Reader. Měly podobu malého příručního zařízení a obě používaly dotykový LCD display. Navíc kromě čtení také umožňovaly vpisování poznámek nebo fulltextové vyhledávání. Obsah do e-čteček mohl uživatel kupovat a stahovat z webových stránek společností. Čtečka Rocket eBook ale neměla přímé připojení na Internet, bylo třeba použít kabel k připojení k PC a do čtečky přetáhnout již předem stažené e-knihy. Výrobce navíc neumožňoval převádění vlastních vytvořených souborů.
SoftBook Reader bylo možné připojit na internet, i když opět přes kabel. Čtenář tedy stáhl koupenou elektronickou knihu přímo do čtečky. Navíc nabízela některé noviny v elektronické formě, které se po připojení na internet samy stahovaly. Narozdíl od Rocket eBook umožňovala import vlastních dokumentů.
Další čtečky pracovaly na stejném principu, měla LCD display a podobala se i designem. Vzhledem k vysoké ceně se příliš neuchytily.
E-ink
Malou revoluci ve vývoji elektronických knih znamenal vynález e-inku (elektronického inkoustu). Jedná se o pružný, papíru podobný elektronický display podložený tenkou vrstvou plastu. Display je složen z tekutiny obsahující černé a bílé částečky, které pak pomocí napětí vykreslovaly obraz.
Tento typ displaye byl šetrnější k lidským očím, poskytoval stálý obraz a hlavně měl nižší energetickou spotřebu. Čtečky tak potřebovaly menší baterie, což se projevilo na hmotnosti. Díky e-inku došlo kromě snížení hmotnosti také k výraznému snížení ceny. E-ink je dnes využíván ve všech typech e-čteček.
Poprvé byl použit v roce 2004 ve čtečce firmy Sony Librié EBR-1000EP. Tato čtečka umožňovala také přehrávání audio souborů. Nicméně nový typ displaye potřeboval čas k načtení textu a Sony nedokázal poskytnout dostatek knih a tiskovin k uspokojení spotřebitele, naví první dva roky po uvedení na trhu byl k dostání pouze v Japonsku. Proto tato čtečka také nezaznamenala velký úspěch.
Hardwarové čtečky dnes
Zdroje
- ↑ SHIRATUDDIN, Norshuhada, Monica LANDONI, Forbes GIBB a Shahizan HASSAN. E-Book Technology and Its Potential Applications in Distance Education. [online]. 2003 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://journals.tdl.org/jodi/index.php/jodi/article/viewArticle/90/89
