Krizová komunikace
Krizová komunikace
Autor: Svoboda Petr
Klíčová slova: média, krizová komunikace, bulvární média, toxická média
Synonyma: Související pojmy: reputace, dobrá pověst, Public relations, nežádoucí publicita
Charakteristiky
Krizová komunikace (obecně)
Jedná se o formu komunikace, která se vymyká standardnímu úzu. Naopak je tu o druh jednání mezi více než dvěma stranami, které mají mezi sebou určitou vazbu (společný či jednostranný problém, komplikaci různého charakteru). V zásadě se jedná o řešení problému, který nastal na jedné, či obou stranách komunikujících subjektů.
Jde tedy o jakousi komunikační interakci jež se dotýká obou (nebo více zainteresovaných stran), jimiž mohou být, společnosti a jiné právnické subjekty, média, skupiny, jednotlivci a obzvláště jednotlivci veřejně exponovaní, její komunikace před, během a po dané události. Krizových situací, jež si žádají řešení je široká paleta. Touto krizí může být jak problém v oblasti sociální, podnikové, tak ekologické (živelné pohromy, znečištění apod)
Krizová komunikace s médii
Jde o specifičtější oddíl krizové komunikace a jak již název napovídá je úzce spojena s mediální sférou. Krizová mediální komunikace klade nárok na naši komunikační schopnost směrem k médiím, za podmínek jež nám nejsou nakloněny, ohrožují naše postavení (společenské či ekonomické), naši bezúhonnost, náš majetek, práci a často i budoucí zisky. V zásadě jde o to, že jsme my, nebo naše firma předmětem nežádoucí publicity a tím nám kromě újmy v očích veřejnosti hrozí poškození dobré pověsti (spoelčenské, podnikatelské), což může mít za násladek odliv klientů, s ním související snížení zisků, v tom nejextrémějším případě dokonce konec naší výdělečné činnosti.
Nejedná se zde výlučně o problémy ve sféře ekonomické, protože nechtěnná pozornost médií může mít i právní důsledky, např. v souvislosti s křivým obviněním z páchání trestné činnosti.
Koho se krizová komunikace týká?
Hlavními stranami zamýšleného komunikačního aktu jsou: 1. subjekt, jež se stal centerem zájmu média a tudíž by měl nějakým způsobem vyjádřit svůj postoj k dané problematice: osoba (právnická, fyzická, veřejná), společnost, či jiná instituce 2. médium, které iniciovalo určitý informační akt, jenž subjekt jejího zájmu nějakým způsobem buď přímo poškozuje, nebo by mohl vést v jistý druh poškození: deníky a jiná periodika, televize, rozhlas a jiná média (včetně internetu)
Ovládat taktiku krizové komunikace s médii by však měl kromě PR pracovníků, pracovníků na menežerských pozicích, politicky činných a jiných vedoucích profesí snad každý jedinec se zajmem o své okolí.
