Bibliometrie-výzkum

Co je pro daný design výzkumu charakteristické?

Bibliometrie je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace, který vychází z předpokladu, že zkoumané dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání. Bibliometrie se chápe jako součást infometrie anebo scientometrie, prakticky se však s těmito disciplínami výrazně překrývá. Bibliometrie vzniká na základě propojování dvou oblastí - bibliografie a statistiky.

Předmětem zkoumání mohou být informační zdroje - kolekce (soubory, fondy) dokumentů nebo údajů o nich (bibliografické citace), autoři, instituce, technologická infrastruktura (mikroprocesory, počítačové sítě...)

Průkopníky bibliometrie byli Cole a Eales, kteří v roce 1917 publikovali práci s názvem „Statistická analýza literatury“. V této práci vytvořili statistickou analýzu literatury z oboru anatomie. V roce 1923 vytvořil knihovník Wyndham Hulme statistickou analýzu historie vědy. Třetí zásadní bibliometrickou studií byla studia P.L.K Grossa- E. M Grossa v roce 1927. Autoři v ní spočítali a analyzovali citace k článkům v chemických časopisech.. Poté se bibliometrie postupně stabilizovala jako disciplína s aplikací v historii a sociologii poznání, v komunikaci a knihovnické a informační vědě.V roce 1967 A. Pitchard zavedl pojem bibliometrie a tak nahradil do té doby užívaný termín “statistická bibliografie”.

Teoretickou základnu bibliometrie tvoří tří základní zákony. Tyto zákony zkoumají zákonitosti růstu, rozptylu a stárnutí publikací. Nejpoužívanějšími zákony jsou Bradfordův zákon, Lotkův zákon a Zipfův zákon.

Bradfordův zákon rozptylu – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tematice. Samuel C. Bradford zjistil, že když bude provádět rešerši článků na určité téma, najde tam články, které se zcela věnují tématu, některé částečně a některé jen velice okrajově.

Lotkův zákon vědecké produktivity – zákon popisuje rozložení počtu autorů podle jejich produkce. Lotka podle profesí odborníků zjišťoval, kolik publikují vědeckých článků za rok a dlouhodobě. Zjistil, že někteří publikují mnoho článků, více autorů publikuje středně a nejvíce jich publikuje zřídka. Také odvodil vztah mezi frekvencí publikování autorů a zjistil, že pokud víme kolik autorů publikuje jeden článek můžeme zjistit kolik jich publikuje více.

Zipfův zákon výskytu slov – zjistil, že délka slova je úzce spojena s frekvencí jeho používání. Uspořádával tedy slova z Joyceova Odyssea podle výskytu. Nejčastěji se vyskytující má rang 1, druhé slovo 2 atd. Když vynásobil rang počtem výskytů slova, zjistil, že součiny všech slov mají velmi blízké hodnoty.

Další zákony:

• Priceův zákon druhé odmocniny vědecké produktivity = tvrdí, že počet kvalitních vědců z celkového množství je roven druhé odmocnině tohoto celkového počtu vědců.
• Garfieldův zákon koncentrace = tvrdí, že každá vědecká oblast má svůj určitý počet základních časopisů.
• Senguptův zákon bibliometrie = zabývá se články, které se stále více objevují i v časopisech z jiného vědního oboru.

Jednou z dalších důležitých metod bibliometrického výzkumu je citační analýza, což je metoda, která kvantifikuje vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory, na základě bibliografických citací a bibliografických referencí. Citační analýza využívá pro své studie údaje z bibliografií a z citačních registrů. Důležitým hodnotícím prvkem citační analýzy je Impact factor. Ten udává, kolikrát je citován článek publikovaný v určitém časopise, během dvou předcházejících let. Podle této hodnoty je porovnávána míra vědecké důležitosti časopisů.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Bibliometrické metody jsou využívané prakticky ve všech vědních oblastech. Poskytují nástroje akceptované při hodnocení vědeckých pracovníků, týmů, institucí, ale i indikátory hodnocení kvality vědeckých časopisů. V knihovnické a informační vědě našla uplatnění například při sledování zastarávání dokumentů či v oblasti vyhledávání informací. Zastarávaní literatury je proces, který způsobuje, že pravděpodobnost, že dokument bude citovaný klesá s jeho věkem. Rychlost zastarávání publikací se liší v jednotlivých vědních oblastech a souvisí i s typem publikace. Některé publikace jsou vysoko citované hned po publikování a jejich citovanost rychle klesá, jiné jsou citované míň, ale delší čas. Sledováním poklesu a růstu zájmu o dokumenty určité vědní oblasti se zjišťuje budoucí směr vývoje daného oboru.

Bibliometrii můžeme využít i v ostatních oblastech. Například jednou ze zkoumaných oblastí je spoluautorství. Bibliometrie se zde používá na porovnávání různých aspektů spoluautorství v jednotlivých vědních disciplínách, na spolupráci mezi různými typy institucí či na sledování mezinárodní spolupráce. Dále bibliometrii můžeme využít při mapování vědy. Je to prostorová reprezentace vztahů mezi vědními disciplínami, tématy a individuálními dokumenty na základě některých formálních kvantifikovatelných vlastností vědecké literatury v daný čas. Taková prezentace je blízká lidskému myšlení a využívá se často i při vyhledávání informací. Bibliometrii lze využít i na výzkum informačních potřeb. Tyto výzkumy (uspokojení nebo neuspokojení požadavků uživatelů) je možné statisticky zpracovávat a dále je možné hodnotit intenzitu využívání knihovních a informačních fondů. O informačních potřebách je možné se dozvědět na základě analýzy dotazů uživatelů.

K nejrozšířenějším a nejčastěji řešeným problémům v oblasti bibliometrie tedy patří:

• zkoumání citačních vazeb dokumentů
• spoluautorství
• sledování zastarávání literatury
• citační analýza vědeckých časopisů
• analýza publikační činnosti vědeckých pracovníků
• zkoumání mezinárodních publikačních trendů
• počítačová analýza publikace tvořivých pracovníků
• rozložení tvořivé výkonnosti
• zkoumání informačních potřeb
• zjišťování tématického rozptylu literatury
• mapování vědy
• vyhledávání informací jako vyhodnocování
• hodnocení vědců, publikací a vědeckých institucí
• sledování socioformatických jevů

Jaké jsou výhody a nevýhody?

Výhody

• lze určit kvalitu dokumentu
• lze určit vědecké kvality autora
• porovnání dokumentů v historickém měřítku
• sledování zastarávání literatury
• akvizice knih a periodik
• mapování jednotlivých vědních disciplín

Nevýhody

• jazyková bariéra
• perspektivista oboru (lékaři více než knihovníci)
• není 100%
• problém s autocitací
• s nárůstem informací vzniká problém s spolehlivostí informací
• bibliometrie je kvantitativní ale ne kvalitativní metoda

Jak takový výzkum probíhá?

Při bibliometrických výzkumech se používá množství metod a technik, z nichž každá je použitelná samostatně, ale pro validitu popisu všeobecné zákonitosti je vhodné kombinovat více metod.

Základní metody používané v bibliometrii jsou:

• matematicko - statistická metoda = statistické metody práce jsou aplikovány jako základní a nejdůležitější metody zprácování dat v bibliometrii a citačních studiích. Důkazem tohoto tvrzení jsou počátky bibliometrických výzkumů, které tehdy aplikovaly metody označované jako statistická bibliografie. Při statistickém zpracovávání bibliografických dat, byly dokázány mnohé zákonitosti.
• techniky citační analýzy = citační indexy umožňují řešit problém analýzy publikační činnosti. Srovnání se provádí na základě rozborů citačních indexů SCI, SSCI, a jiných. Jejich výsledky je však třeba pro zvýšení objektivity konfrontovat také s jinými prameny (např. šedá literatura).
• korelační, zhluková, diskriminační a faktorová analýza
• tvorba citačních matic a citačních sítí
• simulace a modelování knihovních a informačních procesů = modelování je jedna z metod, která se použivá k řešení bibliometrických problémů. Je to činnost, která je spojena s tvorbou modelu a využívá k tomu soubor různých metod. V souvislosti s modelováním se někdy používají i metody simulace, což je experimentováni na modelu a spočívá ve vytvoření jednotlivých přípustných řešení.

Bibliometrické výzkumy můžeme charakterizovat z mnoha hledisek. Základními dimenzemi jsou:

• charakteristika vybranéhou souboru
• předmět zkoumání
• úroveň agregace
• časová perspektiva
• metody

Zdrojem údajů pro bibliometrické výzkumy jsou různé citační registry/indexy (jejichž rozvoj zaštiťuje Institute for Scientific Information, ISI), adresáře, seznamy, katalogy (např. i mezinárodní roční adresář Who is Publishing in Science vydávaný ISI) a bibliografie. I přes velký pokrok, který v této oblasti nastal po zavedení informačních technologií do knihoven a vědeckých ústavů, je bibliometrický výzkum stále velmi náročný na čas a finanční prostředky a také na vědomosti a zkušenosti výzkumného pracovníka.

Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK?

V rámci bibliometrie se provádí například výzkum informačních potřeb (uspokojení, či neuspokojení požadavků uživatelů) a také hodnocení využívání knihovních a informačních fondů.

V roce 1997 Rhode poskytuje celkové počty a procenta z přeřazených svazků podle věku a četnosti oběhu.

V roce 2000 Michael Fosmire a Song Yu zkoumali volně dostupné vědecké časopisy v elektronické podobě - How good are they? Výzkum využil impakt faktor 85 vědeckých, technologických a lékařských článků, které získali z různých elektronických zdrojů (články, akademické listy a zpravodaje). Poté porovnali svůj výsledek s výsledkem studie Stephena Hartera, kterou vytvořil o 5 let dříve.

Bahr a Zemon v roce 2000 poskytli první čísla a procenta spoluautorů ve dvou denících. Stejně tak první čísla a procenta spoluautorů podle pohlaví a institucionální důležitosti.

Erin T. Smith v roce 2003 zkoumal, co studenti na určité univerzitě citují. Název jeho výzkumu je: Hodnocení užitečnosti sbírky: Vyšetřování vlastnictví knihovního zdroje, využívaného absolventy. Výzkum otestoval víc než 75 citací z 30 disertačních prací ze čtyř oblastí (vzdělávání, sociální vědy, přírodní a humanitní vědy ) v období od roku 1991 do roku 2001, aby zjistil, jaké typy materiálů citují (knihy, noviny, časopisy, vědecké práce), stejně tak procento citovaných prací, které vlastní daná univerzita.

Použitá literatura

• Beck, S. E., & Manuel, K. (2008). Practical research methods for librarians and information professionals. New York: Neal-Schuman Publishers.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie. 1.vyd. Praha : Česká informační společnost, 1993. 74 s.
• KRIŠTOFIČOVÁ, Eva: Prostredky hodnotenia knižničných a vědecko-informačných procesov. 1. vyd. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 1997.s. 157 ISBN 80-85165-62-7
• LORENZ, Michal. Kvantitativní metody informační vědy. [prezentace]. 12.03.2010 [cit. 28.03.2011]. Dostupný v IS MU: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2010/VIKBA06/um/2._Kvantitativni_metody_informacni_vedy.pdf?fakulta=1421;obdobi=4705;studium=477849;kod=VIKBA06>
• MURYSOVÁ, Tereza. Možnosti využití bibliometrických metod [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm
• TDKIV: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. 2003. Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz

/F/YXTULGJBQC4PGTA35AIMQN7GT4THUVIKRJ79Y765HHP8U4B1XH-07510?func=find-b&find_code=WTD&x=0&y=0&request=bibliometrie&adjacent=N