Leo Szilard

Leó Szilárd
	Budapešť, Maďarsko
Datum a místo úmrtí	30. května 1964 La Jolla, USA
	Infarkt
	ženatý
	Maďarsko, Německo, Anglie, USA
	Maďarské, americké
Vzdělání	Technická univerzita, Budapešť Technická univerzita, Berlín
Pracoviště	Kaiser - Wilhelmův ústav pro chemii, Berlín Ústav teoretické fyziky, Berlín Univerzita, Oxford Kolumbijská univerzita, New York Univerzita, Chicago Institut pro biologická studia, La Jolla (Kalifornie)
	Atoms for Peace Award (1960) Humanists of the year (1960) National Inventors Hall of Fame (1996)
Známý pro	Atomový reaktor Projekt Manhattan Urychlovač částic

Leó Szilárd se narodil 11. února 1898 v Budapešti a zemřel 30. května 1922 v La Jolla, v USA. Vědec, fyzik a biolog židovského původu, známý především díky podílu na vývoji atomové bomby, spolupráci s Albertem Einsteinem a mnoha patentům.

Život a kariéra

Leó Szilárd se narodil 11. února 1898 v Budapešti. Jeho původní příjmení bylo Spitz, to si ale musela rodina v roce 1900 změnit kvůli nátlaku vlády na maďarizaci zahraničně znějících jmen. O fyziku se zajímal od svých 13 let a výrazný talent prokazoval na budapešťském gymnáziu i v oblasti matematiky a chemie. Svoje studium inženýrství na Technické univerzitě v Budapešti musel přerušit kvůli vojenské službě v Rakousko – Uherské armádě. Tu ale musel z důvodu nemoci opustit a vrátil se zpět ke studiu.

Vzhledem k občanským nepokojům, způsobených revolucí, opustil v roce 1920 Maďarsko a ve studiích pokračoval na Technické vysoké škole v Berlíně. Tam se také setkal se svým celoživotním přítelem a pozdějším držitelem Nobelovy ceny za fyziku Eugenem Wignerem. Jelikož ho ale stále více zajímaly fyzikální chemie a teoretická fyzika, začal studovat na Berlínské univerzitě, kde v té době vyučovali například Albert Einstein, Max von Laue nebo Max Planck. Původně chtěl svoji dizertační práci věnovat teorii relativity, ale na doporučení Einsteina změnil téma na termodynamiku. Jeho práce „Rozšíření fenomenologické termodynamiky s kolísávými jevy“ vzbudila ve své době velký ohlas a myšlenky v ní obsažené jsou dodnes využívány v moderních teoriích.

Jeho kariéra dále pokračovala na Kaiser-Wilhelmově ústavu pro chemii, kde pracoval na vývoji rentgenové krystalografie a následně působil jako asistent Maxe von Laueho v Ústavu teoretické fyziky. V roce 1925 pak opět zaujal vědce svojí habitační prací s názvem „Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti“. Výsledky této práce se staly základní myšlenkou Informační teorie, kterou vytvořil Claude Shannon v roce 1948. V této době také hodně spolupracoval s Einsteinem a výsledkem bylo mimo jiné i osm společných patentů. Například systém chlazení, který se sice neujal v běžném životě, ale je používán k chlazení atomových reaktorů. Sám má zaregistrované patenty například na elektronový mikroskop a na urychlovač částic.

Vzestup nacistické politiky a zvyšující se moc Adolfa Hitlera v Německu byly v březnu 1933 hlavními důvody Szilárdova útěku do Velké Británie. Tam se začal věnovat převážně atomové fyzice. Nesouhlasil s myšlenkami Ernesta Rutherforda, který tvrdil, že v atomech sice je obrovské množství energie, ale nelze ji nijak využít. Sám si pak nechal patentovat myšlenku řetězové reakce. Současně si však uvědomoval, jak by tahle možnost využití jaderné energie mohla být nebezpečná, zvlášť v době, kdy se neodvratně schylovalo k Druhé světové válce. I to byl důvod k založení Rady akademické pomoci na podporu vědců, uprchlých z nacistického Německa, kterou na Szilárdovo doporučení založil Sir William Beveridge.

V obavě před příchodem války emigroval Szilárd v roce 1938 do USA, kde začal spolupracovat mimo jiné s Enrico Fermim a Walterem Zinnem na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Stále více si uvědomoval hrozbu, kterou by bylo sestrojení atomové bomby nacistickým Německem a tak společně s Albertem Einsteinem sepsali dopis adresovaný prezidentu USA Franklinu Rooseveltovi. Na jeho základě vznikl projekt Manhattan, jehož konečným výsledkem bylo o několik let později sestrojení a svržení atomových bomb na japonská města Hiroshima a Nagasaki. S tímto aktem sám Szilárd nesouhlasil a doporučoval, aby byla Japoncům ukázána ničivá síla těchto bomb mimo civilizaci. Na podporu této myšlenky sepsal i petici, která však nebyla vzata v potaz. V roce 1942 předvedl společně s Enrico Fermim první řetězovou atomovou reakci na Univerzitě v Chicagu, kde také pak pracoval jako hlavní fyzik na projektu Manhattan. Jeho vliv však hodně poklesl poté, co nad projektem získala hlavní kontrolu armáda. Po skončení války se Szilárd, už jako americký občan (1943) zaměřil na biologii a v roce 1946 se na Univerzitě v Chicagu stal profesorem biofyziky. V roce 1951 se oženil s dlouholetou přítelkyní, fyzičkou Gertrud Weissovou. Jako biolog hodně spolupracoval s Aaronem Novickem. Sám Szilárd se zabýval teorií základního procesu stárnutí (1959) a studoval tvorbu protilátek u savců (1960). Jeho poslední práce se zabývala molekulární teorií paměti a vyvolání z paměti (1964).

Jeho přechod k biologii byl pravděpodobně způsoben ignorováním jeho obav z nebezpečí jaderných zbraní. Sám se však nehodlal těchto myšlenek vzdát a i v poválečném období se snažil o zmírnění této hrozby. V roce 1947 například vyzval sovětského vůdce Josefa Stalina k jednání s americkým prezidentem Harry Trumanem, ve snaze zabránit rostoucímu napětí studené války. Politiku se pokoušel ovlivňovat i později, když už byl prezidentem J.F. Kennedy.

Po odchodu z Univerzity v Chicagu pracoval v Institutu pro biologická studia v La Jolla v Kalifornii, kde však po třech měsících pobytu nečekaně zemřel na infarkt.

Dílo

jnjj

Aktivity

hbhb

Význam pro informační vědu

mkmk

Úspěchy

Atoms for Peace Award (1960)
Humanists of the year (1960)
National Inventors Hall of Fame (1996)

Publikace

kmkm

Použitá literatura

jnjnj

Externí zdroje

http://americanhumanist.org/AHA/Humanists_of_the_Year
https://libraries.mit.edu/archives/research/collections/collections-mc/mc10.html
http://invent.org/inductee-detail/?IID=141
http://www.atomicarchive.com/Bios/SzilardPhoto.shtml
http://www.famousscientists.org/leo-szilard/