Audiovizuální nosič: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 20: Řádek 20:
  
  
−
'''[[CD]]''' neboli Compact Disc je optické médium určené pro zápis digitálních dat. Na trhu se objevuje již od roku 1982 a stále funguje jako nosič hudebních nahrávek. Standardní médium ná průměr 12 cm a dokáže nést 80 minut hudby. Tato technologie se stala opravdu úspěšnou, čemuž nasvědčuje i fakt, že v roce 2004 se celosvětově prodalo více než 30 miliard cédéček. V roce 2007 tomu bylo už 200 miliard.<ref>''Extra PC - speciál: Bible hardwaru''. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220. (Dále: ''Bible hardwaru'', str.), str.88</ref>
+
'''[[CD]]''' neboli Compact Disc je optické médium určené pro zápis digitálních dat. Na trhu se objevuje již od roku 1982 a stále funguje jako nosič hudebních nahrávek. Standardní médium ná průměr 12 cm a dokáže nést 80 minut hudby. Tato technologie se stala opravdu úspěšnou, čemuž nasvědčuje i fakt, že v roce 2004 se celosvětově prodalo více než 30 miliard cédéček. V roce 2007 tomu bylo už 200 miliard.<ref>Extra PC - speciál: Bible hardwaru. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220. (Dále: ''Bible hardwaru'', str.), str.88</ref>
  
 
CD bylo od počátku navrhováno tak, aby bylo schopné nést přibližně 74 minut stereo hudby. Délka byla stanovena tak, aby se na disk vešla celá Beethovenova 9. symfonie. Až později přišli vývojáři k tomu, že je tyto nosiče možné použít i pro uložení dat. <ref>''Bible hardwaru'', str.89. </ref>
 
CD bylo od počátku navrhováno tak, aby bylo schopné nést přibližně 74 minut stereo hudby. Délka byla stanovena tak, aby se na disk vešla celá Beethovenova 9. symfonie. Až později přišli vývojáři k tomu, že je tyto nosiče možné použít i pro uložení dat. <ref>''Bible hardwaru'', str.89. </ref>

Verze z 16. 6. 2013, 22:11

Autor Štěpán Řezník

Klíčová slova: VHS, CD, DVD, Blu-ray,

Související pojmy: Audiovizuální záznamy, optika, laser, kapacita nosičů, přehravače

Nadřazené: webová uložiště, HDD

Podřazené: ---



Charakteristika

Na audiovizuální nosiše se zaznamenávají audiovizuální záznamy (zvukově obrazové záznamy). Ve většině případu se jedná o optická média. Tato média (CD, DVD) jsou necitlivá vůči magnetickému poli a otřesům. Pro záznam i čtení používají laser.[1]

CD

CD neboli Compact Disc je optické médium určené pro zápis digitálních dat. Na trhu se objevuje již od roku 1982 a stále funguje jako nosič hudebních nahrávek. Standardní médium ná průměr 12 cm a dokáže nést 80 minut hudby. Tato technologie se stala opravdu úspěšnou, čemuž nasvědčuje i fakt, že v roce 2004 se celosvětově prodalo více než 30 miliard cédéček. V roce 2007 tomu bylo už 200 miliard.[2]

CD bylo od počátku navrhováno tak, aby bylo schopné nést přibližně 74 minut stereo hudby. Délka byla stanovena tak, aby se na disk vešla celá Beethovenova 9. symfonie. Až později přišli vývojáři k tomu, že je tyto nosiče možné použít i pro uložení dat. [3]

Všechny důležité technické charakteristiky kompaktních disků jsou popsány v tzv. barevných knihách.

Základem je:

Červená kniha (Red Book), která se věnuje CD DA (Digital Audio)

Žlutá kniha (Yellow book) s popisem CD ROM


Následují knihy dalších barev, které jsou zaměřeny na technologie:

CD-R (zapisovatelné CD)

CD-RW (přepisovatelné CD)

Pro koncového zákazníka je poměrně důležité vědět, že by měly všechny kompaktní disky splňující standard CD DA obsahovat Compact Disc Digital Audio.[4]

DVD

DVD je nástupce kompaktního disku pod označením Digital Versatile Disc a jedná se o moderní formát ukládání dat - především videa. Formát tohoto média je zcela shodný s klasickým CD, proto bylo také možné zachovat plnou zpětnou kompatibilitu.[5]

V roce 1993 se začaly společnosti jako je Philips, Sony nebo Toshiba zabývat novými možnostmi v oblasti optických médií. Zjistili, že klasické CD již nebude příliš dlouho postačovat moderním požadavkům na vysokou kvalitu videa, a také přišli s několika novými nápady. Prvním byl nový MMCD (MultiMedia Compact Disc), který měl přinést celkem až 5 GB prostoru. V roce 1995 došlo ke standardizaci formátu DVD a tím byly přesně specifikovány DVD filmy a všechny DVD přehrávače. Všechny tyto úkony měla na starosti společnost DVD Consortium, která se v roce 1997 přejmenovala na DVD Fórum.[6]

Na rozdíl od původních CD využíval DVD kratších vlnových délek (přesně 650 nm). Právě díky tomu bylo možné na stejnou plochu zaznamenat podstatně více dat. [7]


Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média:

DVD-5 – jedna strana, jedna vrstva (kapacita 4,7GB)

DVD-9 – jedna strana, dvě vrstvy (kapacita 8,5GB)

DVD-10 – dvě strany, jedna vrstva na každé straně (kapacita 9,4GB)

DVD-14 – dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, které jsou na sobě (kapacita 13,2GB)

DVD-18 – dvě strany, dvě vrstvy na každé straně (kapacita 17,1GB)[8]

Blu-ray

Blu-ray či BD je nejmodernější optický nosič určený pro stále oblíbenější filmy ve vysokém (HD) rozlišení. Název byl odvozen z technologie zápisu, kdy je namísto červeného laseru využit modrý paprsek. Právě modrá barva má výrazně kratší vlnovou délku (pouze 405 nm), což přináší potřebné zvýšení kapacity BD. Velikost disku přirozeně zůstává stejná jako u CD nebo DVD. Jeden BD disk tak dokáže uložit až pětinásobek toho co DVD. Tomuto formátu se ale slávy dostalo především kvůli dlouholeté válce s konkurenčním formátem v podobě HD DVD. I když oba tyto disky využívaly totožný princip, nebyly mezi sebou kompatibilní a ani jedna ze společností se nechtěla vzdát své myšlenky a hlavně proinvestovaných financí. Až v únoru 2008 prohlásila společnost Toshiba, že ukončuje výrobu HD DVD přehrávačů a tím i vzdává započatou válku. Na přední pozice se tak konečně dostal jediný standardizovaný formát v podobě Blu-ray. [9]

Blu-ray disky se označují takto:

BD-ROM – disk pouze pro čtení

BD-R – disk k jednorázovému zápisu

BD-RE – přepisovatelný disk

BD-XL – disk se zvýšenou paměťovou kapacitou

BD 3D – disk s 3D obsahem

Mini-BD – disk pro použití v přenosných zařízeních[10]

Citace

  1. ↑ MICHALÁČ, Rudolf. Elektronická zařízení A. Praha: SNTL, 1989, s. 90. ISBN 80-03-00136-6
  2. ↑ Extra PC - speciál: Bible hardwaru. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220. (Dále: Bible hardwaru, str.), str.88
  3. ↑ Bible hardwaru, str.89.
  4. ↑ TIŠNOVSKÝ, Pavel. Optické paměti: Kompaktní disk (CD). In: Root.cz [online]. 2008 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/opticke-pameti/#k02
  5. ↑ Bible hardwaru, str.89.
  6. ↑ Bible hardwaru, str.90.
  7. ↑ Bible hardwaru, str.91.
  8. ↑ STANEK, William R. Mistrovství v Microsoft Windows Server 2008: [kompletní informační zdroj pro profesionály]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 1364 s. ISBN 978-80-251-2158-0 (Dále: STANEK, Microsoft Windows Server 2008)
  9. ↑ Bible hardwaru, str.92.
  10. ↑ STANEK, Microsoft Windows Server 2008

Zdroje

  1. BROŽA, Petr. Jak na počítač aneb příručka pro nás běžné uživatele: Vypalujeme CD. Praha: Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-478-8
  2. Extra PC - speciál: Bible hardwaru. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220
  3. MICHALÁČ, Rudolf. Elektronická zařízení A. Praha: SNTL, 1989, s. 90. ISBN 80-03-00136-6
  4. STANEK, William R. Mistrovství v Microsoft Windows Server 2008: [kompletní informační zdroj pro profesionály]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 1364 s. ISBN 978-80-251-2158-0
  5. TIŠNOVSKÝ, Pavel. Optické paměti: Kompaktní disk (CD). In: Root.cz [online]. 2008 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/opticke-pameti/#k02
Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Audiovizuální_nosič&oldid=35307“