Dokumentografické informační systémy
Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)
Vymezení pojmu
Dokumentografickým systémem je míněn systém, který zpracovává, ukládá a zpřístupňuje dokumentografické informace [BRATKOVÁ, 2001b]. V současné době se pro toto označení používá spíše dobře vžitý termín „databáze“. V minulosti byla převažujícím typem databáze bibliografická, která přinášela uživateli pouze bibliografické informace o dokumentu. S rozvojem výpočetní techniky přešly databáze téměř výhradně do elektronické podoby a postupem času začaly vznikat plnotextové báze dat, které nepřinášejí jen informace bibliografického charakteru, nýbrž řeší i dostupnost samotného primárního dokumentu. Databáze se již staly součástí informačního průmyslu, proto je většina z nich přístupná na základě placených licencí. Mnohdy jsou však i některé velmi hodnotné zdroje k dispozici zdarma.
Předchůdci dokumentografických systémů
V době, kdy ještě svět neznal automatizované systémy, existovali již předchůdci dnešních elektronických databází v tištěné podobě. Byly to tzv. referátové časopisy, které obsahovaly tištěné soubory bibliografických záznamů dokumentů pro dané obory. K samotné automatizaci a přechodu do elektronické podoby došlo u prvních databází v 60. letech minulého století [BRATKOVÁ, 2001b]. Pochopitelně ne každá dnešní databáze má svého předchůdce v podobě referátového časopisu, ale prestižní světové systémy (Medline, Compendex atd.) vycházely ve formě referátových časopisů již od konce 19. století. Některé současné systémy doplňují své elektronické fondy retrospektivně také o starší, původně tištěné záznamy: • 1871 referátový časopis Index Medicus (od roku 1966 databáze Medline) • 1884 referátový časopis Engineering Card Service (od roku 1969 databáze COMPENDEX) • 1898 referátový časopis Science Abstracts (od roku 1969 databáze INSPEC) • 1907 referátový časopis Chemical Abstracts (od roku 1967 databáze Chemical Abstracts) [BRATKOVÁ, 2001b].
Producenti dokumentografických systémů
Producenty databází jsou typicky: 1) knihovny (zejména národní či specializované) 2) soukromé instituce (zejména komerční firmy) 3) neziskové organizace 4) mezinárodní organizace (zejména oborové)
