Citační rejstříky

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmu

Soubory citačních rejstříků jsou jedním z nejpozoruhodnějších a zároveň nejžádanějších artiklů na informačním trhu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Průkopníkem v tomto odvětví se stala dobře známá organizace ISI a její zakladatel Eugen Garfield [BRATKOVÁ, 2001b]. Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury (pokud ho vyhledaný článek zajímá, je velmi pravděpodobné, že ho budou zajímat i dokumenty, ze kterých daný článek čerpal, nebo zdroje, jež už naopak citovaly vyhledaný článek). Dále poskytují citační rejstříky cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější. Důležitým faktorem pro jejich využívání je rovněž skutečnost, že uchazeči o vyšší vědecké hodnosti musí vykazovat svoji publikační činnost a tento druh databází je při této příležitosti přímo vyžadován. Na druhou stranu je však nutno poznamenat, že i zde se mohou vyskytovat určité překážky, jež mohou dosažené výsledky zkreslovat. Jedná se zejména o špatné citace, autocitace apod.

Citační rejstříky jsou existenčně důležité i pro samotné financování vědy. V českém prostředí je optimální vykazovat výsledky výzkumu prostřednictvím článků publikovaných v impaktovaných časopisech (viz kapitola Citační rejstříky). Databáze Web of Science je tvořena z drtivé většiny právě takovýmito časopisy. V systému hodnocení vědy a výzkumu v České republice jsou akceptovány také příspěvky v konkurenčním citačním rejstříku Scopus. Tyto výstupy jsou bodovány a finančně hodnoceny. Výzkumníci, zejména z řad humanitních a sociálních věd, mohou dále zabodovat publikováním prací v časopisech, které se nacházejí na prestižním seznamu ERIH a také v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že citační rejstříky nejsou pouhým informačním zdrojem, ale také vodítkem v otázce evaluace výstupů vědecké činnosti jednotlivých autorů a institucí a v neposlední řadě jsou velmi důležité rovněž pro samotné financování výzkumných institucí.

Aktuální metodika hodnocení výsledků vědy a výzkumu v České republice: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18748

V neposlední řadě se publikační činnost v citačních rejstřících dotýká také hodnocení univerzit a vysokých škol. Ty jsou totiž do značné míry považovány za vědecké instituce a jedním kritérií jejich hodnocení bývá obvykle i počet článků jejich výzkumníků publikovaných ve Web of Science, eventuelně Scopusu [NĚMEČKOVÁ, 2010]. Mezi žebříčky hodnotící kvalitu jednotlivých univerzit náleží například:

Academic Ranking of World Universities (http://www.arwu.org)

QS World University Rankings (http://www.topuniversities.com/university-rankings)

Higher Education Evaluation & Accreditation Council of Taiwan (http://www.heeact.edu.tw/mp.asp?mp=4).

Problematika hodnocení kvality univerzit eminentně zajímá také Evropskou komisi, proto také za jejího příspění vznikl projekt U-Multirank, který, zatím v přípravné fázi, definuje metodiku pro evaluaci jednotlivých vysokých škol.

Všechny uvedené žebříčky k počtu publikací ve Web of Science či Scopusu jednoznačně přihlížejí. Nejspíše nepřekvapí, že nejlépe hodnocenou českou vysokou školou (a to ve všech zmiňovaných žebříčcích) je stabilně Univerzita Karlova v Praze.

I z pohledu informačního profesionála jsou citační rejstříky nanejvýš důležitým zdrojem, který poskytuje celou řadu kvalitních a ověřených informací.

Funkce citačních rejstříků:

1. bibliografická databáze
2. komplexní přehled citací a vazeb mezi nimi
3. možnost vyčíslení citovanosti jednotlivých autorů či institucí
4. určování kvality vědeckých časopisům (bližší specifikace v kapitolách Impact factor a databáze Journal Citation Reports a Portál Eigenfactor.org).

To, že je citovanost důležitým podkladem pro hodnocení dokumentů, si postupně začali uvědomovat mnozí producenti informačních služeb, a tak se stále častěji objevují tyto informace v rámci různých databází i na volném webu (např. ve službě Google Scholar). Skutečně validní a reprezentativní údaje však přinášejí pouze specializované citační rejstříky.

Web of Science

Web of Science je soubor citačních rejstříků vytvářených organizací ISI. Jedná se o vysoce hodnotný informační zdroj. ISI jakožto producent celého systému vždy pečlivě dbal na to, aby se v poskytovaných databázích objevovaly pouze velmi prestižní informační zdroje. Tomu také odpovídá excerpční základna indexovaných časopisů. Do systému jsou přebírány bibliografické záznamy pouze z ověřených, vysoce kvalitních vědeckých časopisů. Databáze samotná běží v současné době v rozhraní Web of Knowledge, ve kterém jsou uživateli dostupné veškeré informační produkty společnosti. Systém je tvořen třemi nezávislými citačními indexy [BRATKOVÁ, 2001b].

a) Science Citation Index

Největší a základní součást celé databáze. Zaměřuje se na technické obory a přírodní vědy. V současnosti je navíc k dispozici i varianta Science Citation Index Expanded, která nabízí bibliografické záznamy z více než 8 500 odborných periodik.

Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/science-citation-index-expanded/

b) Social Science Citation Index

Citační rejstřík zaměřený na oblast společenských věd. Indexováno je více než 3 000 titulů časopisů.

Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/social-sciences-citation-index/

c) Arts and Humanities Citation Index

Část databáze, která se specializuje na informační zdroje z oblasti humanitních věd a umění. V systému jsou obsaženy záznamy článků ze zhruba 1 700 titulů časopisů.

Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/arts-humanities-citation-index/

Tyto tři dílčí databáze tvoří dohromady jádro jedinečného systému Web of Science. Nyní byly navíc zařazeny také rejstříky Conference Proceedings Citation Index Science a Conference Proceedings Citation Index Social Science & Humanities, které přinášejí informační zdroje v podobě konferenčních materiálů a přehled jejich citovanosti.

Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/conference-proceedings-citation-index/

Uživatel má možnost vyhledávat v autorském indexu, který umožňuje vyčíslit počet citací jednotlivých autorů, popřípadě institucí. Další variantou je standardní tematické vyhledávání v databázi obsahující bibliografické záznamy, které jsou v drtivé většině opatřeny abstraktem a jsou obohaceny o přehled citací. Záznam v této sekci obsahuje tři přidané údaje o citacích:

1. Cited References – přehled zdrojů, které daný článek cituje. Obvykle bývají tyto zdroje rovněž zahrnuty v databázi, takže zde existuje snadná možnost propojení přes hypertextové odkazy.
2. Times Cited – v tomto případě se jedná o výčet článků, které naopak již citovaly vyhledaný zdrojový dokument. Rovněž zde je možnost hypertextového propojení.
3. Related Records – při využití této funkce vyhledá systém dokumenty, které v největší míře citovaly shodné informační prameny jako vyhledaný zdrojový článek.

Pro snadnější zpracování výsledků používá databáze Web of Science platformu EndNoteWeb, ve které si uživatel může tvořit zdarma vlastní soubory záznamů a používat další nabízené služby. Tabulkové a grafické zpracování dat u citačních přehledů jednotlivých autorů umožňuje funkce Create Citation Reports. Systém přináší také vizuální prvky, konkrétně možnost zobrazení tzv. citačních map. Dodání plných textů lze mimo jiné realizovat přes službu ISI Document Solution.

Podstatným problémem, kterému Web of Science čelí, je nejednoznačná identifikace autorů. V poslední době tak získává pozornost systém ResearcherID. Ten na základě dobrovolné registrace vědců uděluje jedinečný alfanumerický znak, který slouží jako jednoznačná identifikace dané osoby. Podobná číslování používají i jiné informační služby. V globálním měřítku se prosazuje například systém ORCID, který používají pro jedinečnou identifikaci jak individuální vědci, tak mnohé akademické instituce.

Souhrnné informace o Web of Science:

Producent: ISI

Počet záznamů: více než 46 000 000

Retrospektiva: Science Citation Index a Social Science Citation Index od roku 1900, Arts and Humanities Citation Index od roku 1975

Typ databáze: bibliografický

Způsob přístupu: placený

Databázová centra s přístupem: Dialog, DataStar, DIMDI, OCLC, STN International, ISI

Další informace o databázi a přístupu: http://scientific.thomson.com/products/wos/

Kromě uvedených osvědčených citačních rejstříků připravila ISI v této oblasti rovněž jednu důležitou novinku. V roce 2011 byla představena nová služba Books Citation Index, která v současnosti obsahuje více než 40 000 knižních titulů s retrospektivou od roku 2005. Stejně jako jiné citační rejstříky Thomson Reuters je i Books Citation Index rozdělen na sekce Science a Social Sciences and Humanities. Jedná se do značné míry o průlomovou službu, neboť informace o citovanosti jednotlivých knih dosud příliš nebyly k dispozici. Každoročně by mělo být do rejstříku přidáno 10 000 nových titulů. Lze předpokládat, že zejména společenskovědní a humanitní obory, kde doposud stále dominují knihy jako hlavní médium pro publikování vědeckých poznatků, tento nový produkt velmi ocení.

Ještě podrobnější a propracovanější analýzu publikační činnosti a citovanosti přináší služba InCites. Jedná se o nástroj, který za pomoci pokročilých indikátorů vyčísluje a hodnotí kvalitu publikační činnosti jednotlivých institucí a autorů. Jde o placenou službu s vysokou přidanou hodnotou, protože oproti Web of Science obsahuje i další metriky, které dokáží účinně srovnávat kvalitu výstupů vědecké práce u jednotlivých vědců či institucí. InCites pracuje s normalizovanými indikátory, jako jsou například předpokládaný počet citací časopisu nebo předpokládaný počet citací ve vědeckém oboru, což jsou ukazatele, které napomáhají objektivnímu vyhodnocení kvality práce v různorodých oblastech vědeckého výzkumu.

Scopus

Citační rejstříky Web of Science neměly dlouho ve svém oboru konkurenci. Avšak v posledních letech se objevil produkt, který se na informačním trhu výrazným způsobem prosazuje. Jedná se o citační rejstřík Scopus z produkce nizozemské společnosti Elsevier. Scopus poskytuje svým uživatelům stejný typ služeb jako konkurenční Web of Science. Jeho specifikem je však silnější orientace na evropské informační zdroje. Systém je velmi obsáhlý a mezi jinými zahrnuje ve svém fondu i další databáze (či spíše jejich části), které jsou ve vlastnictví společnosti Elsevier (např. databáze Embase nebo Compendex). Zdrojovou základnu systému tvoří 21 000 titulů časopisů, ale zahrnuty jsou i patenty, sborníky a další materiály [LEIBLOVÁ KADLECOVÁ, 2008]. Scopus disponuje také funkcí Citation Tracker, která zpracovává citační přehledy jednotlivých autorů a institucí. Dokáže také účinně eliminovat případné autocitace. U časopisů není vyčíslován impact factor, ale Scopus disponuje jinými citačními indikátory (viz Citační indikátory používané citačním rejstříkem Scopus). K dispozici je i tzv. Hirschův index (h-index), což je kvantitativní nástroj pro hodnocení kvality vědeckých článků od určitého autora. Tento indikátor zohledňuje počet citací a článků u jednotlivých autorů (např. má-li pátý nejcitovanější článek daného autora pět či více citací, je jeho h-index roven pěti). Stejný nástroj používá také Web of Science. Provázanost se službou Scirus přináší uživatelům při vyhledávání také výsledky z volně dostupných internetových zdrojů. Kromě domovského Elsevieru poskytuje přístup do Scopusu (rozděleného na dvě oborové kolekce) také CSA. Pomocí funkce Document Download Manager může uživatel stahovat také plné texty, avšak pouze v případě, že jsou předplaceny v rámci instituce nebo volně dostupné. Tato služba je zajištěna ve spolupráci s citačním manažerem Quosa.

Kvalita časopisů zahrnutých do databáze Scopus nedosahuje úrovně titulů ve Web of Science, nicméně přesto byl Scopus v roce 2008 Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace postaven na úroveň Web of Science při vykazování výsledků vědy a výzkumu (byť s nižším bodovým hodnocením) [Rada pro výzkum, vývoj a inovace, 2009]. Jeho důležitost tak prudce vzrostla a v rámci národního konsorcia je obstaráván přístup do Scopusu pro více než 60 institucí zabývajících se vědou a výzkumem. Scopus obsahuje stejně jako Web of Science rovněž záznamy z konferenčních sborníků. V tomto případě se ale na rozdíl od příspěvků zahrnutých v Conference Proceedings Citation Index nejedná dle české metodiky o hodnocené výstupy, tudíž jejich autoři za tyto příspěvky nejsou honorováni.

Souhrnné informace:

Producent: Elsevier

Počet záznamů: 50 000 000

Retrospektiva: individuální u každého zahrnutého vydavatele

Typ databáze: bibliografický

Způsob přístupu: placený

Databázová centra s přístupem: CSA

Další informace o databázi a přístupu: http://www.scopus.com/scopus/home.url

Volně dostupné citační rejstříky

Zatímco u komerčních citačních rejstříků je zdrojová základna dokumentů, z nichž se čerpají citace, jednoznačně vymezena, u volně dostupných citačních služeb je tato otázka stále otevřená. Obvykle jsou zachycovány materiály umístěné v internetových archivech, což s sebou přináší zvýšené nároky při zpracování takovýchto dokumentů. Záznamy prací v těchto archivech nejsou totiž ve strukturované standardizované formě, proto je proces sběru citací výrazně složitější [BRATKOVÁ, 2006]. Výhodou otevřených citačních služeb je nesporně fakt, že kromě vyčerpávajícího přehledu citací přinášejí i odkazy na vyhledané dokumenty, které jsou v archivech dostupné vždy v plných textech, a to na bezplatné bázi. Skutečnost, že vymezování citačních vazeb mezi dokumenty je v současné době na vzestupu, potvrzuje také fakt, že data o citovanosti přidávájí k nabízeným dokumentům také další systémy. Vypovídací hodnota údajů však bývá v některých případech poněkud sporná.

Samozřejmě existují i specializované systémy, které se zabývají citačním potenciálem volně dostupných dokumentů, přinášejí sofistikované nástroje a přesná data o citovanosti materiálů.

CiteBase

CiteBase je jednou z vůdčích iniciativ, které v oblasti volně dostupných citačních služeb působí. Systém byl vyvinut v rámci projektu OpCit (The Open Citation Project) a nejvíce se při jeho tvorbě angažovala univerzita v anglickém Southamptonu. Bibliografické záznamy jsou sklízeny pomocí protokolu OAI-PMH (Open Archive Iniciative – Project Metadata Harvesting) z celé řady volně dostupných internetových archivů. Autoři vědeckých článků mohou své příspěvky do systému vkládat rovněž sami. Systém běží stále ještě v testovacím režimu.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.citebase.org/

CiteSeer

Služba, která je v současné době provozována Pensylvánskou státní univerzitou, představuje unikátní systém, který je pozoruhodný zejména svou vysokou technickou úrovní. Jedná se prakticky o digitální knihovnu plnotextových dokumentů z oblasti počítačové a informační vědy, které jsou automaticky katalogizovány, a rovněž indexace citací probíhá zcela výhradně pomocí vyspělých programových prostředků. Systém obsahuje dokumenty v preferovaných formátech PDF a PostScript a velké množství citací. Nově byl také přesunut na moderní platformu CiteSeer^X, která byla rovněž obohacena o funkci MyCiteSeer^X, kam si mohou registrovaní uživatelé ukládat své záznamy, vytvářet personální bibliografie atd. Největším přínosem databáze CiteSeer je jeho vysoce sofistikované technické řešení, které bylo navíc oceněno tím, že používaný software si vybrala firma Thomson Reuters při tvorbě svého citačního rejstříku Web Citation Index [CLOVIS, 2006].

Další informace o databázi a přístupu: http://citeseerx.ist.psu.edu/

Impact factor a databáze Journal Citation Reports

Vymezení pojmu

Na základě citovanosti článků za určité období jsou pro jednotlivé tituly vědeckých časopisů vyčíslovány tzv. impact factory. Impact factor je tedy v přeneseném významu číslo, které do značné míry udává kvalitu a prestiž jednotlivých časopisů. Čím větší je číslo impact factoru, tím kvalitnější je i samotný titul. Přesná definice impact factoru zní takto: Průměrný počet citací získaný časopisem v běžném roce za články, které byly publikovány v časopise ve dvou předchozích letech. Impact factorem jsou vybaveny pouze ty nejkvalitnější žurnály. Obecně lze říci, že pokud narazíme na jakýkoliv impaktovaný časopis, jedná se vždy o prestižní titul. Co se týče českých časopisů, impact factorem za rok 2010 disponovalo pouhých 41 titulů.

Vzorec pro výpočet impact factoru:

Journal Citation Reports

Tato databáze je doplňkem Web of Science a je přímo určena pro vyčíslování impact factorů. Systém obsahuje údaje o více než 10 800 vědeckých časopisů rozdělených do 232 vědeckých disciplín. Databáze je stejně jako Web of Science dostupná v rámci platformy Web of Knowledge. K dispozici jsou dvě modifikace systému, a to Science Edition a Social Science Edition. V systému lze vyhledávat buď přímo konkrétní časopisy, nebo soubory impactovaných žurnálů pro jednotlivé vědecké obory, vydavatele nebo země.

Další informace o databázi a přístupu: http://scientific.thomson.com/products/jcr/

Portál Eigenfactor.org

Další zajímavé indikátory, které udávají kvalitu vědeckých časopisů, lze ve zcela bezplatném režimu získat díky projektu Eigenfactor. Tato iniciativa je sponzorována Bergstromovou laboratoří působící na University of Washington a nemohla by účinně fungovat také bez dalších významných partnerů. Těmi jsou společnost Thomson Reuters, která poskytuje veškerá data ze své databáze Journal Citation Reports a také portálu Journalprices.com, jež udává ceny jednotlivých časopisů a umožňuje jejich pozdější komparaci. Eigenfactor pohlíží na odbornou literaturu jako na komplexní síť dokumentů, které jsou navzájem provázány citacemi. Důležitost časopisů je pak hodnocena pomocí pokročilých metod z teorie sítí. Zjednodušeně řečeno jsou za vlivné považovány ty časopisy, které jsou často citovány ostatními vlivnými časopisy [VAVŘÍKOVÁ, 2008]. Pro vědecké seriály jsou vyčíslovány dva indikátory:

1. Eigenfactor Score – jedná se o odhad procenta času, který uživatelé stráví s daným časopisem. Součet hodnot všech časopisů je roven 100. Je jasné, že při zahrnutém počtu vědeckých žurnálů je toto číslo u většiny časopisů velmi malé.
2. Article Influence – tato hodnota udává průměrnou míru vlivu článků z daného časopisu za pět let po jejich publikování. Čím vyšší je toto číslo, tím prestižnější je zdrojový časopis.

Tato data jsou posléze dostupná nejen v rámci portálu Eigenfactor, ale také v databázi Journal Citation Reports.

Jak již bylo uvedeno, v rámci portálu lze také vyhodnotit efektivitu jednotlivých časopisů v poměru „cena/výkon“. Zajímavou službou je také tzv. mapování vědy. Jedná se o grafické znázornění vědeckých oborů a vztahů mezi nimi. U každé disciplíny je pak nabízen přehled deseti nejkvalitnějších časopisů.

Další informace: http://www.eigenfactor.org/

Citační indikátory používané citačním rejstříkem Scopus

Databáze Scopus je stále poměrně mladým produktem a ve srovnání s Web of Science používá poněkud jiné citační metriky. Impact factor, který je dlouhodobě spjat s citačním rejstříkem Web of Science, je už zavedeným indikátorem hodnotícím kvalitu vědeckého časopisu. I přes četné kritiky je to široce respektovaný ukazatel. Scopus začal od roku 2010 používat citační indikátory, které jsou založeny na sofistikovaných analýzách a berou v potaz více ukazatelů než jen pouhý počet citací. Jejich nespornou nevýhodou oproti impact factoru je nepochybně fakt, že doposud nejsou ve vědecké sféře dostatečně etablovány. Až budoucnost dá odpověď na otázku, zda si vybudují stejnou pozici a renomé, jako je tomu u impact factoru. Avizovanými citačními indikátory, které používá databáze Scopus, jsou SJR a SNIP.

SJR

SCimago Journal Rank je ukazatel, který byl vyvinut skupinou SCimago Research Group pod vedením profesora Felixe de Moyi z Universidad de Granada v Madridu [HANUŠOVÁ, 2008]. Výpočet SJR je založen na velmi složitém algoritmu. Cílem tohoto indikátoru je přinést možnost relevantního srovnání vědeckých časopisů v různých oborech s rozdílnými citačními přístupy (je všeobecně známo, že každý vědecký obor má jinou metodiku výzkumu, tudíž také rozdílné počty citovaných materiálů). Při určování SJR je přihlíženo k prestiži časopisů, ve kterých se objevují citace z analyzovaného titulu. Zmiňovaná prestiž časopisu je odvozena od celkového počtu citací časopisu. Takováto metodika zaručuje to, že finální výše SJR může být indikátorem pro srovnání kvality časopisů ze zcela odlišných vědeckých odvětví. Seznam časopisů se SJR je dostupný nejen v databázi Scopus, ale i zcela volně na stránce SCimago Journal and Country Rank. V rámci tohoto portálu je k dispozici také hodnocení vědecké činnosti pro jednotlivé národní státy a bohatá možnost komparace jak jednotlivých časopisů, tak zemí. Veškeré udávané informace jsou dokumentovány prostřednictvím četných grafů, takže zpracování údajů je vizuálně velmi bohaté a atraktivní.

Další informace: http://www.scimagojr.com/index.php

SNIP

Citační indikátor SNIP je dílem Henka F. Moeda z nizozemské University of Leiden. Tento ukazatel hodnotí citační údaje časopisu podle jednotlivých vědeckých oborů. SNIP pracuje s dílčími komponenty RIP (Raw Impact per Paper), který se velmi podobá impact factoru, a RDCP (Relative Database Citation Potential). Tento údaj, jehož výpočet je značně komplikovaný, představuje právě onen citační potenciál časopisu odvozený podle citačních zvyklostí daného oboru. Po získání těchto dvou údajů je už pak výpočet SNIP velmi jednoduchý, konkrétně:

Také zde je možné vidět seznam časopisů s vypočteným indikátorem SNIP i mimo databázi Scopus, a to ve zcela bezplatném režimu.

Další informace: http://www.journalindicators.com/

F1000 Journal Factors

Faculty of 1000 je instituce, která působí v oblasti publikování biologických a medicínských informací. Do této oblasti přináší řadu revolučních změn a novinek, například zcela nový princip u recenzování článků. Zatímco při standardním publikování dochází k recenznímu řízení vždy před vydáním daného příspěvku, Faculty of 1000 vyvinula nový model. Článek je nejprve vydán a teprve poté dochází k jeho odbornému hodnocení. Celá vědecká komunikace se tak mění a zrychluje. Princip je označován jako post peer-review. Kromě toho se organizace věnuje také hodnocení jak samotných článků, tak jejich zdrojových časopisů. Signifikantní je zde tzv. F1000 Journal Factor, který je vypočítáván na základě hodnocení článků, které daný časopis obsahuje. Články jsou bodovány jednotlivými členy Faculty of 1000, čímž je vytvořen tzv. F1000 Article Ranking. Hodnocení článků se poté promítne do žebříčku kvality jednotlivých časopisů, přičemž při výpočtu Journal Factoru se berou v úvahu i údaje z databáze PubMed. Výsledná databáze F1000 Journal Ranking je poté dostupná placenou formou.

Další informace: http://f1000.com/rankings

Žebříčků hodnotících kvalitu časopisů je pochopitelně mnohem více. Někdy je jim přikládána náležitá váha a důležitost, jako je tomu například u již zmiňovaného registru ERIH. Ten přitom ani nestanovuje kvalitu časopisů pomocí nějakého numerického modelu, pouhé zařazení žurnálu do registru signalizuje jeho vysokou kvalitu. Pro uživatele z naší geografické oblasti lze zmínit i polský projekt Index Copernicus, který věnuje svou jednu část hodnocení kvality časopisů. Zhusta se jedná o seriály středoevropské provenience, přičemž české časopisy se pravidelně umisťují na předních příčkách. V rámci systému jsou hodnoceny také konference.

Galerie

• 

  Záznam dokumentu v systému Web of Science. Převzato z www rozhraní systému.

• 

  Tematické pokrytí oborů v rámci citačního rejstříku Books Citation Index. Převzato z dokumentace k systému.

• 

  Geografické rozvržení sledovaných časopisů v databázi Scopus. Převzato z dokumentace služby.

• 

  Vývoj citovanosti a počet stažení příspěvku obsaženého v databázi CiteBase. Převzato z databáze přes www rozhraní.

• 

  Vývoj trendu impact factoru u časopisu Macromolecules. Převzato z databáze Journal Citation Reports přes www rozhraní.

• 

  Údaje o časopise z portálu Eigenfactor.org. Převzato z portálu přes www rozhraní.

• 

  Mapa vědy pro oblast fyziky. Převzato ze systému Eigenfactor.org přes www rozhraní.

• 

  Citační indikátory pro časopis Cell. Převzato z databáze SJR přes www rozhraní.