Dokumentografické informační systémy

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmu

Dokumentografickým systémem je míněn systém, který zpracovává, ukládá a zpřístupňuje dokumentografické informace [BRATKOVÁ, 2001b]. V současné době se pro toto označení používá spíše dobře vžitý termín „databáze“. V minulosti byla převažujícím typem databáze bibliografická, která přinášela uživateli pouze bibliografické informace o dokumentu. S rozvojem výpočetní techniky přešly databáze téměř výhradně do elektronické podoby a postupem času začaly vznikat plnotextové báze dat, které nepřinášejí jen informace bibliografického charakteru, nýbrž řeší i dostupnost samotného primárního dokumentu. Databáze se již staly součástí informačního průmyslu, proto je většina z nich přístupná na základě placených licencí. Mnohdy jsou však i některé velmi hodnotné zdroje k dispozici zdarma.

Předchůdci dokumentografických systémů

V době, kdy ještě svět neznal automatizované systémy, existovali již předchůdci dnešních elektronických databází v tištěné podobě. Byly to tzv. referátové časopisy, které obsahovaly tištěné soubory bibliografických záznamů dokumentů pro dané obory. K samotné automatizaci a přechodu do elektronické podoby došlo u prvních databází v 60. letech minulého století [BRATKOVÁ, 2001b]. Pochopitelně ne každá dnešní databáze má svého předchůdce v podobě referátového časopisu, ale prestižní světové systémy (Medline, Compendex atd.) vycházely ve formě referátových časopisů již od konce 19. století. Některé současné systémy doplňují své elektronické fondy retrospektivně také o starší, původně tištěné záznamy: • 1871 referátový časopis Index Medicus (od roku 1966 databáze Medline) • 1884 referátový časopis Engineering Card Service (od roku 1969 databáze COMPENDEX) • 1898 referátový časopis Science Abstracts (od roku 1969 databáze INSPEC) • 1907 referátový časopis Chemical Abstracts (od roku 1967 databáze Chemical Abstracts) [BRATKOVÁ, 2001b].

Producenti dokumentografických systémů

Producenty databází jsou typicky: 1) knihovny (zejména národní či specializované) 2) soukromé instituce (zejména komerční firmy) 3) neziskové organizace 4) mezinárodní organizace (zejména oborové)

Tvorba dokumentografických systémů a zdrojová základna

Jak již bylo zmíněno, fungují v dnešní době databáze v elektronické podobě. Pro jejich tvorbu a provoz je proto zapotřebí těch nejmodernějších informačních technologií. Na budování systémů se tak podílejí nejenom specializovaní informační pracovníci, ale také technici a programátoři vyvíjející stále sofistikovanější prostředky pro snadnější a pohodlnější zpracování a vyhledávání dat. Každá databáze má svoji excerpční základnu periodik, ze kterých čerpá bibliografické záznamy či samotné plné texty. Nejčastějším obsahem databází jsou články z časopisů, respektive jejich bibliografické záznamy. Jinak, avšak většinou okrajově, se v tradičních databázích mohou pochopitelně objevit i další typy dokumentů, např. sborníky, knihy, kapitoly knih, patenty, normy nebo výzkumné zprávy. Odlišným případem jsou tzv. databáze pro speciální druhy dokumentů, ty jsou primárně určeny k registraci určitého média (patentové databáze, databáze pro normy atd.).

Bibliografický záznam

Struktura bibliografického záznamu je v každé databázi řízena vlastními pravidly. Neuplatňuje se zde tedy knihovní standard MARC21, ačkoliv některé databáze již nabízejí svým uživatelům možnost konverze záznamů do tohoto formátu. Záznamy jsou ve většině systémů opatřeny abstrakty.

Věcné zpracování dokumentů

Ani zde zpravidla nenalezneme příliš shodných rysů s oblastí knihovnictví. Nejrozšířenější světové selekční jazyky (DDT, MDT, LOC Classification) jsou využívány poměrně výjimečně. Naopak producenti databází vyvíjejí velmi často vlastní speciální třídění, a to jak systematické, tak předmětové povahy. Všechny systémy provozují vyhledávání na základě klíčových slov, předmětových hesel či deskriptorů z tezaurů. Tyto předmětové selekční jazyky se v několika případech staly převažujícími ve svém oboru (např. heslář MeSH v oblasti medicíny). Na druhé straně jsou používány i selekční jazyky systematické, typicky ve formě číselníků a kódovníků.

Možnosti přístupu k databázím

V současné době převažují tři hlavní možnosti, jak se dostat do obsahu vědeckých databází: 1) přes internetové rozhraní producenta databáze 2) přes databázová centra 3) přes CD ROM. V minulosti byly databáze dostupné rovněž na jiných médiích (např. magnetopáskové výstupy, tištěné výstupy nebo mikrofiše) [VLASÁK, 1999]. V dnešní době se však jedná už pouze o minoritní a z velké části překonané možnosti zpřístupnění. Nejčastější formou zpřístupnění databází je pochopitelně využití internetového rozhraní (a to i v případě nákupu databáze od databázového centra). Po zaplacení poplatků přistupuje uživatel do databáze bez jakýchkoliv restrikcí na základě shody IP adresy počítače s podmínkami uvedenými v licenční smlouvě. Zadávání hesel pro přístup do systému je spíše výjimečné. Autorizovaný uživatel má navíc obvykle možnost tzv. vzdáleného přístupu, který mu umožňuje vyhledávání v databázi i z domácího počítače. Přidělení potřebné IP adresy je přitom řešeno pomocí různých technologií (proxy servery, VPN, autentifikační systémy), které budou popsány v závěru této práce.