Knihovnické školství 1918-1938

Autor: Petra Trembošová

Události po 1. světové válce výrazně ovlivnily vývoj jak československého knihovnického školství, tak knihovnictví jako celku. Za Rakouskouherské monarchie neexistovaly střední ani vysoké školy, které by poskytovaly vzdělání v tomto oboru a připravily tak knihovníky na výkon jejich povolání. Vznik demokratického státu a dostupnost knihoven široké veřejnosti měl za důsledek rostoucí zájem o kulturu, čímž vrostly také požadavky na profesi knihovníka, které se do té doby věnovali knihovníci vědci, učitelé, spisovatelé, básníci a další lidé bez odborného knihovnického vzdělání , které do 20. let 20. století nemělo žádnou pevnou základnu. Meziválečné období může být obecně charakterizováno jako rozkvět československého knihovnického školství a profesionalizace knihovnictví.

1918 - 1920

Toto období je typické snahou vytvořit základnu v rámci ministerstva školství. Angloamerické knihovnictví mělo velký vliv na vývoj v Československu a stalo se vzorem i pro vytvoření knihovnického vzdělávacího systému. Pod jeho vlivem se již před první světovou válkou objevila myšlenka zavést knihovnické kurzy. Mezi hlavní propagátory patřil Ladislav Jan Živný, který až v prosinci roku 1918 vedl první knihovnický kurz pro veřejné knihovny, kterého se zúčastnilo,15 posluchačů a v dubnu 1919 se pak konaly dvouměsíční knihovnické kurzy, které absolvovalo celkem sedmdesát zájemců.

Náplní těchto kurzů byly základní knihovnické disciplíny, jako je:

• bibliografie
• dějiny knihy
• dějiny knihoven
• katalogizace
• klasifikace a správa knihoven.

Další z důsledků působení angloamerického knihovnictví bylo schválení Zákonu o veřejných knihovnách obecních, známý jako první knihovnický zákon, který mimo jiné stanovil zásady vzdělávání knihovníků, čímž zvýšil nároky nároky na kvalifikaci těch, kteří tuto pozici zastávali. "Knihovníci působící v obcích nad 10 000 obyvatel museli zpravidla absolvovat Státní knihovnickou školu. Pro knihovníky v obcích od 2000 do 10 000 obyvatel byly určeny státní knihovnické kurzy. K nim později přibyly krátkodobé knihovnické kurzy pro knihovníky v místech, kde žilo méně než 2000 obyvatel.“ Přesto však v knihovnách stále převládali dobrovolníci, díky kterým se zásady zákona vžily do praxe. Právě pro ně byla Ministerstvem školství a národní a osvěty vydána Příručka pro veřejné knihovny, Příručka pro nejmenší knihovny, Knihovníkova praxe, Zakládání a vedení veřejných knihoven.

Zásadní zlom pak přišel v roce 1920, kdy byla založena první Státní knihovnická škola v Praze, jejíž základním kamenem bylo rozšíření kurzů Ladislava Jana Živného. Byla to jednoletá škola, která podléhala Ministerstva školství a národní osvěty, jejíž ředitelem se stal Zdeněk Václav Tobolka. Na tuto školu byli přijímáni i studenti bez maturity. Kritérium přijetí byla zkouška, která prověřovala znalosti české a slovenské literatury a znalosti hlavních děl světové literatury z hlediska potřeb knihovny. Uchazeči bez maturity museli podstoupit ještě jednu zkoušku na úrovni absolventa střední školy a prokázat tak znalosti nutné pro knihovnickou praxi. Přednášela zde řada důležitých osobností českého knihovnictví, které se vydáváním nových publikací zasloužily o doplnění chybějících učebních materiálů.

1921 - 1928

Rok po založení Státní knihovnické školy v Praze, vznikla také německá jednoletá Státní knihovnická škola v Ústí nad Labem kvůli podstatné německé menšině.

V letech 20-27 absolvovalo českou Státní knihovnickou školu 169 studentů, z nichž 80 složilo zkoušky na veřejné knihovny a 89 na vědecké. Celkově se však v Československu projevovala nespokojenost s úrovní vzdělání knihovníků, pro které stále neexistovala žádná vysoká škola, proto se Z.V. Tobolka snažil spojit knihovnické školství s Univerzitou Karlovou. Na jeho popud byly pak 26.9.1927 zřízeny dvousemestrové a čtyřsemestrové kurzy pro vzdělávání v knihovnictví vědeckém a administrativním, jejíchž ředitelem se stal sám Tobolka, který v květnu tohoto roku habitoval jako první docent knihovědy. Docházelo k prohlubování rozdílů mezi vědeckými a veřejnými knihovnami, a s tím vyvstávalo stále více otázek o přípravě kvalifikovaných pracovníků pro oba typy knihoven.