Audiovizuální nosič

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor Štěpán Řezník

Klíčová slova: VHS, CD, DVD, Blu-ray

Související pojmy: Audiovizuální záznamy, optika, laser, kapacita nosičů, přehravače

Nadřazené: webová uložiště, HDD

Podřazené: ---


Charakteristika

Na audiovizuální nosiše se zaznamenávají audiovizuální záznamy (zvukově obrazové záznamy). Ve většině případu se jedná o optická média. Tato média (CD, DVD) jsou necitlivá vůči magnetickému poli a otřesům.[1] Pro záznam i čtení používají laser. Kromě audiovizuálních záznamů na nich můžeme přenášet i jiné typy dat. V současnosti jsou optická média vytlačována flash disky, externími harddisky, nebo cloudovými uložišti. Tato novější média nevyžadují instalaci softwarových programů pro zápis a rychlost zápisu je mnohem větší.


CD

CD neboli Compact Disc je optické médium určené pro zápis digitálních dat. Což můžeme chápat jako velký pokrok od zápisu dat na diskety a jiná záznamová zařízení. Tento pokrok je zejména ve stabilitě uložených dat, množství a snadného přenášení. Na trhu se objevuje již od roku 1982 a stále funguje jako nosič hudebních nahrávek. Standardní médium ná průměr 12 cm a dokáže nést 80 minut hudby. Tato technologie se stala opravdu úspěšnou, čemuž nasvědčuje i fakt, že v roce 2004 se celosvětově prodalo více než 30 miliard CD. V roce 2007 tomu bylo už 200 miliard.[2] CD bylo od počátku navrhováno tak, aby bylo schopné nést přibližně 74 minut stereo hudby. Délka byla stanovena tak, aby se na disk vešla celá Beethovenova 9. symfonie. Až později přišli vývojáři k tomu, že je tyto nosiče možné použít i pro uložení dat.

Všechny důležité technické charakteristiky kompaktních disků jsou popsány v tzv. barevných knihách. Základem je:

  • Červená kniha (Red Book), která se věnuje CD DA (Digital Audio)
  • Žlutá kniha (Yellow book) s popisem CD ROM

Následují knihy dalších barev, které jsou zaměřeny na technologie:

  • CD-R (zapisovatelné CD)
  • CD-RW (přepisovatelné CD)


DVD

DVD je nástupce kompaktního disku pod označením Digital Versatile Disc a jedná se o moderní formát ukládání dat. Protože kapacita CD přestávala být dostačující, například pro ukládání filmů, bylo vyvinuto DVD. DVD můžeme chápat jako další velký krok kupředu, jelikož se kapacita pro ukládání dat mnohonásobně zvětšila. Při tom si tento nosič zachoval stejnou velikost jako jeho předchůdce. V roce 1995 došlo ke standardizaci formátu DVD a tím byly přesně specifikovány DVD filmy a všechny DVD přehrávače. Všechny tyto úkony měla na starosti společnost DVD Consortium, která se v roce 1997 přejmenovala na DVD Fórum.[3] Na rozdíl od původních CD využíval DVD kratších vlnových délek (přesně 650 nm). Právě díky tomu bylo možné na stejnou plochu zaznamenat podstatně více dat. Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média:

  • DVD-5 – jedna strana, jedna vrstva (kapacita 4,7GB)
  • DVD-9 – jedna strana, dvě vrstvy (kapacita 8,5GB)
  • DVD-10 – dvě strany, jedna vrstva na každé straně (kapacita 9,4GB)
  • DVD-14 – dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, které jsou na sobě (kapacita 13,2GB)
  • DVD-18 – dvě strany, dvě vrstvy na každé straně (kapacita 17,1GB)[4]


Blu-ray

Blu-ray či BD je nejmodernější optický nosič. Nyní se využívá především v herním průmyslu. Je využíván jako nosič her, např.: pro Playstation 3. Své využití nachází i v kinematografickém průmyslu, jelikož je využíván k ukládání filmů pro promítání v kinech. Ovšem na rozdíl od svých předchůdců zde není zpětná kompatibilita a je třeba na jeho čtení speciální zařízení. Název byl odvozen z technologie zápisu, kdy je namísto červeného laseru využit modrý paprsek. Právě modrá barva má výrazně kratší vlnovou délku (pouze 405 nm), což přináší potřebné zvýšení kapacity BD. Velikost disku přirozeně zůstává stejná jako u CD nebo DVD. Jeden BD disk tak dokáže uložit až pětinásobek toho co DVD. Tomuto formátu se ale slávy dostalo především kvůli dlouholeté válce s konkurenčním formátem v podobě HD DVD. I když oba tyto disky využívaly totožný princip, nebyly mezi sebou kompatibilní a ani jedna ze společností se nechtěla vzdát své myšlenky a hlavně proinvestovaných financí. Až v únoru 2008 prohlásila společnost Toshiba, že ukončuje výrobu HD DVD přehrávačů a tím i vzdává započatou válku. "Na přední pozice se tak konečně dostal jediný standardizovaný formát v podobě Blu-ray." [5]

Blu-ray disky se označují takto:

  • BD-ROM – disk pouze pro čtení
  • BD-R – disk k jednorázovému zápisu
  • BD-RE – přepisovatelný disk
  • BD-XL – disk se zvýšenou paměťovou kapacitou
  • BD 3D – disk s 3D obsahem
  • Mini-BD – disk pro použití v přenosných zařízeních[6]


Závěr

Audiovizuální nosiče již dosáhly svého vrcholu s příchodem Blu-ray disků. Tato optická média dlouho plnila velkou úlohu v oblasti přenosu dat, ale všechny technologie dřív nebo později začnou být zastaralé a nepraktické. Audiovizuální nosiče dnes fungují spíše díky tomu, že je to zažitá technologie, na kterou si zvyklo mnoho lidí a relativně jednoduše se s nimi pracuje. Dají se dobře skladovat, ale jejich životnost je poměrně nízká. Dnes a v budoucnu se ukládání a přenášení dat bude řešit skrze flash disky, externí hard disky a dále například pomocí cloudových úložišť. Jeden z důvodů nárůstu počtu uživatelů může být fakt, že k ukládání dat na tyto nosiče není třeba žádný specializovaný program, jako je tomu u audiovizuálních nosičů. Jednoduše vložíme například flash disk do usb portu počítače a můžeme rychle a efektivně importovat a exportovat data z flash disku. U cloudových úložišť máme jistotu, že se nám data neztratí díky častému zálohování dat. Navíc mnoho programů se dá dnes stáhnout za určité platby z internetu, takže ani pro nákup softwaru optická média nepotřebujeme. Můžeme tedy říct, že audiovizuální nosiče v budoucnu vymizí.

Citace

  1. MICHALÁČ, Rudolf. Elektronická zařízení A. Praha: SNTL, 1989, s. 90. ISBN 80-03-00136-6
  2. Extra PC - speciál: Bible hardwaru. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220. (Dále: Bible hardwaru, str.), str.88.
  3. Bible hardwaru, str.90.
  4. STANEK, William R. Mistrovství v Microsoft Windows Server 2008. Kompletní informační zdroj pro profesionály. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 1364 s. ISBN 978-80-251-2158-0 (Dále: STANEK, Microsoft Windows Server 2008, str.), str.45.
  5. Bible hardwaru, str.92.
  6. STANEK, Microsoft Windows Server 2008., str. 49.


Zdroje

  1. BROŽA, Petr. Jak na počítač aneb příručka pro nás běžné uživatele: Vypalujeme CD. Praha: Computer Press, 2001. ISBN 80-7226-478-8
  2. Extra PC - speciál: Bible hardwaru. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2008, roč. 2008. ISSN 1802-1220
  3. MICHALÁČ, Rudolf. Elektronická zařízení A. Praha: SNTL, 1989, s. 90. ISBN 80-03-00136-6
  4. STANEK, William R. Mistrovství v Microsoft Windows Server 2008. Kompletní informační zdroj pro profesionály. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 1364 s. ISBN 978-80-251-2158-0
  5. TIŠNOVSKÝ, Pavel. Optické paměti: Kompaktní disk (CD). In: Root.cz [online]. 2008 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.root.cz/clanky/opticke-pameti/#k02