Knihovní zákon

Autor: Eva Fukarová

Klíčová slova: legislativa, knihovnická legislativa, zákony, knihovny

Z historie knihovnické legislativy

1919 zákon č. 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních schválený Národním shromážděním 22. července 1919. Zákon byl ovlivněn anglo-americkým knihovnickým zákonodárstvím. Zákon mimo jiné zavedl povinnost zřizovat veřejné knihovny ve všech politických obcích a také povinnost zakládat samostatné menšinové knihovny nebo zvláštní menšinová oddělení tam, kde žilo jinonárodní obyvatelstvo. Podle zákona byly zřizovány knihovní rady jednotlivých knihoven, které měly vliv na jmenování knihovníků a pomocných sil, umístění knihoven, výpůjční řády apod. Prováděcím nařízením se stalo vládní nařízení č. 607/1919 Sb. Nařízení blíže vymezovalo např. složení knihovního fondu veřejných knihoven a dále také ustanovilo tzv. přenesené působení knihoven, které spočívalo v péči o zřizování a rozvoj knihoven v různých obecních ústavech, sirotčincích, chudobincích, nemocnicích apod. Nařízení také doporučovalo, aby veřejné knihovny nabídly kontrolu a pomoc jiným místním korporacím a společnostem, vojenským a podnikovým knihovnám. (2, s. 184)

1959 zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon) nahradil zákon z roku 1919. Zákon vychází z principu centrálního řízení všech společenských oblastí státu, základní funkcí knihoven podle této úpravy je jejich ideologické působení. Knihovny jsou chápány jako důležitý a masový činitel socialistické výchovy. Základem jednotné soustavy knihoven jsou knihovny lidové (místní, okresní a krajské). Ústřední knihovnou je pak Státní knihovna Československé republiky.

Knihovní zákon

Zákon č.257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002 a nahradil zákon z roku 1959. Zákon upravuje systém knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby (dále VKIS) a podmínky jejich poskytování. Z působnosti tohoto zákona vylučuje knihovny provozované na základě živnostenského oprávnění. Klíčovým pojmem, který kromě jiných zákon vymezuje, je pojem knihovna, kterou rozumí zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven.

Dalšími pojmy jsou knihovní dokument, knihovní fond, meziknihovní služby, historický fond, konzervační fond, specializovaný fond, regionální funkce a provozovatel knihovny. Systém knihoven tvoří čtyři kategorie knihoven rozdělené podle zřizovatele:

Národní knihovna České republiky, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Moravská zemská knihovna v Brně - zřízené Ministerstvem kultury

krajské knihovny - zřízené příslušným orgánem kraje

základní knihovny - zřízené příslušným orgánem obce

specializované knihovny

U základních a specializovaných knihoven zákon připouští i zřízení subjektem odlišným od těch, kteří jsou uvedení v zákoně.

V systému knihoven zákon rozlišuje výše uvedené druhy knihoven, které vymezuje na základě jejich funkce a uvádí obsah jejich činnosti.

Veřejné knihovnické a informační služby musí knihovny poskytovat v zásadě bezplatně. Jde o služby spočívající v: prozpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo střednictvím meziknihovních služeb z knihovního fondu jiné knihovny

poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší

zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy

umožnění přístupu k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má knihovna bezplatný přístup, pomocí telekomunikačního zařízení

Zákon však taxativně vymezuje služby, za které knihovna může požadovat úhradu skutečně vynaložených nákladů. Jsou to tyto služby:

zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny, které mají povahu rozmnoženin zvukového či zvukově obrazového záznamu

zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů jiných knihoven zprostředkováním jejich rozmnoženin v rámci meziknihovních reprografických služeb

zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů knihoven v rámci mezinárodních meziknihovních služeb.

Dále zákon umožňuje provozovateli knihoven poskytovat další služby jako např. kulturní, výchovnou, vzdělávací činnost atd.

V §14 knihovní zákon řeší meziknihovní služby. V důvodové zprávě ke knihovnímu zákonu se píše, že, „cílem meziknihovních služeb je zajištění přístupu uživatelů veřejné knihovny k informacím bez ohledu na místo uložení knihovního dokumentu. Meziknihovní služby jsou založeny na principu vzájemnosti, z něhož vyplývá pro veřejnou knihovnu povinnost poskytnout jiné veřejné knihovně pro jejího uživatele službu z vlastního knihovního fondu, je-li o to požádána.“ (3)

Při meziknihovní výpůjččce vzniká vztak mezi dvěmy knihovnami, které zákon označuje jako knihovnu žádající a knihovnu dožádanou.

Podrobnou úpravu meziknihovní služby obsahuje prováděcí vyhláška Ministerstva kultury č. 88/2002 Sb.

Nástroj kontroly rozsahu a hodnotě knihovního fondu je tzv. evidence knihovního fondu. K ochraně knihovního fondu zákon stanovuje povinnost revize, jejíž postup se liší podle rozsahu knihovního fondu.

Podrobnou úpravu evidence a revize nihovního fondu dále rozpracovává prováděcí vyhláška Ministerstva kultury č. 88/2002 Sb.

Podpora knihoven je dle zákona poskytována z peněžních prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu formou dotací. Pravidla poskytování dotací dále upravuje Nařízení vlády č. 288/2002 Sb.

Knihovní zákon dále upravuje postup při vyřazování knihovních dokumentů, stanovuje povinnosti při ochraně knihovního fondu a stanovuje sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Související právní předpisy

Zákon o neperiodických publikacích č. 37/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů č. 46/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (tiskový zákon)

Zákon č. 398/2006 Sb., úplné znění zákona č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů

Zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Použitá literatura

1.Burgetová, Jarmila. K 90. výročí prvního knihovnického zákona. Knihovna plus [online]. 2009, č. 2 [cit. 2010-06-10]. Dostupný z <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus92/burget.htm>. ISSN 1801-5948.

2.CEJPEK, J. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. doplněné vyd. Praha: Karolinum, 2002. 247s. ISBN 80-246-0323-3.

3.Knihovní zákon: důvodová zpráva. Daidalos: informační server pro knihovníky. [online]. [cit. 2010-06-10]. Dostupný z <http://daidalos.ff.cuni.cz/docs/knih_zakon_dz.php>.ISSN 1213-1482.

4.Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). epravo.cz. [online]. [cit. 2010-06-10]. Dostupný z <http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-29-cervna-2001-o-knihovnach-a-podminkach-provozovani-verejnych-knihovnickych-a-informacnich-sluzeb-knihovni-zakon-2631.html >. ISSN 1213-189X.

5.Zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon) [online]. [cit. 2010-06-10]. Dostupný z <http://www.psp.cz/eknih/1954ns/stenprot/033schuz/prilohy/priloh24.htm>.

6.Zákon č. 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních [online]. [cit. 2010-06-10]. Dostupný z <http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1233_00.htm>.