Library of Congress Classification (LCC)

Z WikiKnihovna

ČlNázev odkazuánek je ve výstavbě.

Historie LCC

Library of Congress Classification (Třídění kongresové knihonvy) je klasifikační systém vytvořený na přelomu devatenáctého a dvacátého století pro potřeby organizace sbírky Kongresové knihovny v USA.

V průběhu 20. století tento systém přejaly další knihovny. Ukázalo se, že velmi vhodný je zejména pro sbírky akademických knihoven.

V současnosti se jedná o jeden z nejčastěji používaných systémů na světě. Specifikem LCC je pravidlená aktualizace, která je publikována v LCC weekly list na stránkác Kongresové knihovny.


Charakteristika klasifikačního systému LCC

Oproti jiným klasifikačnímím systémům LCC nepřistupuje k popisování a třídění poznání z hlediska filosofického, ale postupuje velmi prakticky. Systém byl navržen pro velkou a různorodou sbírku. Dopředu počítá s možnostím rozšiřujícího se poznání a do systému jsou vynechaná čísla, jimž může být přiděleno nové téma. Navíc je možno rozšiřovat již existující podtřídy pomocí desetiných čísel.


Účel LCC není co nejpřesněji a nejpřísněji zařadit dílo pod určitou vědní disciplínu, ale co nejlépe popsat, co je skutečným obsahem knihy. (např. filosofické dílo pojednávající o řeči, bude prvotně zařazeno pod třídu P-Language and Literature a né pod B Philosophy)


Tento systém rozděluje veškeré poznání do jednadvaceti základních tříd (classes), z nichž každá je reprezentovaná jedním z písmen abecedy.


21 Základních tříd (classes)


Většina z těchto základních tříd je dále rozdělena na konkrétnější podtřídy (subclasses) reprezentované kombinací dvou, případně tří písmen. (např. třída N- Umění má podtřídu NA – Architektura, NB – Sochařství, ND-Malířství a některé dalších.

Uvnitř každé podtřídy existuje další uspořádání do podhesla (subdivision). Tato podhesla dílo dále specifikují. V Podhesle se upřesňuje forma díla (monografie, seriál, sborník apod.), místo a čas k němuž se dílo vztahuje (nikoliv tedy místo a čas vydání)a také předemět díla.

Každá podtřída zahrnuje další hierarchické uspořádání témat vztahujících se k podtřídě od obecného ke konkrétnímu.

 „Nakonec jsou uvnitř každé podtřídy další podhesla (subdivision), která specifikují hlediska formy, místa, času a předmětu. V signatuře je pak podheslo vyjádřeno Cutter číslem.“

 Posloupnost v rámci podhesel jde od všeobecného ke konkrétnímu a tvoří tak hierarchické zobrazení lidského vědění.“

 ŮVedle vnějšího tvaru třídy existuje také vnitřní tvar, který je nazýván podle jednoho z tvůrců systému, Martel’s Seven points, což jsou další kritéria pro třídění do sedmi kategorií z hlediska formy. Kategoriemi jsou: obecné formy (periodika, sbírky, slovníky), teorie a filozofie, dějiny, monografie a základní díla, právo a státní vztahy, studie a učebnice, obory a jejich podtřídy.“


 Každému tématu (často označovanému jako popisek – caption) je přiděleno jedno, či více čísel, která vyjadřují právě místo, čas, či formu jednotky.

 Čísla používaná v LSS jsou jedno až čtyřmístná a mohou být rozšířena použitím desetinných čísel.