Právní stát

Pojem právní stát označuje právně-filosofický teoretický koncept fungování státu, který se rozvinul zejména v Anglii v 18. a 19. století. Základním principem právního státu je stav, kdy stát je nejem původcem právních norem a předpisů, ale sám se takovými pravidly musí řídit. Státní moc je tedy podřízena právnímu řádu a to nejen vlastnímu, ale i mezinárodnímu.

Mezi další pilíře právního státu patří:

• jednoznačně vymezená a oddělená dělba moci zákonodárné, výkonné a soudní spolu s funkčními kontrolními mechanismy.
• vymahatelnost práva u nezávislého a nestranného soudu.
• občan smí činit vše, co mu právo nezakazuje, zatímco státní moc jedná pouze tak, jak jí to právo dovoluje či nařizuje.
• ve státě existuje právní jistota, která se vyznačuje stabilním, jednoznačným a jednotným právním prostředím.

Cílem teorie právního státu je jednoznačně definovat vztah mezi jednotlivcem a státem takovým způsobem, aby byla zohledněna lidská práva a demokratické principy. Proto je dáván do protikladu k absolutismu, diktatuře nebo totalitě.