Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (MMVS)

Z WikiKnihovna

Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (zkráceně MMVS, anglicky International Interlibrary Loan) je typ výpůjční služby, která na základě mezinárodně platných pravidel IFLA umožňuje vypůjčit pro uživatele dokumenty, které potřebuje a které nemá ve fondu žádná knihovna na území státu.[1]

Význam MMVS

Jelikož je poskytování informací stále důležitější, tak i MMVS je chápána jako jeden z nejdůležitějších prvků knihovních služeb. Aby byl zajištěn efektivní, rovnoprávný a rychlý přístup uživatelů k zahraničním dokumentům a informacím, musí fungovat kooperace hlavně mezi vědeckými knihovnami a vědecko-informačními středisky po celém světě. MMVS fungují obdobným způsobem jako meziknihovní výpůjční služby (MVS), jsou prostředníkem mezi uživatelem a potřebným informačním pramenem.

MMVS jsou komplexem služeb zaměřených na spolupráci při zpřístupňování informací a při zabezpečování dostupnosti požadovaných dokumentů nebo jejich kopií a jsou důležitou součástí realizace programu „Universal Availability of Publications“, přijatého organizací UNESCO v roce 1982. Základní myšlenkou programu UAP, která ovlivňuje nejen mezinárodní spolupráci v meziknihovních službách, je fakt, že všechny publikované informace, bez ohledu na to, kdy a kde a jakou formou byly zveřejněny, by měly být přístupné každému čtenáři, a to bez ohledu na to, kde a kdy o ně požádá.[1]

Legislativní dokumenty pro MMVS

Legislativní rámec mezinárodních meziknihovních výpůjčních služeb v České republice:

  • zákon č. 257/2001 Sb.
  • vyhláška č. 88/2002 Sb.
  • metodické pokyny pro meziknihovní služby
  • program UAP, doporučení IFLA[2]

Na základě zákona č. 257/2001 Sb. a vyhlášky č. 88/2002 Sb. je povinno zabezpečit mezinárodní meziknihovní výpůjční služby pro ostatní knihovny v České republice a také poskytnout metodickou pomoc provozovateli knihovny účastnící se MMVS šest následujících knihoven:

  1. Národní knihovna české republiky
  2. Státní technická knihovna
  3. Knihovna Akademie věd České republiky
  4. Moravská zemská knihovna v Brně
  5. Vědecká knihovna v Olomouci
  6. Národní lékařská knihovna

Mezinárodní legislativa

Každá země by měla mít národní pravidla pro mezinárodní sdílení zdrojů a dodávání dokumentů z vlastních fondů. Národní knihovna, národní knihovnická organizace či jiná velká instituce, poskytující meziknihovní služby, by je měly uvést do širokého povědomí odborné veřejnosti. Tato pravidla by měla být snadno dostupná na webových stránkách těchto institucí. Měla by explicitně vyjádřit výhody a přednosti národního a globálního sdílení zdrojů, měla by doporučovat nejlepší postupy a podporovat meziknihovní soudržnost a spolupráci bez ohledu na organizaci knihoven v jednotlivých zemích.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 PLANKOVÁ, Jindra. Tradiční metody užití knihovních materiálů. Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2007, roč. 11, č. 1. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/3801
  2. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Jindřiška. Meziknihovní služby. SDRUK [online]. 2012. Dostupné z: http://www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/ks2002/2002-2-212.pdf
  3. ↑ Mezinárodní sdílení zdrojů a dodávání dokumentů: Principy a postupové směrnice: Překlad z původního dokumentu IFLA International Lending and Document Delivery: Principles and Guidelines for Procedure. In: Informace pro knihovny [online]. revize 2001. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Zasady_a_smerniceMMVS.htm

Použitá literatura

Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Mezinárodní_meziknihovní_výpůjční_služby_(MMVS)&oldid=44684“