Hudební věda: Porovnání verzí
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. ''O studiu hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> | Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. ''O studiu hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> | ||
| − | '''Celý vývoj | + | '''Celý vývoj hudební vědy lze rozdělit do několika epoch'''<ref> Tamtéž.</ref>: |
*epocha starověku – muzikologické studium či poznání | *epocha starověku – muzikologické studium či poznání | ||
| − | *epocha středověku – vyváření samotného oboru | + | *epocha středověku – vyváření samotného oboru hudební vědy |
*období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení | *období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení | ||
*novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje | *novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje | ||
Verze z 11. 5. 2013, 20:58
Autor: Tereza Fussová
Klíčová slova: hudební věda, muzikologie, hudba
Synonyma: muzikologie
Související pojmy:
nadřazené -
podřazené - hudební teorie, akustika, hudební psychologie, hudební estetika a sémiotika, hudební sociologie, hudební pedagogika, teorie a dějiny hudební interpretace , teorie a dějiny notace, organologie, hudební ikonografie
Charekteristika
Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny.
Na hudební vědu lze pohlížet buďto z hlediska estetického zkoumání nebo z hlediska etnologického. V prvním případě lze hudební vědu označit jako obor zkoumající především teorii a dějiny hudby na umělecké úrovni.
Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že „důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“[1] Vidíme to například u Pythagora, kde je výklad hudebních jevů silně ovlivněn matematickým rozborem.
Historie hudební vědy
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. [2]
Celý vývoj hudební vědy lze rozdělit do několika epoch[3]:
- epocha starověku – muzikologické studium či poznání
- epocha středověku – vyváření samotného oboru hudební vědy
- období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení
- novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje
Hudební teorie
Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a „muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“ [4] K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle.
Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy
Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory[5]:
- Akustika
- Hudební psychologie
- Hudební estetika a sémiotika
- Hudební sociologie
- Hudební pedagogika
- Teorie a dějiny hudební interpretace
- Teorie a dějiny notace
- Organologie
- Hudební ikonografie
Poznámky
- ↑ RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
- ↑ FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
- ↑ Tamtéž.
- ↑ Tamtéž.
- ↑ LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
Použitá literatura
FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
