Bibliometrie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Helena Ustrnulová

Klíčová slova: kvantitativní analýza, bibliometrické zákony, bibliometrický výzkum, citační analýza

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - informetrie, scientometrie, mapování vědy
podřazené - webometrie, Bradfordův zákon, Zipfův zákon, Lotkův zákon


Charakteristika

Bibliometrie je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů (knih a dalších psaných komunikačních médií). Tato disciplína vychází z historie a sociologie poznání, komunikace a knihovnické a informační vědy. Její „metódy vychádzajů z predpokladu, že ľudské poznanie je fixované v písanej podobe“[1] a že tyto dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání, myšlení a komunikace znalostí.

Bibliometrie bývá zaměňována s scientometrií a informetrií, a přestože se tyto tři obory výrazně překrývají, liší se šíří oblasti, kterou se zabývají, a úhlem pohledu na výsledky měření a interpretaci těchto výsledků. Toto zaměňování je pravděpodobně i důvodem, proč neexistuje jediná výstižná a všeobecně platná definice pojmu bibliometrie (v českém prostředí pojem definován v TDKIV). S bibliometrií souvisí i další pojem - webometrie. Jde o nový přístup, který popisuje specifika vědecké komunikace v internetovém prostředí. „Původně však webometrie byla vlastně bibliometrií v rámci webu, používaly se bibliometrické přístupy a metody.“[2]


Při bibliometrických výzkumech se používá množství metod a technik, z nichž každá je použitelná samostatně, ale pro validitu popisu všeobecné zákonitosti je vhodné kombinovat více metod. Mezi základní metody patří matematická statistika, techniky citační analýzy, tvorba citačních matic a citačních sítí, korelační, shluková, diskriminační a faktorová analýza, simulace a modelování knihovnických a informačních procesů.


K nejrozšířenějším a nejčastěji řešeným problémům patří zkoumání citačních vazeb dokumentů, sledování zastarávání literatury, citační analýza vědeckých časopisů, analýza publikační činnosti vědeckých pracovníků, zkoumání mezinárodních trendů, mapování vědy a další.

Při řešení těchto otázek bylo během výzkumů definováno několik bibliometrických zákonů, pomocí nichž zkoumáme zákonitosti výskytu některých kvantitativních znaků publikačních toků a vazeb bibliografických citací. Nejpoužívanější tři (nazvané podle jejich tvůrců) jsou Bradfordův, Lotkův a Zipfův zákon. Dalšími důležitými platnými zákony jsou např. Priceův, Brafieldův a Senguptův.


Přestože je „bibliometria ako veda charakterizujuca kvantitativné vlastnosti vybraných javov teoretická“[1], má i své praktické využití např. v rozhodovací procesech při řízení vědy a výzkumu, při výstavbě fondu knihovny a jeho zpřístupňování, hodnocení knihovních sbírek atd. Zdrojem údajů pro bibliometrické výzkumy jsou různé citační registry/indexy (jejichž rozvoj zaštiťuje Institute for Scientific Information, ISI), adresáře, seznamy, katalogy (např. i mezinárodní roční adresář Who is Publishing in Science vydávaný ISI) a bibliografie. I přes velký pokrok, který v této oblasti nastal po zavedení informačních technologií do knihoven a vědeckých ústavů, je bibliometrický výzkum stále velmi náročný na čas a finanční prostředky a také na vědomosti a zkušenosti výzkumného pracovníka.

Stručná historie

V roce 1917 publikovali pánové F.J.Cole a N.B.Eales práci Statistická analýza literatury, v níž analyzovali literaturu oboru anatomie publikované v letech 1850-1860 ve snaze ukázat fluktuaci zájmu o ni. O šest let později, tedy roku 1923, vytvořil knihovník E. Wyndham Hulme statistickou analýzu historie vědy. Základy citační analýzy byly položeny až v roce 1927, kdy P. L. K. Gross a E. M. Gross publikovali studii, ve které spočítali a analyzovali citace k článkům v chemických časopisech. Tato publikace byla na rozdíl od prvních dvou založená na citacích, ne bibliografiích. Na základě této práce se citační analýza postupně stala významnou oblastí bibliometrie. Samotný pojem bibliometrie byl zaveden až roku 1969 A. Pritchardem, do té doby se používal termín statistická bibliografie.


Poznámky

  1. 1,0 1,1 KRIŠTOFIČOVÁ, Eva. Prostriedky hodnotenia knižničných a vedeckoinformačných procesov. Vyd. 1. Bratislava : Centrum vedecko-technických informácií SR, 1997. 157 s. ISBN 8085165627.
  2. MACHKOVÁ, Marie . Současné trendy v oblasti webometrické analýzy [online]. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2006. 114 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/64759/ff_m/machkova.txt>.

Použitá literatura