Multiplikační efekt: Porovnání verzí
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
'''Multiplikační efekt''' je nástroj [[fiskální politiky]] státu, kterým se stát snaží stimulovat spotřebu v dané oblasti a přispět tak k růstu HDP a celkovému blahobytu v dané lokalitě. | '''Multiplikační efekt''' je nástroj [[fiskální politiky]] státu, kterým se stát snaží stimulovat spotřebu v dané oblasti a přispět tak k růstu HDP a celkovému blahobytu v dané lokalitě. | ||
| − | První, kdo definoval multiplikační efekt, byl v roce 1931 britský ekonom R. F. Kahn, když zavedl pojem multiplikátor nezaměstnanosti. Největším proponentem této teorie byl však lord Keynes, který se zabýval investičním multiplikátorem. Tento ekonom vycházející z anglické klasické ekonomické školy pozdvihl celý koncept pro masové využití ve fiskální politice, ve které se v nezměněné podobě využívá dodnes. Podle druhů výdajů se rozlišuje ještě multiplikátor rozpočtový, zahraničního obchodu a vývozní. <ref>HAZLITT, Henry. ''Selhání nové ekonomie''. Praha: 1959, Liberární institut. ISBN 80-86389-41-3 | + | První, kdo definoval multiplikační efekt, byl v roce 1931 britský ekonom R. F. Kahn, když zavedl pojem multiplikátor nezaměstnanosti. Největším proponentem této teorie byl však lord Keynes, který se zabýval investičním multiplikátorem. Tento ekonom vycházející z anglické klasické ekonomické školy pozdvihl celý koncept pro masové využití ve fiskální politice, ve které se v nezměněné podobě využívá dodnes. Podle druhů výdajů se rozlišuje ještě multiplikátor rozpočtový, zahraničního obchodu a vývozní. <ref>HAZLITT, Henry. ''Selhání nové ekonomie''. Praha: 1959, Liberární institut, s. 86. ISBN 80-86389-41-3.</ref> |
| − | ''„Za daných okolností lze zjistit určitý poměr mezi příjmy a investicemi, kterému budeme říkat multiplikátor. Ten při určitém zjednodušení funguje i mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností získanou přímo při investicích… Tento další krok je integrální součástí naší teorie zaměstnanosti, jelikož nám udává přesný vztah, při daném sklonu ke spotřebě, mezi agregátní zaměstnaností a příjmem a mírou investic.“'' <ref>KEYNES, | + | ''„Za daných okolností lze zjistit určitý poměr mezi příjmy a investicemi, kterému budeme říkat multiplikátor. Ten při určitém zjednodušení funguje i mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností získanou přímo při investicích… Tento další krok je integrální součástí naší teorie zaměstnanosti, jelikož nám udává přesný vztah, při daném sklonu ke spotřebě, mezi agregátní zaměstnaností a příjmem a mírou investic.“'' <ref>KEYNES, John, M. ''Obecná teorie.'' Praha: Československá akademie věd, 1963, s. 113. ISBN 80-7325-043- 8.</ref> |
==Vzorec== | ==Vzorec== | ||
Verze z 7. 6. 2014, 12:34
Autor: Monika Martonová
Klíčová slova: multiplikátor, multiplikační efekt
Synonyma: multiplikátor
Související pojmy: HDP, fiskální politika
nadřazené - ekonomie
podřazené – multiplikátor: nezaměstnanosti, investiční, rozpočtový, vývozní
Multiplikační efekt
Definice
Multiplikační efekt je nástroj fiskální politiky státu, kterým se stát snaží stimulovat spotřebu v dané oblasti a přispět tak k růstu HDP a celkovému blahobytu v dané lokalitě.
První, kdo definoval multiplikační efekt, byl v roce 1931 britský ekonom R. F. Kahn, když zavedl pojem multiplikátor nezaměstnanosti. Největším proponentem této teorie byl však lord Keynes, který se zabýval investičním multiplikátorem. Tento ekonom vycházející z anglické klasické ekonomické školy pozdvihl celý koncept pro masové využití ve fiskální politice, ve které se v nezměněné podobě využívá dodnes. Podle druhů výdajů se rozlišuje ještě multiplikátor rozpočtový, zahraničního obchodu a vývozní. [1]
„Za daných okolností lze zjistit určitý poměr mezi příjmy a investicemi, kterému budeme říkat multiplikátor. Ten při určitém zjednodušení funguje i mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností získanou přímo při investicích… Tento další krok je integrální součástí naší teorie zaměstnanosti, jelikož nám udává přesný vztah, při daném sklonu ke spotřebě, mezi agregátní zaměstnaností a příjmem a mírou investic.“ [2]
Vzorec
"Základním principem této teorie je, že státní investice „multiplikují“ zaměstnanost a příjmy na základě „keynesiánských rovnic (keynesiánství) a z jejich předpokladů o spotřebě. Podle Keynese je spotřeba (C) stabilní funkcí příjmu (Y); řekněme, že 80% příjmu tvoří spotřeba. Celý příjem se rovná výdajům na spotřebu plus na investice (I). Dosadíme do rovnice a získáme:
Y = C + I C = 80% * Y Neboli Y = 80% * Y + I a rovněž tím pádem Y = 5 * I
Z toho vyplývá, že každý přírůstek investic vede k pětinásobnému zvýšení celkových příjmů neboli HDP.“ [3]
V praxi se teorie využívá jako zdůvodnění investic, dotací a příspěvků v oblastech kultury, sportu, vědy a výzkumu nebo např. infrastruktury.
Kritika
Tato teorie je kritizována zástupci rakouské ekonomické školy (Hayek, Rothbard, Mises, Kirzner, z dnešních např. de Soto, Salerno, Thorton, u nás např. prof. J. Šíma). [4]
Jejich hlavní výtkou je především arbitrárnost postavená na modelu vytvořeném v prostředí dokonalé konkurence a metodologický individualismus (objektivismus). Tuto teorii tak nelze použít v reálné praxi. [5]
Nereálnost multiplikačního efektu dokázal M. N. Rothbard, který postupoval přesně podle logiky Keynese, ale dovedl jeho příklad do extrému. „Celkové příjmy (Y) se rovnají příjmům Rothbarda (R) plus příjmům všech ostatních lidí ve společnosti (V). Dá se říci, že příjem všech ostatních lidí je velmi stabilní funkcí celkových příjmů, neboť jediný rozdíl mezi nimi je příjem jednoho jediného člověka – Rothbarda. Stabilita tohoto vztahu je mnohonásobně větší než stabilita Keynesova vztahu mezi spotřebními výdaji a celkovými výdaji. Řekněme tedy, že V = 99,9999% * Y. Rothbardův příjem je volatilní, nestálý, a proto nejistý element.
Y = V + R, Y = 99.9999% * Y + R a Y = 100,000 * R.
Ekonomiku lze tedy nastartovat naprosto jednoduše: dejte Rothbardovi milion dolarů a HDP rázem vyletí o sto miliard!“ [6]
Dnes velmi často opomíjeným faktem je, že sofistická myšlenka multiplikačního efektu byla vyvrácena již před 150 lety Frédéricem Bastiatem v knize Co je a co není vidět, tedy dříve než samotná teorie vznikla. Viz např. kapitola 3 Daně nebo kapitola 11 Spořivost a přepych. [7]
Zdroje
- ↑ HAZLITT, Henry. Selhání nové ekonomie. Praha: 1959, Liberární institut, s. 86. ISBN 80-86389-41-3.
- ↑ KEYNES, John, M. Obecná teorie. Praha: Československá akademie věd, 1963, s. 113. ISBN 80-7325-043- 8.
- ↑ MAŠEK, Jan. Rakouská teorie hospodářských cyklů, kapitola 8a. Dostupné z: http://www.mises.cz/literatura/rakouska-teorie-hospodarskych-cyklu-50-kapitola-8-a-nektere-konkurecni-teorie-hospodarskych-cyklu-keynesianci-264.aspx
- ↑ HUERTA DE SOTO, Jesus. Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost. Praha: 2012, Dokořán, s. VIII. ISBN 978-80-7363-445-2.
- ↑ HUERTA DE SOTO, J. Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost. Praha: 2012, Dokořán, s. 2. ISBN 978-80-7363-445-2.
- ↑ ROTHBARD, Murray. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha: 2005, Liberární institut, kap. 11. ISBN 80-86389-27-8.
- ↑ BASTIAT, Fréderic. Co je a co není vidět. Praha: 1998, Liberární institut, s. 105-108, 139-145. ISBN 80-902270-6-6.
