Emilia Currás
Emilia Currás (8. října 1927, Madrid, Španělsko) byla profesorkou na Universidad Autónoma v Madridu.
Vzdělání
Vzdělání získala v oboru chemie, filosofie, historie a informační vědy. Od útlého věku projevovala velký zájem o organizaci znalostí. Studovala na Institutu Lope de Vega v Madridu, vystudovala chemii na Univerzitě Complutense v Madridu (dříve Central University).
Zaměstnání
- Do roku 1955 pracovala ve škole veterinárního lékařství jako vědecko-výzkumný pracovník v oddělení chemie.
- V roce 1959 zahájila doktorské studium v Berlíně (Technische Universität Berlin).
- V roce 1961 zahájila doktorské studium v Madridu.
- V Madridu byla poté ředitelkou Úřadu pro dokumentaci.
- Zkušenosti získané na této pozici zúročila v Ústavu dokumentace ve Frankfurtu nad Mohanem, kam se zapsala po získání dalšího titulu v roce 1966.
- Vedla sekci patentové dokumentace Dynamit Nobel v Troisdorfu.
- V roce 1969 se vrátila do Španělska řídit oddělení dokumentace Hispanoil v Madridu.
- V roce 1970 nastupila na Fakultu věd Autonomní univerzity v Madridu a řídila Úřad vědecké dokumentace v rámci katedry aplikované fyzikální chemie. V roce 1985 byla jmenována profesorkou. Na této univerzitě působila až do roku 1996.
Členství ve společnostech a organizacích
Je nositelkou celé řady vědeckých titulů a hodností - například akademičkou Královské akademie v Madridu a Akademie krásných umění a historických věd v Toledu. Dále je zakladatelkou španělské společnosti informace a vědecké dokumentace SEDIC, které předsedala 12 roků. Dále byla zakládajícím členem ASEABI, prošla členstvím v Radě FID (8 roků) a v Mezinárodním výboru pro hodnocení profesní certifikace Americké knihovní asociace (ALA). Mezi její funkce patří i post viceprezidentky Sekce pro vědu a technologii ATENEO v Madridu. Úplný výčet funkcí a členství v organizacích by byl mnohem širší.
Přínos pro informační vědu
Oblasti její vědecké práce i zkoumání lze rozdělit do tří hlavních oblastí: filosofie, dokumentace a chemie.
Filosofie a dějiny vědy
Dlouhodobě se věnovala analýzám definic informace a zjistila, že obsahují ontogenetický princip. Do našeho vnitřního světa nám informaci přináší svět vnější. Currás sahá k vědecky podloženým zkoumáním a poukazuje na to, že lidé žijící v lehčích životních podmínkách měli možnost lépe zpracovávat přijaté informace a že jejich kultura dosáhla vyšší úrovně než kultura lidí, kteří byli donuceni žít ve ztížených podmínkách.
Dokumentace
E. Currás zdůrazňuje, že informační vědu přebrala Evropa z USA. Zatímco informatici staví na první místo informace, přičemž dokument není centrem jejich zájmu, profesorka E. Currás se zajímá v první řadě právě o dokument samotný. Informace tedy nezkoumá samostatně, ale naopak v kontextu s dokumentem. E. Currás je průkopníkem postavení dokumentace ve Španělsku.
Teorie informace
E. Currás ve svém konceptu „Informace jako čtvrtý životní element a její vliv na kulturu lidí“ předkládá definici informace jako:
fenomén (jev):
- který vzniká v našem okolí nezávisle na nás a který zachycujeme vědomě či nevědomě
- který je vytvořen v kontextu naší noosféry (oblasti myšlení), jež nás obklopuje a spoluvytváří naši každodenní činnost;
proces:
- zpracovaný námi samotnými z nějakých dokumentů pro jejich pozdější použití
- coby důsledek dokumentace, který vědomým způsobem podmiňuje činnost lidského intelektu a zpětně se odráží v rozvoji lidstva, v jeho prospěchu vědeckém, technickém nebo uměleckém. Přisuzuje se mu holistický charakter.“
Informacionizmem rozumí Currás novou vizi reality s vyšším stupněm abstrakce a hovoří o nové epistemologické (týkající se vědeckého poznávání) teorii, která je založena na informaci. „human processor“ (anglosaský termín) = „lidský operátor“ (český ekvivalent) = „procesador“ (španělsky) = „metabolizmus“.
Chemie
Currás zkoumala tavení antimonu tribromide jako ionizujícího rozpouštědla. Výsledkem bylo objevení pěti nových sloučenin, které jsou zaznamenány v databázi Chemicus Index. Opakovaně získávala vysoká hodnocení za svá vědecká zkoumání a výsledky v oblasti chemie. Je členkou kolegia chemie (1993) a Královské společnosti chemie Španělska (1988).
Ocenění
- 1990 - Zlatá medaile prof. Kaula
- 1992 - Čestná členka Institutu pro informační vědce, Londýn
- 1998 - Čestná prezidentka ISKO - Španělsko
- 1997 - Medaile Za zásluhy FEDINE technologie
- 2002 - Zlatý odznak Německé společnosti pro vědecké informace (DGI) ve Frankfurtu nad Mohanem
- 2004 - Byla oceněna Americkým biografickým institutem jako Žena roku.
Dílo
Publikovala ve více než 130 vědeckých pracech i zahraničních časopisech. Je autorkou 13 knih a spoluautorkou 7 kolektivních publikací. Její díla byla přelkládána do angličtiny, portugalštiny, arabštiny a také češtiny. Její práce byla více než 200 krát citována.
Za zmínku stojí i to, že Emilia Currás kromě odborné literatury také psala básně. Vyšly především ve třech básnických sbírkách: Uprchlík čas, lásku a předat a běh rohové mých myšlenek.
Mezi její odborná díla patří:
Vědecké knihy
Knihy poezie
Kolektivní publikace vědeckého zaměření
Použité zdroje
ANTHOVÁ, Věra a spol. Informace podle Emilie Currás. Brno, 2004. [online]. [cit. 2014-05-12]. Seminární práce. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Kabinet knihovnictví. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/~hajkova/prace/bc-tretak/etika.doc
CURRÁS, Emilia. Emilia Currás, Publikované knihy. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.uam.es/personal_pdi/ciencias/ecurras/publilibros.html
CURRÁS, Emilia. Emilia Currás, Životopis v angličtině. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.uam.es/personal_pdi/ciencias/ecurras/curriculuming.html
FOBEROVÁ, Libuše. Letní knihovnická škola v Opavě 9. - 13. července 2007. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=891&idr=7&idci=18
