Jaron Lanier

Z WikiKnihovna
Jaron LanierJaron Lanier 1.jpg
 
New York City, USA
Datum a
místo úmrtí 		-
-
  -
  -
  Berkeley Hills, Berkeley, Kalifornie
  americké
Vzdělání New Mexico State University
Pracoviště California Institute of Technology, Atari, VPL Research, Inc., Silicon Graphics, Inc., Advanced Network & Services, Inc., Microsoft, USC Annenberg, International Computer Science Institute
  Wallace Watson Award (2001), Lifetime Career Award (2009), Harvard’s Goldsmith Book Prize za “Who Owns the Future?” (2014)
Známý pro virtuální realita, kritika Webu 2.0, hudební tvorba


Jaron Lanier (narozen 3. května 1960 jako Jaron Zepel Lanier) je američan židovského původu.

Zabývá se širokou škálou oborů, je především jedním z průkopníků na poli výzkumu virtuální reality, informačním vědcem, spisovatelem (například Who Owns the Future?, You Are Not a Gadget: A Manifesto), hudebním skladatelem (album Instruments of Change, 1994), sběratelem vzácných hudebních nástrojů a umělcem. Podílí se i na filmové tvorbě, lze uvést například Three Seasons (1999), či dokumentární film The Third Wave (2007).

Během působení ve společnosti Atari se věnoval i vývoji počítačových her. Lanier taktéž spolupracuje s významnými osobnostmi na poli fyziky, vývoje pokročilých informačních systémů, biomimetické informační architektury, výzkumu virtuální reality a výpočetní techniky. Je tvůrcem pojmu „digitální Maoismus“, což je ideologie, před kterou se snaží varovat. Ta se dotýká témat kolem Webu 2.0, futurismu a digitální utopie. [1]

Je spoluzakladatelem společnosti VPL Research, Inc. (1984), která byla první firmou prodávající VR rukavice a brýle, taktéž se Lanierovi přičítá velký podíl na popularizaci a komercializaci pojmu virtuální realita.[2] Za přínos v tomto oboru získal roku 2009 Lifetime Career Award od IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers). V roce 2010 byl zařazen americkým magazínem Time do seznamu TIME 100, který uvádí 100 nejvlivnějších osobností současnosti. [3]V roce 2014 získal za publikaci "Who Owns the Future?" cenu Harvard's Goldsmith Book Prize.

Život

Jaron Zepel Lanier se narodil v New York City jako potomek evropských židovských imigrantů, ale své dětství strávil ve městě Mesilla v Novém Mexiku. Otec byl jedním z obyvatel Ukrajiny, kteří emigrovali před pogromami, matka přeživší koncentračního tábora. Zemřela, když bylo Lanierovi devět let.[4]

Již ve třinácti letech začal Lanier studovat na NMSU (New Mexico State University). Zde zkoumal kromě matematických symbolů i počítačové programování a v rámci grantu získaného od NSF (National Science Foundation) se zabýval výzkumem vlivu digitálních grafických simulací na učení (1979 – 1980). Později se přestěhoval do Los Angeles a začal pracovat na katedře fyziky CIT (California Institute of Technology).[5]

Mezi lety 1980 – 1983 působil jako nezávislý vývojář videoher, do roku 1984 byl zaměstnán v laboratořích Atari. Ve stejném roce založil VPL Research, Inc., firmu zabývající se vývojem technologií pro virtuální realitu. Společnost uvedla na trh například DataGlove, EyePhone, či AudioSphere. V roce 1990 však zkrachovala a roku 1999 její patenty odkoupila firma Sun Microsystems.[6]

Mezi lety 1997 – 2001 působil v neziskové společnosti Advanced Network & Services, Inc. a jako Lead Scientisc pro National Tele-immersion Initiative zkoumal využití pro Internet2 (založeno 1997), neziskové konsorcium zabývající se výzkumem a testováním sítí. Vedl tříletý výzkum, jehož výsledkem bylo představení prvních prototypů teleprezence (2000). Teleprezenci a jejím základním problémům se věnoval i v rámci spolupráce se společností Silicon Graphics Inc., kde působil mezi lety 2001 a 2004. V roce 2006 začal spolupracovat s firmou Microsoft, kde v současnosti zastává funkci Partner Architect.[7]

Názory

Lanier vydal několik esejí a knih, ve kterých kritizuje rozvoj internetu, nových technologií, či inteligenci davu. Zabývá se problematikou koncentrace moci v rukou několika internetových firem.

Například v eseji One-Half a Manifesto (2000) kritizuje technooptimistický pohled na technologickou singularitu. Neuznává představu lidského mozku jako biologického počítače. Podle Laniera se jedná i o jakousi ideologii či náboženství pro technologické nadšence. Lanier obecně varuje před ideologiemi, které by se neměly považovat za jediné pravé cesty k porozumění. Také dále zavrhuje představu lidstva ovládaného superinteligentními stroji. Podle Laniera v souladu s Moorovým zákonem narůstá výkon procesorů, ale výzkum v oblasti softwaru nedrží krok se silou výpočetní techniky.[8]

Kritika Webu 2.0, kolektivní tvorby a vědění

V květnu roku 2006 vydává esej s názvem Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism,, ve které kritizuje představu o lidské kolektivní moudrosti a vševědoucnosti. Píše k tomu:  
“Pokud začneme považovat Internet samotný za entitu, která má jako taková co říct, tak shazujeme hodnotu lidí, kteří vytvářejí obsah, jenž se na něm nalézá, a děláme sami ze sebe idioty."[9]
Tyto tendence v prosazování kolektivní moudrosti označuje jako “digitální maoismus”. Silně kritizuje Wikipedii a další podobné systémy z důvodu sterility obsahu a potlačení osobního stylu původního autora. Dále v této eseji odmítá ideu autoritativního kanálu, který by si kladl za cíl obsahovat všechno vědění. Nalézá nebezpečí v anonymitě kolektivu, který by se mohl proměnit ve skupinu utlačovatelů jednotlivců.

V prosinci téhož roku vydává v časopise Edge článek s názvem Beware the Online Collective, ve kterém tvrdí, že pokud lidé hledají hlubší informace, musí nutně skončit u zdrojů, které byly vytvořeny určitým autorem či autory, kteří jsou na to dané téma odborníci.[10]

Tímto tématem se dále zabývá v knize Your Are not a Gadget (2010), ve které dále kritizuje to, co nazývá myslí úlu - moudrost davu. Tvrdí, že open source a open content přístupy představují vyvlastnění digitální produkce a podílejí se na budování digitálního maoismu. Podle Laniera zpomalují tyto tendence Webu 2.0 pokrok a vyvyšují hodnotu kolektivu nad hodnotu jednotlivce. Vystupuje proti Wikipedii i Linuxu jakožto představitelům open source a open content přístupu.Lanier v tomto spatřuje omezení v neschopnosti vytvořit něco opravdu nového. Jako příklad uvádí, že open source hnutí nestvořilo iPhone. Open source dále podle Laniera zničilo střední třídě příležitost ve financování tvorby obsahu a tímto se kumuluje bohatství v rukou jednotlivců - pánů cloudů.[11]

Kdo je vlastníkem budoucnosti?

V knize Who Owns the Future, vydané v roce 2013, Lanier dále rozvíjí myšlenky o nerovnosti na webu. Střední třída má podle něj méně možností podílet se na online ekonomice.[12] Uživatelé webu vyměňnují své osobní informace za služby zdarma poskytované internetovými giganty, které Lanier nazývá výrazem Serverové Sirény. Tyto podniky koncentrují množství dat, aniž by za ně platily. Lanier uvádí příklad Google překladače, na jehož zlepšování se podílejí uživatelé, aniž by získali za svou práci nějaký honorář.
Jako alternativní řešení vidí Lanier model ekonomiky mikroplateb, založený na projektu Xanadu Teda Nelsona. V tomto systému by bylo možné dohledat každý zdroj kterékoliv části informace.[13]

Hudba

Od 70. let se Lanier věnuje hudbě. Ovládá řadu klasických i netradičních nástrojů, obvzláště se věnuje nástrojům pocházejícím z Asie. Lanier skládá nejen klasickou hudbu, ale složil například i několik soundtracků k filmům.[14]

V článku Piracy is Your Friend vystupuje proti nahrávacím společnostem a označuje je za větší nebezpečí pro autory, než jakým jsou hudební piráti.[15]

Reference

  1. ↑ ROSENBAUM, Ron. What Turned Jaron Lanier Against the Web?. In: Smithsonian.com [online]. 2013 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.smithsonianmag.com/innovation/what-turned-jaron-lanier-against-the-web-165260940/?no-ist
  2. ↑ VPL Research. In: Virtual Reality [online]. 2009 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.vrs.org.uk/virtual-reality-profiles/vpl-research.html
  3. ↑ REED, Dan. Jaron Lanier. In: TIME [online]. © 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://content.time.com/time/specials/packages/article/0,28804,1984685_1984745_1985490,00.html
  4. ↑ SAVAGE, Emily. Renaissance man: Berkeley resident is a musician, a Web guru and the father of virtual reality. In: Jweekly.com [online]. Copyright 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.webcitation.org/mainframe.php
  5. ↑ Jaron Lanier. In: Encyclopedia of World Biography [online]. © Copyright 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-3404703716.html
  6. ↑ VPL Research. In: Virtual Reality [online]. 2009 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.vrs.org.uk/virtual-reality-profiles/vpl-research.html
  7. ↑ Jaron's Lanier Bio [online]. [cit. 2014-05-15]. Dostupné z:http://www.jaronlanier.com/general.html
  8. ↑ LANIER, Jaron. ONE HALF A MANIFESTO. In: Edge [online]. 11.10.2000 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://edge.org/conversation/one-half-a-manifesto
  9. ↑ LANIER, Jaron. DIGITAL MAOISM: The Hazards of the New Online Collectivism. In: Edge [online]. 29.5.2006 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://edge.org/conversation/digital-maoism-the-hazards-of-the-new-online-collectivism
  10. ↑ LANIER, Jaron. BEWARE THE ONLINE COLLECTIVE. In: Edge [online]. 27.12.2006 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://edge.org/conversation/beware-the-online-collective
  11. ↑ KAKUTANI, Michiko. A Rebel in Cyberspace, Fighting Collectivism. In: The New York Times [online]. 14.1.2010 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/01/15/books/15book.html?_r=0
  12. ↑ TIMBERK, Scott. Jaron Lanier: The Internet destroyed the middle class. In: Salon.com [online]. 12.5.2013 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.salon.com/2013/05/12/jaron_lanier_the_internet_destroyed_the_middle_class/
  13. ↑ JACKISCH. Review of Jaron Lanier’s “Who Owns the Future” – or how to extrapolate from false premises. In: The Oakland Futurist [online]. 6.6.2013 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z:http://oaklandfuturist.com/review-of-jaron-laniers-who-owns-the-future-or-how-to-extrapolate-from-false-premises/#sthash.W1BOECjx.dpbs
  14. ↑ Jaron's Lanier Bio [online]. [cit. 2014-05-15]. Dostupné z:http://www.jaronlanier.com/general.html
  15. ↑ STRAUSS, Neil. MUSIC; A Chance to Break the Pop Stranglehold. In: The New York Times [online]. 9.5.1999 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/1999/05/09/arts/music-a-chance-to-break-the-pop-stranglehold.html?scp=1&sq=&pagewanted=5&pagewanted=all

Externí odkazy

Přehled publikační činnosti: http://www.jaronlanier.com/pubs.html

Web Jarona Laniera: http://www.jaronlanier.com/

Lanier na IMDb: http://www.imdb.com/name/nm0486820/

Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Jaron_Lanier&oldid=41400“