Jaron Lanier

{{{jmeno}}}
	{{{misto_narozeni}}}
Datum a místo úmrtí	{{{datum_umrti}}} {{{misto_umrti}}}
	{{{duvod_umrti}}}
	{{{rodina}}}
	{{{obcanstvi}}}
Vzdělání	{{{skola}}}
Pracoviště	{{{pracoviste}}}
	{{{oceneni}}}
Známý pro	{{{znamy_diky}}}

{{DEFAULTSORT:Lanier, Jaron}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]

Jaron Lanier (narozen 3. května 1960 jako Jaron Zepel Lanier) je američan židovského původu.

Zabývá se širokou škálou oborů, především je však <a href="Teorie informace">informačním vědcem</a>, spisovatelem (napříkladWho Owns the Future?, You Are Not a Gadget: A Manifesto), hudebním skladatelem (album Instruments of Change, 1994) a sběratelem vzácných hudebních nástrojů, umělcem a jedním z průkopníků na poli výzkumu virtuální reality. Podílí se i na filmové tvorbě, lze uvést například Three Seasons (1999), či dokumentární filmThe Third Wave (2007).

Během působení ve společnosti Atari se věnoval i vývoji počítačových her. Lanier taktéž spolupracuje s významnými osobnostmi na poli fyziky, vývoje pokročilých informačních systémů, biomimetické informační architektury, výzkumu virtuální reality a výpočetní techniky. Je jedním z tvůrců ideologie, kterou pojmenoval „digitální Maoismus“ a před kterou se snaží varovat. Ta se dotýká témat kolem <a href="Web 2.0">Webu 2.0</a>, futurismu a digitální utopie.

Je spoluzakladatelem společnosti VPL Research, Inc. (1984), která byla první firmou prodávající VR rukavice a brýle, taktéž se Lanierovi přičítá velký podíl na popularizaci a komercializaci pojmu virtuální realita. Za přínos v tomto oboru získal roku 2009 Lifetime Career Award od IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers). V roce 2010 byl zařazen americkým magazínem Time do seznamu TIME 100, který uvádí 100 nejvlivnějších osobností současnosti. V roce 2014 získal za publikaci "Who Owns the Future?" cenu Harvard's Goldsmith Book Prize.

Život

Jaron Zepel Lanier se narodil v New York City jako potomek evropských židovských imigrantů, ale své dětství strávil ve městě Mesilla v Novém Mexiku. Otec byl jedním z obyvatel Ukrajiny, kteří emigrovali před pogromami, matka přeživší koncentračního tábora. Zemřela, když bylo Lanierovi devět let.

Již ve třinácti letech začal Lanier studovat na NMSU (New Mexico State University). Zde zkoumal kromě matematických symbolů i počítačové <a _fcknotitle="true" href="Programování">Programování</a> a v rámci grantu získaného od NSF (National Science Foundation) se zabýval výzkumem vlivu digitálních grafických simulací na učení (1979 – 1980). Později se přestěhoval do Los Angeles a začal pracovat na katedře fyziky CIT (California Institute of Technology).

Mezi lety 1980 – 1983 působil jako nezávislý vývojář videoher, do roku 1984 byl zaměstnán v laboratořích Atari. Ve stejném roce založil VPL Research, Inc., firmu zabývající se vývojem technologií pro virtuální realitu. Společnost uvedla na trh například DataGlove, EyePhone, či AudioSphere. V roce 1990 však zkrachovala a roku 1999 její patenty odkoupila firma Sun Microsystems.

Mezi lety 1997 – 2001 působil v neziskové společnosti Advanced Network & Services, Inc. a jako Lead Scientisc pro National Tele-immersion Initiative zkoumal využití pro Internet2 (založeno 1997), neziskové konsorcium zabývající se výzkumem a testováním sítí. Vedl tříletý výzkum, jehož výsledkem bylo představení prvních prototypů teleprezence (2000). Teleprezenci a jejím základním problémům se věnoval i v rámci spolupráce se společností Silicon Graphics Inc., kde působil mezi lety 2001 a 2004. V roce 2006 začal spolupracovat s firmou Microsoft, kde v současnosti zastává funkci Partner Architect.

Názory

Lanier vydal několik esejí a knih ve kterých kritizuje rozvoj <a href="Internet">internetu</a>, nových technologií, či inteligenci davu. Zabývá se problematikou koncentrace moci v rukou několika internetových firem.

Například v eseji One-Half a Manifesto (2000) kritizuje technooptimistický pohled na technologickou singularitu. Neuznává představu lidského mozku jako biologického počítače. Podle Laniera se jedná i o jakousi ideologii či náboženství pro technologické nadšence. Lanier obecně varuje proti ideologiím, které by se neměly považovat za jediné pravé cesty k porozumění. Také dále zavrhuje představu lidstva ovládaném superinteligentními stroji. Podle Laniera v souladu s <a href="Moorův zákon">Moorovým zákonem</a> narůstá výkon <a href="Procesor">procesorů</a>, ale výzkum v oblasti <a href="Software">softwaru</a> nedrží krok s výpočetní sílou.

Kritika Webu 2.0, kolektivní tvorby a vědění

V květnu roku 2006 vydává esej s názvem Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism,ve kterém kritizuje představu o lidské kolektivní moudrosti a vševědoucnosti. Píše k tomu:  

“Pokud začneme považovat Internet samotný za entitu, která má jako taková co říct, tak shazujeme hodnotu lidí, kteří vytvářejí obsah, jenž se na něm nalézá, a děláme sami ze sebe idioty."

Tyto tendence v prosazování kolektivní moudrosti označuje jako “digitální maoismus”. Silně kritizuje Wikipedii a další podobné systémy z důvodu odosobnění sterilního obsahu od autora. Dále v této eseji odmítá ideu autoritativního kanálu, který by si kladl za cíl obsahovat všechno vědění. Nalézá nebezpečí v anonymitě kolektivu, který by se mohl proměnit ve skupinu utlačovatelů jednotlivců.

V prosinci téhož roku vydává v časopise Edge článek s názvem Beware the Online Collective, ve kterém tvrdí, že pokud lidé hledají hlubší <a _fcknotitle="true" href="Informace">Informace</a>, musí nutně skončit u zdrojů, které byly vytvořeny určitým autorem či autory, kteří jsou na to dané téma odborníci.

Tímto tématem se dále zabývá v knize Your Are not a Gadget (2010), ve které dále kritizuje to, co považuje za mysl úlu - moudrost davu. Tvrdí, že <a href="Open Source">open source</a> a open content přístupy jsou vlastně vyvlastnění digitální produkce a podílejí se na budování digitálního maoismu. Podle Laniera zpomalují tyto tendence <a href="Web 2.0">Webu 2.0</a> pokrok a vyvyšují hodnotu kolektivu nad hodnotu jednotlivce. Vystupuje proti Wikipedii i Linuxu jakožto představitelům open source a open content přístupu.

Lanier v tomto spatřuje omezení v neschopnosti vytvořit něco opravdu nového. Jako příklad uvádí, že <a href="Open Source">open source</a> hnutí nestvořilo iPhone. Open source dále podle Laniera zničilo střední třídě příležitost ve financování tvorby obsahu a tímto se kumuluje bohatství v rukou jednotlivců - pánů <a href="Úložiště">cloudů</a>.

Kdo je vlastníkem budoucnosti?

V knize Who Owns the Future, vydané v roce 2013, Lanier dále rozvíjí myšlenky o nerovnosti na webu. Střední třída má podle něj méně možností podílet se na online ekonomice. Uživatelé webu vyměňnují své osobní informace za služby zdarma poskytované internetovými giganty, které Lanier nazývá slovem Servrové Sirény. Tyto podniky koncentrují množství dat, aniž by za ně platily. Lanier uvádí příklad google překladače, na jehož zlepšování se podílejí uživatelé, aniž by získali za svou práci nějaký honorář.

Jako alternativu vidí Lanier model ekonomiky mikroplateb, založený na projektu Xanadu Teda Nelsona. V tomto systému by bylo možné dohledat každý zdroj kterékoliv části infromace.

Hudba

Od 70. let se Lanier věnuje hudbě. Ovládá řadu klasických i netradičních nástrojů, obvzláště se věnuje nástrojům původem z Asie. Lanier skládá klasickou hudbu, ale také například složil několik soundtracků k filmům.

V článku Piracy is Your Friend vystupuje proti nahrávacím společnostem a označuje je za větší nebezpečí pro autory, než hudební piráty.

Externí odkazy

Přehled publikační činnosti: <a href="http://www.jaronlanier.com/pubs.html">http://www.jaronlanier.com/pubs.html</a>