Toxické médium: Porovnání verzí
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Jedovatý, otravný. V kontextu s krizovou mediální komunikací znamená přívlastek toxický typ média, jež je primárně zaměřeno vůči objektům svého zájmu. To znamená, že tento druh média podává špatné reference, mnohdy nepravdivé nebo zavádějící informace a snaží se poškodit objekt svého sdělování. Infromace o něm podává ve formě která není objektivní a jeho zájmem je poškození instituce nebo jedince, o kterém referuje. Synonymem toxického média je médium škodlivé. | Jedovatý, otravný. V kontextu s krizovou mediální komunikací znamená přívlastek toxický typ média, jež je primárně zaměřeno vůči objektům svého zájmu. To znamená, že tento druh média podává špatné reference, mnohdy nepravdivé nebo zavádějící informace a snaží se poškodit objekt svého sdělování. Infromace o něm podává ve formě která není objektivní a jeho zájmem je poškození instituce nebo jedince, o kterém referuje. Synonymem toxického média je médium škodlivé. | ||
Médium | Médium | ||
| − | V mediálních studiích je důležitý článek mezi | + | V mediálních studiích je důležitý článek mezi komunikátorem a adresátem. Jsou to prostředky masové komunikace, které přenášejí informace v různých formách a za různým účelem. Média mají obvykle podobu velkých mediálních organizací , jejichž sdělení jsou veřejně dostupná, standardizovaná , vyráběna mediálními profesionály a za pomoci technických aparátů šířena k velkému heterogennímu a disperznímu publiku. Komunikace pomocí médií je interpersonálně nepřímá, tzv. parasociální a nepřžetržitě působící.<ref>REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7. Str.139</ref> |
== '''Komunikace s toxickými médii''' == | == '''Komunikace s toxickými médii''' == | ||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
== '''Nejběžnější toxická média''' == | == '''Nejběžnější toxická média''' == | ||
| − | Nejčastěji lze jako toxické médium určit médium bulvární, jehož činností je především odhalování soukromých i veřejných záležitostí veřejně exponovaných osob, z různých odvětví (podnikatelská sféra, politická oblast, celbrity…). Pro osoby činné ve veřejné sféře jsou tedy bulvární deníky příkladem škodlivého média. Toxickými médii však mohou být též média věnovaná menšinovému publiku (npř.nábožensky orientované nebo jinak úzce vyhraněné), může se jednat i o odborná média, jejichž postoje se neslučují s „našimi“.<ref> | + | Nejčastěji lze jako toxické médium určit médium bulvární, jehož činností je především odhalování soukromých i veřejných záležitostí veřejně exponovaných osob, z různých odvětví (podnikatelská sféra, politická oblast, celbrity…). Pro osoby činné ve veřejné sféře jsou tedy bulvární deníky příkladem škodlivého média. Toxickými médii však mohou být též média věnovaná menšinovému publiku (npř.nábožensky orientované nebo jinak úzce vyhraněné), může se jednat i o odborná média, jejichž postoje se neslučují s „našimi“.<ref>Tamtéž.str.45</ref> |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
| Řádek 38: | Řádek 33: | ||
*Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 834 s. ISBN 80-200-0607-9. | *Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 834 s. ISBN 80-200-0607-9. | ||
*BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5. | *BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5. | ||
| + | *REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7. Str.139 | ||
Verze z 16. 6. 2013, 16:29
Autor: Petr Svoboda Klíčová slova: toxická média, krizová komunikace, mediální komunikace Synonyma:škodlivé médium Související pojmy:
nadřazené - mediální komunikace, média, škodlivá média
podřazené - ---
výraz toxické médium
Toxický Jedovatý, otravný. V kontextu s krizovou mediální komunikací znamená přívlastek toxický typ média, jež je primárně zaměřeno vůči objektům svého zájmu. To znamená, že tento druh média podává špatné reference, mnohdy nepravdivé nebo zavádějící informace a snaží se poškodit objekt svého sdělování. Infromace o něm podává ve formě která není objektivní a jeho zájmem je poškození instituce nebo jedince, o kterém referuje. Synonymem toxického média je médium škodlivé. Médium V mediálních studiích je důležitý článek mezi komunikátorem a adresátem. Jsou to prostředky masové komunikace, které přenášejí informace v různých formách a za různým účelem. Média mají obvykle podobu velkých mediálních organizací , jejichž sdělení jsou veřejně dostupná, standardizovaná , vyráběna mediálními profesionály a za pomoci technických aparátů šířena k velkému heterogennímu a disperznímu publiku. Komunikace pomocí médií je interpersonálně nepřímá, tzv. parasociální a nepřžetržitě působící.[1]
Komunikace s toxickými médii
Zásadní strategií firmy a jedince, co se týče prevencí před škodlivým médiem je jeho odhalení a identifikace. Jinými slovy, každý jedinec i firma by měli znát jaká jsou jejich toxická média a snažit se jim všemožně vyhnout. Pokud se tak nestane, reference, novinové články a jiné druhy informačních zpráv, jež médium poskytuje budou nepříznivé pro objekt jeho zájmu. „Nejde přitom ani tak o to, jak přesně by takové referování vypadalo, jako spíše o fakt, že už samotný výskyt v toxickém médiu je problémem."[2] Důležitá je zásada nekomunikování s toxickými médii a tudíž neposkytování jakýchkoliv informací, jež by mohla k referencím užít. Každý jedinec či společnost, jenž identifikuje „svá“ toxická média, čili média proti němu směřující, s tímto druhem sdělovacích prostředků nekomunikuje. To znamená, že je nezve na tiskové konference a prohlášení ani jiným způsobem jim neposkytuje jakékoliv informace. Také získat toxické medium na svou stranu je nežádoucí. Média, jež jsou primárně v konfliktu s činností jedince, pro nějž se tímto staví do role toxické, jsou pevně přesvědčena o svém postoji a hodnotách. Pokus o jakoukoli smířlivou komunikaci a naklonění na „naši“ stranu byl tedy v zásadě zbytečný.
Nejběžnější toxická média
Nejčastěji lze jako toxické médium určit médium bulvární, jehož činností je především odhalování soukromých i veřejných záležitostí veřejně exponovaných osob, z různých odvětví (podnikatelská sféra, politická oblast, celbrity…). Pro osoby činné ve veřejné sféře jsou tedy bulvární deníky příkladem škodlivého média. Toxickými médii však mohou být též média věnovaná menšinovému publiku (npř.nábožensky orientované nebo jinak úzce vyhraněné), může se jednat i o odborná média, jejichž postoje se neslučují s „našimi“.[3]
Poznámky
Použitá literatura
- Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
- BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.
- REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7. Str.139
