Průmyslové vlastnictví: Porovnání verzí
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
Předmětem duševního vlastnictví jsou nehmotné statky. ''„Nehmotným statkem se rozumí předmět vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz, umožňující jeho smyslové vnímání, je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by byl ztělesněn v hmotné podobě ."''<ref>KNAP, K., OPLTOVÁ, M., KŘÍŽ, J., RŮŽIČKA, M. ''Práva k nehmotným statkům.'' Praha: Codex, 1994, str.1.</ref> | Předmětem duševního vlastnictví jsou nehmotné statky. ''„Nehmotným statkem se rozumí předmět vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz, umožňující jeho smyslové vnímání, je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by byl ztělesněn v hmotné podobě ."''<ref>KNAP, K., OPLTOVÁ, M., KŘÍŽ, J., RŮŽIČKA, M. ''Práva k nehmotným statkům.'' Praha: Codex, 1994, str.1.</ref> | ||
| − | Předměty duševního vlastnictví mohou být buď výsledkem tvůrčí činnosti fyzických osob, nebo výsledkem netvůrčí činnosti fyzických i právnických osob. ''„Nehmotný statek může být užíván kdykoli a kdekoli na celém světě, a to neomezeným počtem subjektů, bez újmy na své podstatě."''<ref>TÝČ, V. ''Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě.'' Praha: Linde, 1997, str. 10.</ref> Předměty duševního vlastnictví se užíváním nespotřebovávají, nedochází ke ztrátě funkčnosti ani se nesnižuje jejich kvalita. | + | Předměty duševního vlastnictví mohou být buď výsledkem tvůrčí činnosti fyzických osob (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, zlepšovací návrhy a objevy, plemena zvířat, odrůdy rostlin, topografie polovodičových výrobků), nebo výsledkem netvůrčí činnosti fyzických i právnických osob (ochranné známky, označení původu, zeměpisná označení, obchodní firma). ''„Nehmotný statek může být užíván kdykoli a kdekoli na celém světě, a to neomezeným počtem subjektů, bez újmy na své podstatě."''<ref>TÝČ, V. ''Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě.'' Praha: Linde, 1997, str. 10.</ref> Předměty duševního vlastnictví se užíváním nespotřebovávají, nedochází ke ztrátě funkčnosti ani se nesnižuje jejich kvalita. |
== Průmyslové vlastnictví == | == Průmyslové vlastnictví == | ||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
Průmyslovou využitelnost definuje § 7 zákona č. 527/1990 Sb.: ''„Vynález je průmyslově využitelný, jestliže může být opakovaně využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství."''<ref>''Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích.'' Česká republika, 1990. Dostupné z: <http://www.bitly.com/TKmbcR></ref> | Průmyslovou využitelnost definuje § 7 zákona č. 527/1990 Sb.: ''„Vynález je průmyslově využitelný, jestliže může být opakovaně využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství."''<ref>''Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích.'' Česká republika, 1990. Dostupné z: <http://www.bitly.com/TKmbcR></ref> | ||
| + | Některé předměty průmyslového vlastnictví nejsou chráněny zákonem, jsou to například objevy, know how, goodwill. | ||
| − | + | Průmyslová práva mají vždy nějakou informační hodnotu a lze je rovněž označit jako ''„soubor pravidel, jak nakládat s vybraným druhem informací. Průmyslová práva jsou často nejcennější majetek organizace, který se těžko vytváří, ale snadno ztrácí nebo rozdává a přitom je obchodovatelný. Prodej licencí pravých i nepravých představuje ve světě ročně desítky miliard dolarů."''<ref>HOFBAUER, K. ''Duševní vlastnictví: práva k nehmotným statkům - patenty, ochranné známky, autorské právo.'' Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Sociálně ekonomická fakulta, 1998, s. 4.</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
=== Mezinárodní smlouvy === | === Mezinárodní smlouvy === | ||
| − | |||
'''1) Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví''' – byla podepsána v roce 1883, byla šestkrát revidována, z toho 4 znění – haagské (1925), londýnské (1934), lisabonské (1958) a stockholmské (1967) dosud zavazující strany. Úmluva má 107 smluvních stran. ČR je vázána stockholmským zněním. Vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory – modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jména, údaje o provenienci zboží (označení původu). | '''1) Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví''' – byla podepsána v roce 1883, byla šestkrát revidována, z toho 4 znění – haagské (1925), londýnské (1934), lisabonské (1958) a stockholmské (1967) dosud zavazující strany. Úmluva má 107 smluvních stran. ČR je vázána stockholmským zněním. Vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory – modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jména, údaje o provenienci zboží (označení původu). | ||
| Řádek 63: | Řádek 56: | ||
Stát poskytuje předmětům průmyslového vlastnictví ochranu za takových podmínek, za jakých umožňuje ochranu předmětům stejného druhu, které vznikli v oblasti právního řádu. | Stát poskytuje předmětům průmyslového vlastnictví ochranu za takových podmínek, za jakých umožňuje ochranu předmětům stejného druhu, které vznikli v oblasti právního řádu. | ||
| − | Zásada ''teritoriality''<ref>BOHÁČEK, M., JAKL, L. ''Právo duševního vlastnictví.'' Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2002, s. 25.</ref> - ochrana předmětů průmyslového vlastnictví se zásadně řídí národním právem státu. V každém státě se musí žádat o ochranu zvlášť. Musí být splněny podmínky toho | + | Zásada ''teritoriality''<ref>BOHÁČEK, M., JAKL, L. ''Právo duševního vlastnictví.'' Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2002, s. 25.</ref> - ochrana předmětů průmyslového vlastnictví se zásadně řídí národním právem státu. V každém státě se musí žádat o ochranu zvlášť. Musí být splněny podmínky toho daného státu státu. Podmínky získání ochrany mohou být v každém státě jiné. |
=== Úřad průmyslového vlastnictví === | === Úřad průmyslového vlastnictví === | ||
| − | + | ÚPV je ústředním orgánem státní správy pro ochranu průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze. ''„V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda. Úřad rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků. Vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích a vede ústřední fond světové patentové literatury."''<ref>''Zákon č. 14/1993 Sb. o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.'' Česká republika, 1993. Dostupné z: <http://www.bit.ly/S3RKcr></ref> | |
Základem právní úpravy průmyslového práva je zákon o patentových zástupcích (č. 417/2004 Sb.), zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (č. 527/1990 Sb.), zákon o užitných vzorech (č. 478/1992 Sb.), zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků (č. 529/1991 Sb.), zákon o ochraně označení původu výrobků (č. 159/1973 Sb.) a zákon o ochranných známkách (č. 174/1988 Sb.). | Základem právní úpravy průmyslového práva je zákon o patentových zástupcích (č. 417/2004 Sb.), zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (č. 527/1990 Sb.), zákon o užitných vzorech (č. 478/1992 Sb.), zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků (č. 529/1991 Sb.), zákon o ochraně označení původu výrobků (č. 159/1973 Sb.) a zákon o ochranných známkách (č. 174/1988 Sb.). | ||
Aktuální verze z 29. 11. 2012, 07:43
Autor: Tereza Fussová
Klíčová slova: průmyslové vlastnictví, duševní vlastnictví
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené – duševní vlastnictví
podřazené - vynálezy, užitné vzory, ochranné známky, průmyslové vzory, patenty, know how
Průmyslové vlastnictví je součástí práva duševního vlastnictví.
Duševní vlastnictví
„Duševní vlastnictví zahrnuje dvě hlavní oblasti: průmyslové vlastnictví, tj. práva k vynálezům, ochranným známkám, užitným vzorům, průmyslovým vzorům, topografiím a dále autorské právo, tj. literární, hudební, umělecká, fotografická a audiovizuální díla, ve většině zemí i ochrana počítačových programů."[1]
Předmětem duševního vlastnictví jsou nehmotné statky. „Nehmotným statkem se rozumí předmět vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz, umožňující jeho smyslové vnímání, je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by byl ztělesněn v hmotné podobě ."[2]
Předměty duševního vlastnictví mohou být buď výsledkem tvůrčí činnosti fyzických osob (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, zlepšovací návrhy a objevy, plemena zvířat, odrůdy rostlin, topografie polovodičových výrobků), nebo výsledkem netvůrčí činnosti fyzických i právnických osob (ochranné známky, označení původu, zeměpisná označení, obchodní firma). „Nehmotný statek může být užíván kdykoli a kdekoli na celém světě, a to neomezeným počtem subjektů, bez újmy na své podstatě."[3] Předměty duševního vlastnictví se užíváním nespotřebovávají, nedochází ke ztrátě funkčnosti ani se nesnižuje jejich kvalita.
Průmyslové vlastnictví
Průmyslové vlastnictví je tedy užším pojmem. Představuje pouze určitou část duševního vlastnictví. Jsou to práva, která vznikla vytvořením a uplatněním výsledků vědecko-technické činnosti. Patří sem zejména práva k:
- vynálezům,
- užitným vzorům,
- ochranným známkám,
- průmyslovým vzorům,
- označení původu,
- právo k firemnímu jménu,
- právo na ochranu proti nekalé soutěži,
- know-how…
Pro předměty průmyslového vlastnictví je typická průmyslová využitelnost a nutnost formálního zápisu do vymezeného rejstříku, aby tím mohla vzniknout jejich právní ochrana. Průmyslovou využitelnost definuje § 7 zákona č. 527/1990 Sb.: „Vynález je průmyslově využitelný, jestliže může být opakovaně využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství."[4]
Některé předměty průmyslového vlastnictví nejsou chráněny zákonem, jsou to například objevy, know how, goodwill.
Průmyslová práva mají vždy nějakou informační hodnotu a lze je rovněž označit jako „soubor pravidel, jak nakládat s vybraným druhem informací. Průmyslová práva jsou často nejcennější majetek organizace, který se těžko vytváří, ale snadno ztrácí nebo rozdává a přitom je obchodovatelný. Prodej licencí pravých i nepravých představuje ve světě ročně desítky miliard dolarů."[5]
Mezinárodní smlouvy
1) Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví – byla podepsána v roce 1883, byla šestkrát revidována, z toho 4 znění – haagské (1925), londýnské (1934), lisabonské (1958) a stockholmské (1967) dosud zavazující strany. Úmluva má 107 smluvních stran. ČR je vázána stockholmským zněním. Vztahuje se na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory – modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jména, údaje o provenienci zboží (označení původu).
2) TRIPS – Dohoda o právních aspektech práv duševního vlastnictví – je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané dne 15. dubna 1994 v Marrakeši, vztahuje se na práva autorská a jim příbuzná, tj. počítačová programy, ochrana výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací, vynálezy, průmyslové vzory, ochranné známky, zeměpisná označení, topografie polovodičových výrobků, ochranu nezveřejněných informací.
Stát poskytuje předmětům průmyslového vlastnictví ochranu za takových podmínek, za jakých umožňuje ochranu předmětům stejného druhu, které vznikli v oblasti právního řádu.
Zásada teritoriality[6] - ochrana předmětů průmyslového vlastnictví se zásadně řídí národním právem státu. V každém státě se musí žádat o ochranu zvlášť. Musí být splněny podmínky toho daného státu státu. Podmínky získání ochrany mohou být v každém státě jiné.
Úřad průmyslového vlastnictví
ÚPV je ústředním orgánem státní správy pro ochranu průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze. „V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda. Úřad rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků. Vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích a vede ústřední fond světové patentové literatury."[7]
Základem právní úpravy průmyslového práva je zákon o patentových zástupcích (č. 417/2004 Sb.), zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (č. 527/1990 Sb.), zákon o užitných vzorech (č. 478/1992 Sb.), zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků (č. 529/1991 Sb.), zákon o ochraně označení původu výrobků (č. 159/1973 Sb.) a zákon o ochranných známkách (č. 174/1988 Sb.).
Komora patentových zástupců České republiky
Je právnickou osobou. Chrání a prosazuje zájmy patentových zástupců. Vydává jim osvědčení, aby mohli vykonávat činnost, a také na ně patřičně dohlíží. Patentoví zástupci jsou odborníci s nejméně tříletou praxí v oboru průmyslového vlastnictví. Skládají odbornou zkoušku u Úřadu průmyslového vlastnictví a také zákonný slib. Jejich úlohou je pomáhat klientům při získávání a udržování jejich průmyslových práv. Profese patentového zástupce je tzv. svobodné povolání upravené zvláštním zákonem.[8]
Poznámky
- ↑ PIČMANOVÁ, M. Patentové informace . přehled pojmů. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995, str. 9.
- ↑ KNAP, K., OPLTOVÁ, M., KŘÍŽ, J., RŮŽIČKA, M. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, 1994, str.1.
- ↑ TÝČ, V. Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě. Praha: Linde, 1997, str. 10.
- ↑ Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Česká republika, 1990. Dostupné z: <http://www.bitly.com/TKmbcR>
- ↑ HOFBAUER, K. Duševní vlastnictví: práva k nehmotným statkům - patenty, ochranné známky, autorské právo. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Sociálně ekonomická fakulta, 1998, s. 4.
- ↑ BOHÁČEK, M., JAKL, L. Právo duševního vlastnictví. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2002, s. 25.
- ↑ Zákon č. 14/1993 Sb. o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Česká republika, 1993. Dostupné z: <http://www.bit.ly/S3RKcr>
- ↑ Komora patentových zástupců České republiky [online]. Aktualizováno 2. 10. 2012 [cit. 2012-10-14]. Dostupné z: < http://www.patzastupci.cz/>
Použitá literatura
BOHÁČEK, M., JAKL, L. Právo duševního vlastnictví. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2002, 322 s. ISBN 80-245-0463-4.
HOFBAUER, K. Duševní vlastnictví: práva k nehmotným statkům - patenty, ochranné známky, autorské právo. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Sociálně ekonomická fakulta, 1998, 93 s. ISBN 80-704-4208-5.
KNAP,K., OPLTOVÁ,M., KŘÍŽ, J., RŮŽIČKA,M. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, 1994, 248 s. ISBN 80-901-1853-4
KUČERŇÁKOVÁ, P. Ochranné známky. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 81 s. Právnické sešity, č. 89. ISBN 80-210-1067-3.
PIČMANOVÁ, M. Patentové informace: přehled pojmů. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995, 42 s. ISBN 80-851-0041-X.
TÝČ, Vladimír. Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě. Praha: Linde, 1997, 166 s. ISBN 80-720-1102-2.
Zákon č. 14/1993 Sb. o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Česká republika, 1993. Dostupné z: <http://www.bit.ly/S3RKcr>
Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Česká republika, 1990. Dostupné z: <http://www.bitly.com/TKmbcR>
Komora patentových zástupců České republiky [online]. Aktualizováno 2. 10. 2012 [cit. 2012-10-14]. Dostupné z: < http://www.patzastupci.cz/>
Úřad průmyslového vlastnictví | Zákony [online]. Aktualizováno 7. 2. 2012 [cit. 2012-10-14]. Dostupné z: <http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/narodni/zakony.html>
