Citační rejstříky

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmu

Soubory citačních rejstříků jsou jedním z nejpozoruhodnějších a zároveň nejžádanějších artiklů na informačním trhu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Průkopníkem v tomto odvětví se stala dobře známá organizace ISI a její zakladatel Eugen Garfield [BRATKOVÁ, 2001b]. Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury (pokud ho vyhledaný článek zajímá, je velmi pravděpodobné, že ho budou zajímat i dokumenty, ze kterých daný článek čerpal, nebo zdroje, jež už naopak citovaly vyhledaný článek). Dále poskytují citační rejstříky cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější. Důležitým faktorem pro jejich využívání je rovněž skutečnost, že uchazeči o vyšší vědecké hodnosti musí vykazovat svoji publikační činnost a tento druh databází je při této příležitosti přímo vyžadován. Na druhou stranu je však nutno poznamenat, že i zde se mohou vyskytovat určité překážky, jež mohou dosažené výsledky zkreslovat. Jedná se zejména o špatné citace, autocitace apod. Citační rejstříky jsou existenčně důležité i pro samotné financování vědy. V českém prostředí je optimální vykazovat výsledky výzkumu prostřednictvím článků publikovaných v impaktovaných časopisech (viz kapitola 5.5). Databáze Web of Science je tvořena z drtivé většiny právě takovýmito časopisy. V systému hodnocení vědy a výzkumu v České republice jsou akceptovány také příspěvky v konkurenčním citačním rejstříku Scopus. Tyto výstupy jsou bodovány a finančně hodnoceny. Výzkumníci, zejména z řad humanitních a sociálních věd, mohou dále zabodovat publikováním prací v časopisech, které se nacházejí na prestižním seznamu ERIH (http://www.esf.org/erih) a také v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice (http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=495942). Z výše uvedeného jasně vyplývá, že citační rejstříky nejsou pouhým informačním zdrojem, ale také vodítkem v otázce evaluace výstupů vědecké činnosti jednotlivých autorů a institucí a v neposlední řadě jsou velmi důležité rovněž pro samotné financování výzkumných institucí. Aktuální metodika hodnocení výsledků vědy a výzkumu v České republice: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18748 V neposlední řadě se publikační činnost v citačních rejstřících dotýká také hodnocení univerzit a vysokých škol. Ty jsou totiž do značné míry považovány za vědecké instituce a jedním kritérií jejich hodnocení bývá obvykle i počet článků jejich výzkumníků publikovaných ve Web of Science, eventuelně Scopusu [NĚMEČKOVÁ, 2010]. Mezi žebříčky hodnotící kvalitu jednotlivých univerzit náleží například: Academic Ranking of World Universities (http://www.arwu.org) QS World University Rankings (http://www.topuniversities.com/university-rankings) Higher Education Evaluation & Accreditation Council of Taiwan (http://www.heeact.edu.tw/mp.asp?mp=4). Problematika hodnocení kvality univerzit eminentně zajímá také Evropskou komisi, proto také za jejího příspění vznikl projekt U-Multirank (http://www.umultirank.eu), který, zatím v přípravné fázi, definuje metodiku pro evaluaci jednotlivých vysokých škol. Všechny uvedené žebříčky k počtu publikací ve Web of Science či Scopusu jednoznačně přihlížejí. Nejspíše nepřekvapí, že nejlépe hodnocenou českou vysokou školou (a to ve všech zmiňovaných žebříčcích) je stabilně Univerzita Karlova v Praze. I z pohledu informačního profesionála jsou citační rejstříky nanejvýš důležitým zdrojem, který poskytuje celou řadu kvalitních a ověřených informací. Funkce citačních rejstříků: 1) bibliografická databáze 2) komplexní přehled citací a vazeb mezi nimi 3) možnost vyčíslení citovanosti jednotlivých autorů či institucí 4) určování kvality vědeckých časopisům (bližší specifikace v kapitolách 5.5 a 5.6). To, že je citovanost důležitým podkladem pro hodnocení dokumentů, si postupně začali uvědomovat mnozí producenti informačních služeb, a tak se stále častěji objevují tyto informace v rámci různých databází i na volném webu (např. ve službě Google Scholar). Skutečně validní a reprezentativní údaje však přinášejí pouze specializované citační rejstříky.