Metody a formy výuky

Z WikiKnihovna

Górecká Lucie (učo 382574), Krausová Veronika (učo 383823)


Metody výuky

Mezi základní metody výuky patří: metody slovní, metody názorně-demonstrační a metody praktické.


Metody slovní

Patří mezi nejvyužívanější metody. Také patří mezi nejefektivnější a nejrychlejší metodu přenosu informací od vyučujícího ke studentovi.

Metody slovní můžeme rozčlenit: monologické metody, didaktické metody, metody písemných prácí a metody práce s učebnicí, knihou, textovým materiálem. [1]

  • Vysvětlování – Tuto metodu lze použít ve většině výukových situacích. Pro tuto metodu je důležitý logický a systematický postup při předávání znalostí žákům. Vysvětlování má blízko k popisu, který se zaměřuje na pozorovatelné vlastnosti daného předmětu nebo jevu. [2]
  • Přednáška - Přednáška je jedna z nejnáročnějších metod, jak z pohledu žáka/posluchače, tak z pohledu učitele/přednášejícího. Jedná se o delší ucelený slovní projev, který se zabývá nějakým závažným tématem. "Po stránce obsahové, formální i řečnické je jasně strukturovaným a promyšleně prokomponovaným řečnickým útvarem. S touto vyučovací metodou se setkáváme hlavně u starších žáků a dospělých." [2]
  • Práce s textem – Patří mezi nejstarší metody. Tato metoda výuky je založena na práci s textem. V dnešní době je rozšiřovaná práce s textem zprostředkovaným moderními médii a především internetem. Práce s textem je založena na zpracování textových informací, díky nimž získáme nové znalosti. V této metodě je důležité žákovo učení. [2]
  • Rozhovor – V rozhovoru jde především o komunikaci dvou stran, které si mezi sebou vzájemně vyměňují informace a poznatky. Tato metoda je založena na kladení otázek a odpovídání na ně, přičemž otázky i odpovědi jsou zaměřené na nějaké výchovně-vzdělávací téma. Existují dva druhy rozhovoru - volnější (např. debata) a vázanější rozhovor (např. řízený rozhovor, zkušební rozhovor...). "Ve výuce jednoznačně převažuje výukový rozhovor, který je odedávna chápan jako prostředek aktivizace žáků, neboť žáky povzbuď k pozornosti a vyzývá ke spolupráci." [2]


Metody názorně demonstrační

Metody jsou založené na principu názornosti. Ve výuce je proto potřeba vycházet z předvádění jevů nebo z jejich zobrazení. "Komenského zlaté pravidlo pro učitele znělo: „Proto budiž zlatým pravidlem, a by všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno. Totiž věci viditelného zraku, slyšitelného sluchu, vonné čichu, chutnatelné chuti a hmatatelné hmatu, a může-li něoc být vnímáno najednou více smysly, buditž to předváděno více smyslům." [2]


  • Předvádění a pozorování - „Metoda předvádění zprostředkovává žákům prostřednictvím smyslových receptorů vjemy a prožitky, které se stávají stavebním materiálem pro následné psychické úkony a procesy. Velmi důležitý je výběr objektů a metodika jejich předvádění. Nedílnou součástí předvádění je pozorování, které jakoukoli demonstraci jevu doprovází, může se však uplatňovat i samostatně.“ U přímého pozorování pozorujeme přímo předměty, jevy a u nepřímého pozorování, jsou nám informace zprostředkovány prostřednictvím filmu či videozáznamů. [2]


  • Práce s obrazem - Nejčastěji se s touto metodou setkáme, pokud chce vyučující žákovi vysvětlit, jak funguje nějakého složité technické zařízení. Obrazy jsou barevné a lze použít kresby na tabuli, nástěnné obrazy, ilustrace v učebnicích či obrazy vytvářené pomocí počítačových grafických programů. [3]
  • Instruktáž - „Je hlavně využívána v praktickém vyučování při tvorbě a rozvoji motorických, technických a pracovních kompetencí.“ Instruktáž musí navazovat na to, co již teoreticky známe. Instruktáž dělíme na fázi počáteční (činnost je předvedena velmi pomalu a je kladen důraz na detaily, fázi druhou (činnost je provedena v reálném čase a s upozorněním na možné chyby), fáze třetí (činnost je opět předvedena pomalu a navíc s upozorněním na chyby), fáze poslední (žáci předvedou činnost samostatně pod dohledem učitele). [3]


Metody praktické

Tato metoda se zaměřuje na vlastní činnosti žáků, především se zaměřuje na praktickou činnost, která žákům pomáhá překonat odloučení školy od života. U těchto metod je důležité naplnit tyto principy: aktivizace všech smyslů, odpovědnost a metodické kompetent e žáků, orientace na konkrétní produkty, kooperativní jednání a zaměření na život. [4]

  • Vytváření dovedností - Pod dovedností si představme žáka, který je připravený k nějaké činnosti, např. k psaní, počítání, atd. „V procesu utváření dovedností můžeme rozlišit několik klíčových momentů: aktualizace schopností a zkušeností žáka, orientace v situaci, aktivní hledání problémů, variace podmínek pro širší uplatnění dovedností a přenos dovedností do nových dovedností. [2]
  • Napodobování - Při napodobování dochází k tomu, že jeden člověk převezme od druhého člověka určitý způsob chování. Chování přebíráme především od starších lidí, kteří mají nějakou autoritu. Člověk napodobuje záměrně nebo bezděčné. „Z pedagogického hlediska je důležité, zda napodobovaný příklad působí pozitivně, nebo negativně.“ [2]
  • Manipulování, laborování, experimentování - „Metoda manipulování napomáhá poznávat prostředí, zařízení a vybavení, v němž se žák pohybuje a které si má osvojit.“ Vhodná pro děti v mladším školním věku. Laborování se uplatňuje v chemii, fyzice či v přírodovědných předmětech, při nichž žáci provádějí jednoduché pokusu, u kterých si ověřují poučky nebo zdůvodňují pozorování. [2]
  • Produkčení metody - „Produkční metody zahrnují všechny postupy, úkony a operace, při nichž vzniká nějaký, smysly registrovatelný produkt, výkon, výtvor nebo postup." [2]


Formy výuky

Jednotlivé organizační formy výuky se mohou různit, zde si uvedeme nejzákladnější dělení a ve zkratce si tyto formy představíme. Ve spojení s metodami výuky představují formy předpoklady pro úspěšné zvládnutí průběhu výuky.

Formy výuky se dělí dle:

vztahu k osobnosti žáka:

  • hromadná (frontální) výuka - práce učitele se žáky spočívá v jedné činnosti, které se žáci věnují, s dominantním postavením učitele, který řídí, usměrňuje a kontroluje aktivitu žáků; nejčastěji probíhá formou frontálního výkladu s momenty individuální práce žáků; hlavním cílem je, aby si žáci osvojili co nejširší spektrum poznatků v rámci probíraného tématu; komunikace probíhá zejména jednostranně, směrem od učitele k žákům; slovní výklad bývá často doplněn zápisem na tabuli či vysvětlováním pomocí obrazů či předvádění
  • skupinová (kooperativní) výuka - žáci pracují ve skupinách (ve dvojicích či více), výuka je založena na spolupráci žáků mezi sebou při řešení úkolů, ale také na komunikaci s učitelem; žáci si vzájemně pomáhají, diskutují nad problémem a hodnotí navzájem svou práci; tato forma by měla pomáhat uvědomovat si svou dílčí zodpovědnost za skupinový projekt, dokázat vyřešit složitější problém a umět si vzájemně pomoci
  • samostatná práce žáků a individualizovaná výuka - jedná se o aktivitu, kdy žáci získávají poznatky vlastním úsilím, nezávisle na cizím vedení; vychází se z individuálních potřeb žáků a v tomto případě se diferencují cíle i postupy v každém jednotlivém případě; samostatnou práci žáků lze využít zejména při práci s textem, provádění experimentů, ověřování dříve nabytých znalostí prostřednictvím písemných prací; individualizovaná výuka vznikala v rámci reformní pedagogiky a dnes ji můžeme najít například v tzv. alternativních školách (waldorfské, daltonské, …)

prostředí výuky:

- záleží na zaměření: klasická třída, specializované (odborné) učebny, výuka na školním pozemku/v terénu, exkurze či vycházky, domácí práce/úkoly

délky trvání:

  • klasická časová dotace (45 minut)
  • zkrácená či prodloužená výuková jednotka (upravuje se dle potřeb žáka či náplně výuky/prostředí)
  • vysokoškolská přednáška/ seminář/ cvičení, kurz

Představené formy výuky patří všechny mezi tradiční, jako další, dnes se již mnohem více rozšiřující, lze uvést e-learning: - jedná se o distanční formu online vzdělávání, velmi častým dílčím prvkem bývá online tutoriál, využitelný zejména pro demonstraci určitého jevu/ problému, který bychom si jinak ukázali v průběhu některé z tradičních forem, může sloužit tedy jako doplňující studijní materiál - pro tuto formu vzdělávání se užívají tzv. LMS (Learning Management Systems), které umožňují pohodlnou správu těchto online kurzů a mají mnohé možnosti testování, zpětné vazby, diskuze a hodnocení

Reference

  1. ↑ Výukové metody. In: Pedagogická fakulta [online]. [cit. 2013-05-23]. Dostupné z: http://pf.ujep.cz/obecna-didaktika/swf/pdf/Vyukove_metody.pdf
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 TEJNECKÁ, Pavlína.Efektivní vyučovací metody slovní zásoby anglického jazyka na druhém stupni základní školy [online]. Brno, 2007 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/80555/pedf_m/DP_vazba_z_25.3..pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky. Vedoucí práce PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D.
  3. ↑ 3,0 3,1 HRABALOVÁ, Eva. Vyučovací metody a jejich uplatnění ve výuce odborných předmětů na střední škole [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/208846/pedf_b/BP__vyuc._metody.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií. Vedoucí práce Ing. Pavla Stejskalová.
  4. ↑ Výukové metody tradičního vyučování. In: Metodický portál RVP. CZ: Unikátní PROSTOR PRO UČITELE, sdílení zkušeností a spolupráci [online]. 2012 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/15015/VYUKOVE-METODY-TRADICNIHO-VYUCOVANI.html/








  • HRABALOVÁ, Eva. Vyučovací metody a jejich uplatnění ve výuce odborných předmětů na střední škole [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/208846/pedf_b/BP__vyuc._metody.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií. Vedoucí práce Ing. Pavla Stejskalová.
  • TEJNECKÁ, Pavlína.Efektivní vyučovací metody slovní zásoby anglického jazyka na druhém stupni základní školy [online]. Brno, 2007 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/80555/pedf_m/DP_vazba_z_25.3..pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky. Vedoucí práce PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D.
Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Metody_a_formy_výuky&oldid=34511“