Dotazníková šetření

Survey research

Při tvorbě vědeckých projektů je pro tvůrce projektu důležitá výzkumná otázka, která provází celý projekt. Během práce dochází k mnoha otázkám a chybějícím informacím, které se musí nějakým způsobem získat. Existuje řada způsobů a metod, jakými se zjišťují informace od širší veřejnosti, které potřebujeme k ověření si dosavadních informací, ke sběru nových údajů či k potvrzení svých domněnek, které jsou klíčové v daném projektu. Jednou z cest jak získat informace k výzkumu je dotazování. Dotazování je pokládání otázek dotazovaným (respondentům). Z jejich odpovědí řešitel projektu získává žádoucí primární údaje. Podle kontaktu s dotazovaným se rozlišují jednotlivé techniky dotazování, a to osobní, telefonické, písemné a elektronické. Dotazování se používá jak při kvalitativních, tak i kvantitativních výzkumech. Dotazování může probíhat různými způsoby a každý typ dotazování klade specifické požadavky na konstrukci samotného dotazníku.

Dotazníková šetření jsou jedny z nejčastějších metod sběru dat. Důvodů je celá řada:

• relativně nízké nároky na čas a finance
• menší náročnost na počet výzkumníků
• opakované použití dotazníku
• určitá míra anonymity
• reprezentativita výsledků a vysoká standardizace umožňující statistickou analýzu dat

Použití dotazníků sebou ovšem nese i jistá rizika:

• měření názorů a postojů, ne skutečného chování
• lidé nejsou nuceni sdělovat, co opravdu dělají, ale co si pouze myslí, že by mělo být správně
• určité zkreslení kvůli dobrovolnosti odpovídat (vždy odpoví pouze ten, kdo chce)

I přes výše uvedená rizika si tento typ výzkumu vybírá stále největší procento autorů výzkumných prací.
U dotazníkového šetření je velice důležité nepodcenit žádnou z etap v průběhu celého šetření:

1. Příprava dotazníkového šetření
2. Zpracování a analýza dat
3. Interpretace a prezentace výsledků

Příprava dotazníkového šetření

Tato etapa se dá rozdělit do dalších dílčích kroků. Dříve, než se začne jakkoli dotazník tvořit, je třeba, aby byl jasně zformulovaný problém - tj. co nevíme - a jasně daný cíl - co chceme dotazníkem zjistit. Pokud se tato přípravná fáze podcení, s velkou pravděpodobností se po druhé fázi dojde ke zjištění, že výsledná data dávají odpovědi na jiné otázky, než jaké jsou ve skutečnosti třeba.

Po jasně daném cíli, jaký by nám měl výzkum přinést, přichází další fáze, která by stále ještě měla předcházet tvorbě dotazníku. “Dříve, než se začne tvořit samotný dotazník, se doporučuje prostudovat literaturu, která se zabývá výzkumným problémem. Také je vhodné porovnat jiné studie, u kterých mohly být položeny podobné otázky. Stejně tak existují internetové zdroje jako American Library Association (ALA) nebo The Pew Research Center, kde jsou zkompletovány výsledky odborně provedených dotazníků. Je dobré zvážit použití dotazníků z těchto studií. V takovém případě je vhodné zkontaktovat autory předchozích studií k získání více informací o jejich postupech.”

Poté následuje očekávaná a neméně důležitá část – tvorba dotazníku. Tvorba sama o sobě je často podceňována a je to obrovská chyba. Podceněním správné tvorby otázek může dojít k velkému zkreslení odpovědí a celkových výsledků. „U laiků je často opomíjen případ, kdy respondent neodpoví. Z praxe jsou známy situace, kdy v elektronickém dotazníku respondent musel odpovědět, aby mohl pokračovat ve vyplňování, a přitom v nabídkách nebyly obsaženy odpovědi typu „nevím“, „jinak“ apod.“ Aby se tvůrce dotazníku vyhnul zkreslování výsledků v důsledku nesprávné formulace otázek, existuje řada doporučení, jak tyto otázky formulovat a klást. V knize od Barbary Wildemuth se mezi doporučeními uvádí například to, že by se tvůrci dotazníku měli ptát pouze na to, co může být zodpovězeno, také se ptát pouze na to, co je nezbytné pro splnění cíle výzkumného šetření. Otázky by měly být položeny v celých větách, snižuje se tak totiž riziko nesprávného výkladu. Je také lepší používat neutrální jazyk, vyhnout se slovům, která by mohla být považována za neobjektivní či urážlivá. V neposlední řadě je třeba myslet na to, že účast respondentů je dobrovolná a mělo by jim být ponecháno právo rozhodnout o rozsahu jejich účasti. Proto by se nemělo vyžadovat zodpovězení každé otázky dříve, než bude položena otázka další. Také je vhodné se v otázkách vyhnout dvojitým negacím, žargonu, zkratek, pozor také na použití dlouhých otázek a používání vnořených otázek v jedné otázce.

Do dotazníků může tvůrce zadávat otázky otevřené či uzavřené. Otevřené otázky se hodí pro získávání stanoviska. Jsou užitečné v odůvodňovacích situacích a jejich výstupem jsou kvalitativní data. Naopak uzavřené otázky jsou takové, kde se nabízí všechny možnosti, tyto možnosti se navzájem vylučují a výstupem jsou kvantitativní data.

Srovnání těchto dvou typů otázek ukazuje názorně následující tabulka:

Otevřené otázky		Uzavřené otázky
Pomalá	Rychlost vyplnění	Rychlá
Vysoká	Přirozenost odpovědi	Nízká
Vysoká	Hloubka odpovědi	Nízká
Krátka	Délka přípravy	Dlouhá
Dlouhá	Délka odpovědi	Krátka

Osobní dotazování

Prvním a nejnáročnějším způsobem je vyplnění dotazníku přímou komunikací tazatele a respondenta, jedná se o tzv. standardizovaný rozhovor. Tazatel čte předem připravené otázky, i s případnými variantami odpovědí, které jsou naformulovány výzkumníkem. Mezi největší výhody této metody patří návratnost vyplněných dotazníků a možnost tazatele podat osobní vysvětlení či upřesnění některých dotazů při nejasnostech. Druhá zmíněná možnost s sebou ovšem nese i rizika ovlivňování respondenta, jak v negativním, tak v pozitivním smyslu. Každý vyškolený pracovník má jiný způsob vystupování, což může především u otevřených odpovědí zkreslit výsledek. Další nevýhodou je nákladnější a náročnější organizace rozdávání a sběru dotazníků za pomocí spolupracovníků a omezený pocit svobody a anonymity respondenta. Osobní rozhovor s sebou nese také určité geografické omezení a podle Czaja a Blair zabírá jeho sběr a vyhodnocení nejvíce času, okolo 4-12 týdnů.

Telefonické dotazování

Použití telefonické komunikace při výzkumu je jakýmsi kompromisem mezi návratností a náklady na realizaci výzkumu. Opět je třeba zaměstnat tazatele, ale ušetří se výdaje za cestovné, dotazník je rychlejší a dá se mluvit i o jisté anonymitě respondenta, což může vést k upřímnějším a otevřenějším odpovědím. Odmítnutí tazatele vyžaduje akci, a pokud je dotazník přiměřeně dlouhý, zamezí se i velmi častému problému, vyskytujícímu se u písemných dotazníků, a to vynechání odpovědi na některé otázky. Velmi významnou nevýhodou je přístup k telefonu, a to i přesto, že je v dnešní době pro většinu populace běžný. Tazatelé se potýkají s nepříjemnostmi spojenými s volnou dostupností telefonních čísel jako jsou neregistrovaná či nefunkční telefonní čísla nebo osoby bez telefonní linky, jejichž názor může být pro některá šetření nepostradatelný. V dnešní době lze při telefonním dotazování využít počítačových programů, tzv. Computer Assisted Telephone Interview (CETI), díky nimž můžeme aplikovat náhodnou volbu telefonních čísel a předejít tak zkreslení při výběru vzorku. Tato výhoda má za následek velký rozmach ve využití telefonu při komunikaci s respondenty.

Písemné dotazování

Písemné dotazovaní patří k výzkumným způsobům, které zajišťují velkou míru anonymity, neboť se jedná o distribuci dotazníků poštou. Respondent se při vyplňování nedostává do kontaktu s tazatelem či výzkumníkem, což může mít za následek mnohem otevřenější odpovědi. Na druhé straně je zde i riziko, že dotazovaný nevyplnil dotazník sám či jej za něj vyplnil někdo úplně jiný. Nepřítomnost tazatele zajišťuje nejen finanční a organizační úspory, ale současně mizí i jakýkoliv vliv na dotazovaného a vzniká možnost si otázky dobře promyslet. Touto metodou jsme také schopni oslovit okruh respondentů nezávisle na velikosti území. Distribuce dotazníku poštou má však jednu velkou nevýhodu, která znehodnocuje téměř všechny kladné stránky této metody, a to velice nízkou návratnost, která se pohybuje okolo 5-20%. Návratnost můžeme určitými způsoby zvýšit, nejčastěji příslibem nějaké finanční odměny, průvodním dopisem a vložením označené obálky. Nicméně struktura vzorku může být touto skutečností významně narušena a získaná data pak neodpovídají reprezentativnímu vzorku populace.

Elektronické dotazování

Poslední metoda souvisí s rozvojem ICT technologii a patří k nejmladším ze zmíněných výzkumných metod. Ke sběru dat dochází prostřednictvím internetu, při kterém respondent vyplní dotazník na webových stránkách online nebo je mu dotazník či odkaz na něj (URL link) zaslán prostřednictvím elektronické pošty. Jde o jeden z nejrychlejších a současně nejekonomičtějších způsobů rozesílání dotazníků, jejichž distribuce a zpracování zabere přibližně 1-3 týdny. Na druhou stranu je k vyplnění dotazníku potřeba zajistit přístup k technologiím umožňujícím jeho pohodlné vyhotovení. Někdy se také může doba návratnosti značně prodloužit, neboť respondenti nejsou nuceni reagovat okamžitě.
Ze vzorku je také vyloučena ta část populace, která nedosahuje určité minimální počítačové gramotnosti, což může opět vést ke zkreslení výsledků. Při elektronickém dotazování také nejsme omezeni jen na klasickou formu dotazníku a je možné přikládat různé dovysvětlovací obrázky, které mohou zvýšit srozumitelnost otázek i atraktivitu daného dotazníku. Získaná data už jsou v elektronické podobě, není třeba složitého přepisování, čímž se současně snižuje procento administrativních chyb.

Zpracování a analýza dat

“Po sběru dat následuje etapa, kdy je třeba shromážděný materiál zpracovat a vyhodnotit. Základním cílem fáze zpracování dat je zajistit získaným údajům potřebnou kvalitu a přehledné uspořádání k následné analýze, na jejímž základě formulujeme obecné poznatky v souladu s cíli výzkumného úkolu.” V této fázi dochází k zadávání dat z dotazníku do programu, který data následně vyhodnotí (s výjimkou elektronického dotazování, v tom případě je tato etapa zautomatizována).

Interpretace a prezentace výsledků

Ve chvíli, kdy jsou vyhodnocena data, je vhodné vrátit se do přípravné fáze, kde se definoval problém a cíl dotazníkového šetření. V tomto kontextu se data snáze interpretují a dochází k lepší orientaci v tom, zda došlo ke splnění daného cíle. K interpretaci dochází nejen slovním vyjádřením, ale také pomocí různých grafů či tabulek.

Posledním bodem pomyslného cyklu je sepsání závěrečné zprávy, ve které by mělo být sepsáno to nejpodstatnější z celého výzkumu. Velice zjednoduše lze napsat, že by měla obsahovat odpovědi na otázky “kdo”, “co”, “kdy”, “kde”, “jak” a “proč”. Tento minimální rozsah údajů v závěrečné zprávě byl stanoven organizací SIMAR, což je “výběrové neziskové sdružení předních agentur výzkumu trhu a veřejného mínění působících v České republice. Stanovuje etické a metodické standardy výzkumu trhu a veřejného mínění a kontroluje jejich dodržování.”

V případě, že závěrečná zpráva přinesla odpovědi na problém a cíl stanovený na začátku výzkumu, lze říct, že dané dotazníkové šetření splnilo svůj účel a bylo úspěšné.

Příklady využití v ISK

Dotazníková šetření patří k nejrozšířenějším a nejběžnějším výzkumným metodám. Lze jej využít u širokého okruhu témat a získat tak data z různých oblastí, jako je veřejné mínění, postoje a chování dotazovaných, až po míru spokojenosti v poskytování služeb.

Služby knihoven pro zdravotně znevýhodněné

Z výzkumů provedených na našem území stojí za zmínku průzkum “Služby knihoven pro zdravotně znevýhodněné”. Byl zaměřen na knihovny krajů, měst a obcí a jeho autoři vycházeli z předpokladu, že většina knihoven neposkytuje speciální služby uživatelům s různým zdravotním handicapem. Kvůli rozsáhlosti projektu zahrnujícího 137 knihoven byla využita elektronická forma dotazníku, která se skládala z několika okruhů otázek zaměřených na jednotlivá zdravotní postižení (zrakové, sluchové, tělesné a mentální) a na elektronické služby knihoven obecně. Výsledek průzkumu je především podkladem a východiskem pro další rozvoj služeb a aktivit určených handicapovaným uživatelům a odstranění bariér či nedostatků v knihovnách.

Potřeby dalšího vzdělávání osob věnujících se informačnímu vzdělávání

Další zajímavý průzkum byl proveden v roce 2010 pro projekt NAKLIV (Národní klastr informačního vzdělávání), který byl nazván “Potřeby dalšího vzdělávání osob věnujících se informačnímu vzdělávání”. Cílem projektu bylo “zmapovat potřeby a preference respondentů ve vztahu ke vzdělávacím akcím v oblasti informačního vzdělávání, které připravuje projekt NAKLIV.” Byl zvolený elektronický způsob dotazování pomocí online aplikace Easyresearch.biz. “Dotazovaná skupina se skládala především z odborných knihovníků vysokoškolských knihoven. Většina z těchto pracovníků se v rámci své práce zabývá informačním vzděláváním.” Návratnost dotazníku byla 46 %. Z dotazníku vyšel zřejmý zájem o další vzdělávání v této oblasti, především o kurzy společnosti IVIG. Přínosem mohla být také informace, že největší zájem je o oblast nových médií, naopak minimální zájem byl o manažerské kompetence knowledge mentora.

ZOTERO

Další zajímavý průzkum se týká uživatelů ZOTERO (volně dostupný nástroj ke shromažďování, organizování a citování - osobní knihovna). Cílem výzkumu bylo zjistit jak uživatelé nástroj ZOTERO používají a jak jsou spokojeni s jeho funkcemi. Výsledky by mohly být využity například pro další vývoj produktu. Průzkum byl proveden pomocí elektronického dotazování. Dotazník byl zveřejněn na ZOTERO fóru a na Twitteru a obsahoval 23 otázek. Během týdne odpovědělo přibližně 730 respondentů. V konečné zprávě bylo ale analyzováno pouze 179 z nich. Vyhodnocením dotazníkového šetření bylo zjištěno, že uživatelé jsou s funkcemi nástroje ZOTERO spokojeni (snadné použití) a firma by se dále měla zaměřit spíše na potřeby pokročilých uživatelů.