Eugene Garfield

Eugene Gaefield
	New York,USA
Datum a místo úmrtí
	USA
Vzdělání	University of Colorado, Columbia University, Univesity of Pennsylvania
Pracoviště
	Award of Merit, Herman Skolnick Award, Hall of Fame Award, Patterson-Crane Award, John Scott Award, Winifred Sewell Prize for Innovation in Information Technologies in Biomedical & Life Sciences Librarianship
Známý pro	ISI Web of Knowledge, Citation indexes for science

Eugene Garfield (*1925, New York) je významný informační vědec, citační analytik, scientometrik a bibliometrik. V současné době je vysloužilým předsedou Ústavu vědeckých informací (Institute for Scientific information) se sídlem ve Filadelfii a prezidentem a zakládajícím editorem časopisu The Scientist.

Život a kariéra

Narodil se v New Yorku v roce 1925. Nejdříve studoval na University of Colorado a v Berkeley, poté na Columbia University, kde získal v roce 1949 titul B.S. v oboru chemie, a v roce 1954 titul M.S. v oboru knihovnictví. Doktorské studium absolvoval na popud svého nejlepšího přítele Casimira Borkowského na Univesity of Pennsylvania v roce 1961 v oboru chemická lingvistika.

V letech 1949-1950 pracoval jako laboratorní chemik ve firmě Evans Research & Development Corp. 1950-1951 byl výzkumným chemikem na Columbia University. Po absolvování bakalářského studia, na počátku padesátých let, se angažoval v projektu Vojenské lékařské knihovny na Universitě Johnsona Hopkinse, kde se věnoval třídění a indexování dokumentů z lékařských novin a časopisů a prováděl pokusy ne děrnoštítkovém stroji od firmy IBM. Zde mu také vedoucí projektu doporučil, aby začal studovat knihovnictví. Po absolvování magisterského studia se začal věnovat obchodu a našel zaměstnání jako poradce při dokumentaci. 1954-1960 založil akciovou společnost DocuMation, Inc., kde pracoval jako předseda, později ji přejmenoval na Eugene Garfield Associates. Během toho pracoval na svém doktorském studiu. Založil ISI (Institute for Scientific Informations) a zpracoval Citační rejstřík pro vědu (Science Citation Index) na základě analýzy citací v jednotlivých odborných pracích. Během své kariéry rovněž pracoval jako pomocný profesor Počítačové a informační vědy na universitě v Pensylvánii. 1960-1992 Prezidentem a výkonným ředitelem v Institutu pro vědecké informace. V letech 1986-2000 vydavatelem a šéfredaktorem časopisu The Scientist. Od roku 1993 je Eugene Garfield vysloužilým předsedou Ústavu pro vědecké informace (ISI). V letech 1998-2000 také předsedou ASIS&T (American Society for Information Science & Technology). A od roku 2001 předsedou časopisu The Scientist s.r.o.

V poslední době se Eugene Garfield zabývá rozvojem algoritmické historiografie. Postupně vyvinul a patentoval HistCite systém, tedy bibliometrickou analýzu a vizualizační software, který pomáhá knihovníkům a výzkumníkům rozlišit nejvýznamnější práce na dané téma a ukazuje jejich vzájemné vztahy. Kromě toho udržuje doktor Garfield náročný program vystoupení a prezentací na velmi vysoké úrovni, účastní se konferencí a sympozií. Hlavními tématy jsou vědecké vzdělávání, hodnocení výzkumu, budoucí trendy v dokumentaci informací v lékařství, ekonomický a sociální dopad základního výzkumu, hodnota pokusů na zvířatech, kreativita ve vědě a spousta jiných témat.

V posledních 25 letech publikoval přes 1000 esejí. A ačkoli vystudoval knihovnictví, povolání knihovníka nikdy nevykonával. Sám sebe nazývá informačním inženýrem, ačkoliv tento termín mu bylo zakázáno používat, protože nevlastní inženýrský diplom. Proto se spokojuje s označením informační vědec. Někteří lidé ho označují za scientometrika a bibliometrika, ale on dává přednost přesnějšímu označení citační analytik.

Práce

Přínos Eugena Garfielda v oblasti vědy – Web of Science, ISI
Eugene Garfield je průkopníkem v oblasti bibliometrie a jeho výzkum vedl k vytvoření Web of Science (WoS). WoS je hlavní součástí ISI Web of Knowledge, který podporuje všechny úrovně vědeckého výzkumu v prostředí akademickém, podnikovém, vládním a neziskovém. Jedná se o nejvýznamnější světový informační zdroj v oblasti výzkumu a vývoje. Obsahuje informace o článcích, jejich autorech, obsahu a referencích, citovanosti a edičních údajích. Vyhledat lze bibliografické záznamy včetně abstraktů, citace prací autorů a v některých případech i plné texty. Tato databáze obsahuje pět citačních indexů (databází): Science Citation Index Expanded (přírodní a technické vědy), Social SCI (společenské vědy), Arts & Humanities CI (humanitní vědy a uměnovědy), Conference Proceedings CI – Science / Social Sciences & Humanities (obory přírodních a technických věd / obory společenských a humanitních věd, uměnověd).

Již v roce 1958 položil Garfield základy Institutu pro vědecké informace (Institute for Scientific Information – ISI). Roku 1992 převzala tuto organizaci společnost Thomson Corporation.

Průlomová teoretická práce – Citation Indexes for Science
V roce 1955 Garfield publikoval návrh na systematické citační indexování – Citation Indexes for Science: A New Dimension in Documentation through Association of Ideas. V této inovativní práci představil informační nástroje, které vědcům umožní zrychlit výzkumný proces, vyhodnotit dopad jejich práce, identifikovat trendy ve vědě a vysledovat historii moderního vědeckého myšlení.

Před Garfieldovou inovací znamenalo vyhledávání relevantních informací v publikovaných vědeckých pracích dlouhý a obtížný proces, jenž často nepřinášel požadované výsledky. Garfield si uvědomoval, že výzkumníci nejsou s to vyhledat veškeré relevantní informace ke své práci, jestliže jsou výsledky z výzkumné a vědecké oblasti limitovány předmětem nebo klíčovými slovy a relevantní práce z jiných oborů jsou ignorovány.

Významný vyhledávací nástroj – Science Citation Index, Impact factor
Indexování bylo dokončeno uvnitř každé vědecké disciplíny. Science Citation Index (SCI – nyní dostupný na Web of Science) integroval data pomocí interdisciplinárních přístupů; výzkumníci z jedné vědní oblasti nezřídka vytvoří práci, která je relevantní i pro vědce z dalších oblastí. Garfieldem navržený citační index může být užitečný i při pátrání po původu určité vědecké myšlenky.

Roku 1964 Garfield představil SCI v pětisvazkové tištěné verzi, jež indexovala 613 časopisů a 1,4 milionu citací. Avšak načítání dat z tištěných indexů bylo časově náročné. O dva roky později byl SCI dostupný na magnetofonové pásce, což rozšířilo jeho používání. Později vyšel na CD-ROM společně s citačními indexy Social Sciences and Arts & Humanities. Z tohoto souboru pak vzešel výše zmiňovaný Web of Science.

SCI byl uznán jako základní a zásadní inovace v oblasti informační vědy, jelikož indexoval všechny typy zdrojových položek – nejen výzkumných článků a recenzí, ale též opravných technických poznámek a seznamů chyb, dopisů, úvodníků, diskuzí apod.

Od roku 1961 je Garfieldova kariéra ve znamení mimořádného vývoje nových informačních nástrojů pro výzkumníky a současně neustálého vylepšování nástrojů stávajících. Mezi nové nástroje patří Index Chemicus, Current Chemical Reactions, nová verze Current Contents (jež pokryla klinické lékařství, chemii, fyziku a další disciplíny), Automatic Subject Citation Alert (osobní selektivní šíření informační služby, nyní zvané Research Alert), the Genuine Article (rychlé dodání dokumentu), citační indexy pro společenské vědy (SSCI) stejně jako pro umění a humanitní vědy (A&HCI), Index to Scientific & Technical Proceedings and Books, Index to Scientific Reviews a další. Přínos těchto informačních nástrojů pro lékaře a výzkumné pracovníky tkví v tom, že přes obrovské množství literatury, které se neustále rozrůstá, umožňují výzkumníkům udržovat krok s elementy, jež přímo souvisí s jejich zájmy.

Garfield vyvinul indexovací systém pro vědeckou literaturu, založený na analýzách citací použitých v rámci dané práce. Odtud vzešel tzv. impakt faktor – měřítko citací vědeckých časopisů, které slouží jako indikátor jejich významu v dané oblasti. Impakt faktor je tím vyšší, čím více citací je v renomovaných časopisech.

Indexováním odborné práce pomocí citace poskytl Garfield výzkumníkům možnost sledovat, na co jednotlivé práce odkazují a kolikrát jsou práce jiných vědců citovány. Citační indexy představují unikátní informační zdroj, jenž je po celém světě využíván pro rešeršní práce, citační analýzy a především pak pro hodnocení úrovně vědeckých a vzdělávacích institucí. Vynález citačních indexů zlepšil vědeckou komunikaci tím způsobem, že pomáhá omezit zdvojení předchozího výzkumu, odhalí nečekané vztahy mezi předměty, určí významné zlepšení z předchozích prací a upozorní na významné opravy publikovaného výzkumu.

Data vyprodukovaná pomocí SCI využívají informační vědci či výzkumní správci k odhalení longitudinálních trendů ve vědecké komunikaci. Tyto údaje využívají též sociologové a historici vědy, aby prozkoumali důležité procesy, fenomény a vývoj v oblasti výzkumu. Neméně důležité jsou pro knihovníky, kteří provádí selekci časopisů, redaktory, jež monitorují relativní dopad a citace svých časopisů, a konečně pro vydavatele, kterým pomáhají rozhodnout se, zda mají např. uvést na trh nový časopis.

Publikování v Current Contents
Garfiled publikoval za posledních dvacet pět let v Current Contents (CC) přes tisíc esejí. CC se staly zásadní a základní složkou klinického výzkumu a výzkumné laboratoře. Uživatelé díky nim mohou každý týden procházet obsahy stránek stovek časopisů a tím udržovat krok s nejnovějšími pokroky ve svém oboru. Efektivnost spočívá právě v rychlosti vyhledání výsledků.

Další aktivity

Počátky Garfieldovy aktivity v oblasti informační vědy – The Welch Project
Eugene Garfield se začal aktivně věnovat oblasti informační vědy v roce 1951, kdy se připojil k the Welch Medical Indexing Project na Johns Hopkins University. Cílem projektu bylo zkoumat základní a aplikované problémy vyhledávání zdravotnických informací a aplikace nových metod indexování biomedicínské literatury. Po absolutoriu na Columbia University (obor knihovnictví) v roce 1954 se stal poradcem pro farmaceutický průmysl, což ho nakonec přivedlo k vytvoření soukromé firmy. V roce 1960 založil Institute for Scientific Information (ISI).

Časopis The Scientist
Garfield pracoval během své kariéry mj. jako asistent profesora výpočetní a informační vědy na University of Pennsylvania. V roce 1986 pak založil The Scientist, čtrnáctideník pro profesionální výzkum, jenž podává zprávy o vývoji a novinkách důležitých pro profesionální i praktický zájem vědců. Poskytuje jim jedinečné fórum pro diskusi, ve kterém mohou řešit otázky týkající se výzkumné komunity a společnosti.

Garfieldovo působení v oboru
Eugene Garfield je v oblasti informační vědy stále aktivní. Nadále udržuje náročný program konferencí, projevů a prezentací před významným publikem z oblasti informační vědy i lékařství. Mezi témata jeho vystoupení patří např. vědecké vzdělávání, budoucí trendy v lékařských zprávách a dokumentech, kreativita ve vědě a další. V posledních letech se mj. věnuje rozvoji algoritmické historiografie (tímto tématem se poprvé zabýval již v roce 1964). Vyvinul a patentoval the HistCite – systém, který výzkumníkům a knihovníkům umožňuje rozlišit nejvýznamnější práce na dané téma, když vyhledávají v elektronických verzích SCI, SSCI nebo A&HCI. Výstupem tohoto softwaru je historiografická chronologická prezentace klíčových děl, přičemž je poukázáno na jejich vzájemný vztah.

Vědecké a profesionální asociace, jichž byl /je Garfield členem
• American Academy of Arts and Sciences, Fellow
• American Academy for Arts & Sciences
• American Chemical Society
• American Library Association
• American Philosophical Society, Philadelphia, PA. - Member
• American Society for Information Science & Technology (Past President)
• American Association for the Advancement of Science (Fellow)
• Authors Guild
• Drug Information Association
• Federation of American Scientists
• History of Science Society
• Institute of Electrical & Electronics Engineers
• International Federation of Science Editors
• Medical Library Association
• National Association of Science Writers
• New York Academy of Sciences
• Society for Scholarly Publishers
• Society for Social Studies of Science
• Special Libraries Association
Roku 1966 bylo Garfieldovi nabídnuto čestné členství v UK Institute of Information Scientists.

Význam pro informační vědu a knihovnictví

Eugene Garfield je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších vědců, kteří se zabývají citováním, citační analýzou a vším co s citováním souvisí. Společně s Derekem J. de Sollou Pricem jsou považováni za zakladatele scientometrie. Vědy, která se zabývá měřením kvality a kvantity vědy, snaží se nalézat metody a metriky pro určení těchto aspektů. Obecně lze mluvit o měření výkonnosti vědy.

Celá padesátá léta minulého století pracoval na svém největším projektu citační analýzy. Jeho projekt se stal dokonce podkladem pro vytvoření Googlu. Svůj první článek do časopisu Science napsal na začátku roku 1954 během svého studia knihovnictví, ale byl publikován až po dokončení studia. Článek se jmenoval Forms for Literature Citation. V roce 1955 přišel s teorií impakt faktoru, původně definovaný jako indikátor vypočítaný z citačních rejstříků, které v té době teprve vyvíjel. Formuloval myšlenku hodnocení časopisů podle toho, jaký mají dopad a vliv ve vědě, na základě získaných citací. Vytvářet rejstříky bylo náročné, a tak založil v roce 1958 Institute for Scientific Information. Institut se věnoval vytváření, zpracovávání a vývojem citačních rejstříků. V roce 1961 byl definován rejstřík pro soubor exaktních věd, o deset let později rejstřík sociálních věd a v roce 1979 citační rejstřík humanitních a uměleckých věd. tyto rejstříky jsou dnes dostupné prostřednictvím databáze Web of Knowledge.

Je spolutvůrcem několika krátkých instruktážních filmů, které měli pomoci knihovníkům a informačním pracovníkům používat citační rejstříky. Tři části jsou dostupné na YouTube.[1],[2],[3]

Jeho práce vedla k vývoji několika algoritmů na hodnocení důležitosti informací jako například HITS (Hyperlink-Induced Topic Search) nebo PageRank.

Ocenění a čestné tituly

Vyznamenání a ocenění

• 1953- 54 Grolier Society Fellow, Columbia University

• 1966 Fellow, American Association for the Advancement of Science

• 1966 Fellow, Institute of Information Scientists

• 1975 Award of Merit, American Society of Information Science

• 1977 Herman Skolnick Award, American Chemical Society

• 1977 Hall of Fame Award, Information Industry Association

• 1978 American Society for Information Science Book Award for Best Information Science Book of 1977 (Essays of an Information Scientist, Vol: 1&2, 1962-1976 1980 Award, Chemical Notation Society)

• 1983 Patterson-Crane Award, American Chemical Society

• 1983 John Price Wetherill Medal, Franklin Institute

• 1984 Derek J. de Solla Price Memorial Medal, Scientometrics

• 1986 John Scott Award, City of Philadelphia

• 1987 Distinguished Alumni Award, Columbia University, School of Library Service, New York

• 1988 Dr. honoris causa, Vrije University, Brussels Belgium

• 1990 Ph.D. (honorary), State University of New York, Albany

• 1991 Honorary Fellow, Society for Technical Communication

• 1991 Ph.D. (honorary), Thomas Jefferson University, Philadelphia

• 1993 Honorary Foreign Member, Institute of Marine Biology, Vladivostok, Russia

• 1993 Honorary Fellow, Medical Libraries Association

• 1993 M.D. (hon. caus.), University of Rome, Tor Vergata, Italy

• 1995 M.D. (hon. caus.), Charles University, Czech Republic

• 1997 Honorary Degree from Far Eastern University, Vladivostok, Russia

• 1997 Honorary Membership in the Russian Academy of Sciences, Vladivostok, Russia

• 1999 Avenue of Technology Award, Philadelphia, PA

• 2000 Professor Kaula Award for Library & Information Science, India

• 2001 Winifred Sewell Prize for Innovation in Information Technologies in Biomedical & Life Sciences Librarianship.

• 2001 Awarded by Special Libraries Association Biomedical and Life Sciences Division

• 2004 Ph. D. (Honorary) Drexel University, Philadelphia, PA.

• 2004 Los Angeles Chapter -American Society for Information Science &Technology (ASIST)- Visionary Leader - Contributions to Information Science

• 2005 American Academy of Arts and Sciences, Fellow

• 2007 The Chemical Heritage Foundation - Richard J. Bolte, Sr. Award for Supporting Industries

• 2007 Honorary Degree from Real Academia de Medicina Del Distrito de Granada (Andalucia Oriental) Spain.

• 2007 American Philosophical Society, Philadelphia, PA. - Member

Členství

• Research! America

• Annual Reviews, Inc., Board of Directors

• International Federation of Science Editors

• John Scott Award Advisory Committee

• Journal of Information Science

• Rockefeller University Council

• Scientometrics

• University of Pennsylvania Library, Board of Overseers

• Research! America

• Temple University Health System, Inc. Board of Overseers

Publikace

Kompletní přehled bibliografie Eugena Garfielda je dostupný na jeho oficiálních stránkách (odkaz viz externí zdroje). Na tomto místě jsou uvedeny jen základní publikace a články.

Odkazy na online publikované texty

• Essays of an Information Scientist. Volumes 1–15 (1962–1993)
• Citation Indexing – Its Theory and Application in Science, Technology, and Humanities
• Komentáře v časopise The Scientist (1986–2002)
• Úvodní projevy a prezidentské sloupky na ASIS&T
• Předmluva ke knize Little Science, Big Science ... and Beyond (Derek J. deSolla Price)
• The Use of Citation Data in Writing the History of Science

Bibliografické údaje vybraných článků

• Garfield E, Pudovkin AI, Paris S. "A bibliometric and historiographic analysis of the work of Tony van Raan: a tribute to a scientometrics pioneer and gatekeeper" Research Evaluation 19(3), September 2010.

• Garfield E. "Five decades of Citation Indexing" Keynote Address - International Workshop for Scientometrics (ITSIC), Beijing, China. September 2009.

• Garfield E. "From the Science of Science to Scientometrics : Visualizing the History of Science with HistCite software" Presented at the 11th ISSI International Conference, Madrid, Spain - June 25, 2007. Reprinted in special issue of Journal of Informetrics 3 (2009) 173–179.

• Garfield E. "Panel on 'Evaluative Measures for Resource Quality: Beyond the Impact Factor". Presented at the Medical Library Association Meeting, Philadelphia, May 22, 2007.

• Garfield E, Paris S, Stock WG. "HistCiteTM: A software tool for informetric analysis of citation linkage" Information Wissenschaft & Praxis, 57(8):391-400, November / December 2006.

• Garfield, E. "The History and Meaning of the Journal Impact Factor" abridged version of the above paper published in Journal of the American Medical Association (JAMA), (293): 90-93, January 2006.

• Garfield, E. "Web of science: Measuring and assessing science beyond SCI - Response" Current Science 86 (5): 629-629 March 10 2004.

• Garfield, E. "Use of Journal Citation Reports and Journal Performance Indicators in measuring short and long term journal impact" Croatian Medical Journal, 41: (4) 368-374 December 2000.

• Garfield, E. "Science Citation Index, Journal Citation Reports, and other ISI trademarks- Letter to the editor," Information Processing & Management, 26 (4) p.573, 1990.

• Garfield, E. "Indexing terminology and permuted indexes ," Journal of Documentation, 28 (4) p.334-345, 1972.

• Garfield, E. "Science Citation Index - Answers to Frequently Asked Questions." Revue Internationale De La Documentation, 32(3), p.112-16,1965.

• Garfield, E. "Science Citation Index -- A New Dimension in Indexing." Science, 144(3619) p.649-54, May 1964.

• Garfield, E. "An Algorithm for Translating Chemical Names to Molecular Formulas." Institute for Scientific Information, Philadelphia, PA. p.1-68, 1961.

• Garfield, E. "Citation Indexes for Science: A New Dimension in Documentation through Association of Ideas." Science, 122(3159), p.108-11, July 1955. Reprinted in Readings in Information Retrieval, p.261-274, (H.S. Sharp. Ed.), The Scarecrow Press, Inc. 1964 (book in EG's office).

Doporučená četba

Eugene Garfield: Essays of an Information Scientist (1977) – texty, jež byly publikovány jako Current Comments mezi lety 1962–1976, jsou považovány za klasiku v oboru informační vědy.

Externí zdroje

Ralph Hartley

Celým jménem Ralph Vinton Lyon Hartley (30. listopad 1888 - 1. května 1970) byl americký elektronický výzkumník a telefonní technik. Podílel se na základech teorie informace a je také vynálezce Hartleyoho elektronického oscilátoru.

Jeho publikace z roku 1928 může být považována za nejdůležitější jednotlivý předpoklad Shannonovy teorie informace.

ŽIVOT Ralph Hartley se narodil 30. listopadu 1888 ve městě Sprucemont ve státě Nevada ve Spojených státech amerických. Roku 1909 získal titul B.A (Bachelor of Arts) na univerzitě Utah v Salt Lake City. V roce 1913 obdržel titul B. Sc. (Bachelor of Science) na oxfordské univerzitě. Na jaře roku 1916 se oženil s brooklynskou rodačkou Florence Vailovou, děti však Hartleyovi nikdy neměli. V roce 1946 obdržel Hartley Medaili Cti „Za svou dřívější práci na oscilujících obvodech za užití triodových trubic a též za jeho rané nalezení a objasnění základního vztahu mezi souhrnným objemem informací, které lze přenést přenosovým systémem omezené kapacity a potřebným časem.“ Hartley nadále zůstal členem Americké asociace pro vědecký pokrok. Zemřel 1. května 1980 ve věku 81 let.

PRÁCE Poté co se Hartley vrátil z Anglie přijal místo ve výzkumné laboratoři Western El.Company a byl zodpovědný za vyývoj radio přijímačů pro transatlantické radiotelefonické testy, prováděné v roce 1915 společností Bell’s systems. „V tomto období vynalezl svůj oscilátor, sloužící k eliminaci „triodových trubic“ vycházející z vnitřního párování.”

HARTLEYHO OSCILÁTOR Harrtleyho oscilátor je elektronický obvod oscilátoru, ve kterém je oscilační frekvence určena laděným obvodem sestávajícím z kondenzátorů a induktorů. Tento obvod byl vynalezen v roce 1915, skládá se z jednoho kondenzátoru paralelně se dvěma induktory v sérii, a zpětnovazební signál potřebný pro kmitání je převzat ze středového spojení dvou indukčních cívek. Patent tomuto oscilátoru byl udělen roku 1920.

Během první světové války přišel Hartley na principy vedoucí k vývoji sound-type directional finders. Po válce pracoval ve Western Electric a později v Bell Laboratories na vývoji převaděčů a technologiích hlasových a nosičových přenosů. Tehdy také zformuloval zákon postulující, že „celkový objem informací, jež lze přenést je přímo úměrný frekvenčnímu rozsahu a době přenosu.“

TEORIE INFORMACE Na mezinárodním kongresu v roce 1927 v Itálii použil nové slovo “informace” a představil fundamentální teorém a novou sadu definic. Teorém by se dal vyjádřit slovy: “většina informací, které lze přenést v jakoukoli danou dobu, odpovídá dostupnému kmitočtovému rozsahu.” Přišel také s řadou nových ideí. První ideou byla sama informace, o které tvrdil, že je to záležitost komunikace, což může být psaní, přímá řeč, nebo cokoli jiného. Snažil se ospravedlnit, jakým způsobem používá slov informace… Místo abychom o slově informace uvažovali psychologicky, navrhl chápat ho (jeho vlastním slovem) “fyzicky”. V každém případě se Hartley domníval, že technik by měl být schopen najít zobecnění pro všechny způsoby komunikace: psané a telegrafní kódy i fyzický přenos zvuku elektromagnetickými vlnami, telefonními dráty nebo v éteru. Dle Hartleyho dochází ke komunikaci pomocí symbolů - slov, teček, čárek; a tyto symboly přenášejí svůj význam. Pro to, aby Hartley tuto svou ideu prokázal, začal počítat symboly bez ohledu na jejich význam. Zdálo se, že množství informace musí odpovídat počtu symbolů. Ovšem některé symboly, jako třeba tečka nebo čárka, nesou menší množství informace, než třeba písmeno abecedy, a mnohem menší množství informace, než slovo vybrané ze slovníku, který obsahuje tisíce slov. Takže “čím více je možných symbolů, tím větší množství informace každá volba nese.” Aby Hartley znal přesně, o kolik víc informace volba nese, tak sestrojil vzorec:

H = n log s

kde H je množství informace, n znamená počet přenášených symbolů a s je velikost abecedy. Takže v Morseově abecedě je veličina s pouze dvě (tečka a čárka), zatímco třeba čínský slovník o 1000 znacích má velikost s 1000. “Množství informace však není úměrné velikosti abecedy. Vztah je logaritmický - ke zdvojnásobení množství informace je nutné velikost abecedy umocnit na druhou.” Co Hartley také předvedl na příkladu - na hybridu starých a nových tisknoucích telegrafů, které byly připojeny k elektrickým obvodům. “Pomocí hrubé, ale přesvědčivé analýzy Hartley prokázal, že v obou případech (telegrafie i telefonie) bude celkové množství informace záviset na dvou faktorech: času pro přenos a šířce pásma příslušného kanálu.” Tato Hartleyho teorie, která vyšla z teorie Harryho Nyquista, se nestala hned úspěšnou a uznávanou. Až po té, co ji Bell Labs vydaly ve vlastním časopise The Bell System Technical Journal si ji přečetl světově uznávaný informační teoretik Claude Shannon. Ten tyto matematické ideje pochopil, i když byly značně nepřesné a oba pánové měli problém s přesnými definicemi svých pojmů.

HARTLEYHO ZÁKON Roku 1928 Hartley definoval způsob, jak kvantifikovat informace. Tato metoda, později známá jako Hartleyho zákon, se stala důležitým předchůdcem Shannonova sofistikovanějšího pojetí kapacity kanálu. Harley tvrdil, že maximální počet rozlišitelných úrovní impulsů, které mohou být spolehlivě vysílány a přijímány přes komunikační kanál, je omezen dynamickým rozsahem signálu amplitudy a přesností, s níž mohou být rozlišeny úrovně amplitudy. Hartleyho zákon je někdy citován jako proporcionalita mezi analogovou šířkou pásma (B) v Hertzích, a to co se dnes nazývá digitální šířka pásma (R) v bitech za sekundu.

HARTLEYOVA MÍRA INFORMACE Je to míra syntaktické informace, kterou Hartley zavedl v roce 1928 a byla založena na variaci s opakováním, na variaci, kde se prvky ve vybraných skupinách mohou opakovat. “K odvození této míry si uvědomíme, že z dané abecedy základních symbolů o celkovém počtu s lze sestavit jistý počet N stacionárních a nezávislých zpráv o stanovené délce n. Při tom každé místo N-členné skupiny symbolů je možno obsadit kterýmkoli ze základních s symbolů se stejnou pravděpodobností. Neurčitost, kterou odstraníme tím, že vybereme jednu jedinou zprávu o zmíněné délce n, závisí na celkovém možném počtu N zpráv (na celkovém počtu možných alternativ). Hartleyova míra (kapacity) informace tedy zní:

IH = Imax = K ln N = K n ln s.

“Tato míra informace nedává přednost jedné zprávě před druhou... Hartleyova míra informace je maximem obecného vyjádření informace. Při ní je omezení neurčitosti zprávy maximální (její neurčitost je minimální). . .

Kvůli nemoci se Hartley asi 10 let nemohl podílet na výzkumu, ale v roce 1939 se vrátil do Bell Labs jako konzultant a v průběhu války se angažoval zejména v řešení problémů se servomechanismy. V roce 1950 odešel do důchodu.

HARTLEYOVA TRANSFORMACE Harleyova transformace je (matematicky řečeno) integrální transformace, která úzce souvisí s Fourierovou transformací. Slouží pro převod signálů z časové oblasti do oblasti frekvenční. Tato transformace byla navržena právě jako alternativa k Fourierově transformaci a byla Hartleyem navržena v roce 1924 - je jednou z mnoha Fourierovi-příbuzných transformací, které byly navrženy. “Tato transformace představuje digitálně – analogovou transformaci. Tato metoda mění skutečný vstup na skutečný výstup bez vlastní účasti komplexních čísel. Hartleyova transformace je tedy reálná část Fourierovy transformace, od které je odečtena imaginární část.” Hartleyho transformace funkce f (t) je definována:

PUBLIKACE Hartley, R.V.L., "The Function of Phase Difference in the Binaural Location of Pure Tones," Physical Review, Volume 13, Issue 6, pp 373–385, (June 1919). Hartley, R.V.L., Fry T.C.,"The Binaural Location of Pure Tones", Physical Review, Volume 18, Issue 6, pp 431 – 442, (December 1921). Hartley, R.V.L., "Relations of Carrier and Side-Bands in Radio Transmission", Proceedings of the IRE, Volume 11, Issue 1, pp 34 – 56, (February 1923). Hartley, R.V.L., "Transmission of Information", [1], Bell System Technical Journal, Volume 7, Number 3, pp. 535–563, (July 1928). Hartley, R.V.L., "A Wave Mechanism of Quantum Phenomena", Physical Review, Volume 33, Issue 2, Page 289, (1929) (abstract only) Hartley, R.V.L., "Oscillations in Systems with Non-Linear Reactance", The Bell System Technical Journal, Volume 15, Number 3, pp 424 – 440, (July 1936). Hartley, R.V.L., "Excitation of Raman Spectra with the Aid of Optical Catalysers", Nature, Volume 139, pg 329 - 329, (20 February 1937) Hartley, R.V.L., "Steady State Delay as Related to Aperiodic Signals", Bell System Technical Journal, Volume 20, Number 2, pp 222 – 234, (April 1941). Hartley, R.V.L., "A More Symmetrical Fourier Analysis Applied to Transmission Problems," Proceedings of the IRE, Volume 30, Number 2, pp. 144–150 (March 1942). Hartley R.V.L., "Note on the Application of Vector Analysis to the Wave Equation", Journal of the Acoustical Society of America, Volume 22, Issue 4, pg 511, (1950). Hartley, R.V.L., "The Significance of Nonclassical Statistics", Science, Volume 111, Number 2891, pp 574 – 576, (May 26, 1950) Hartley, R.V.L., "Matter, a Mode of Motion", Bell System Technical Journal, Volume 29, Number 3, pg 350 - 368, (July 1950). Hartley, R.V.L., "The Reflection of Diverging Waves by a Gyrostatic Medium", Bell System Technical Journal, Volume 29, Number 3, pp 369 – 389, (July 1950), Hartley, R.V.L., "A New System of Logarithmic Units", Proceedings of the IRE, Volume. 43, Number 1, pg 97, (January 1955). Hartley, R.V.L., "New System of Logarithmic Units", Journal of the Acoustical Society of America, Volume 27, Issue 1, pp 174 – 176, (1955) Hartley, R.V.L., "Information Theory of The Fourier Analysis and Wave Mechanics", August 10, 1955, publication information unknown. Hartley, R.V.L., "The Mass of a Wave Particle", July 30, 1955, unpublished manuscript, copies available from the Niels Bohr Library & Archives, American Institute of Physics, College Park MD Hartley, R.V.L., "The Mechanism of Gravitation", January 11, 1956, unpublished manuscript; copies available from the Niels Bohr Library & Archives, American Institute of Physics, College Park MD Hartley, R.V.L., "The Mechanism of Electricity and Magnetism", June 14, 1956, unpublished manuscript, copies available from the Niels Bohr Library & Archives, American Institute of Physics, College Park MD Hartley, R.V.L., "Rotational Waves in a Turbulent Liquid", Journal of the Acoustical Society of America, Volume 29, Issue 2, pp 195 – 196, (1957) Hartley, R.V.L., "A Mechanistic Theory of Extra-Atomic Physics", Philosophy of Science, Volume 26, Number 4, pp 295 – 309, (October 1959)

ZDROJE

1) Ralph Hartley: Biography. In: IEEE Global History Network [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z:http://www.ieeeghn.org/wiki/index.php/Ralph_Hartley

2) Shannon-Hartley theorem. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- 2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Shannon%E2%80%93Hartley_law

3) Ralph Hartley. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- 2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Ralph_Hartley

4) JIRDA, David. Aplikace pro analýzu elektrogastrogramu [online]. Brno, 2011 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/12391/David_Jirda_BP.pdf?sequence=2. Bakalářská práce. Vysoké Učení Technické v Brně. Vedoucí práce Ing. Oto Janoušek.

5) POSPÍŠIL, Jaroslav. Teorie informace: určeno pro stud. fyziky specializace Aplikovaná fyzika PřF UP. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993. ISBN 80-7067-270-6.

6) GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013, Zip (Argo: Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.

7) Hartley transform. In: Wikipedia: the free encyklopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- 2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Hartley_transform

8) Hartley oscillator. In: Wikipedia: the free encyklopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Hartley_oscillator