Citační rejstříky

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmu

Soubory citačních rejstříků jsou jedním z nejpozoruhodnějších a zároveň nejžádanějších artiklů na informačním trhu. V principu se jedná o soubory bibliografických záznamů obohacené o vyčerpávajícím způsobem zpracované množiny citací. Průkopníkem v tomto odvětví se stala dobře známá organizace ISI a její zakladatel Eugen Garfield [BRATKOVÁ, 2001b]. Přehled citací, které citační rejstříky přinášejí, mohou uživateli sloužit jako podklad pro čerpání další odborné literatury (pokud ho vyhledaný článek zajímá, je velmi pravděpodobné, že ho budou zajímat i dokumenty, ze kterých daný článek čerpal, nebo zdroje, jež už naopak citovaly vyhledaný článek). Dále poskytují citační rejstříky cenné informace o tom, kteří autoři jsou ve svých oborech nejcitovanější. Důležitým faktorem pro jejich využívání je rovněž skutečnost, že uchazeči o vyšší vědecké hodnosti musí vykazovat svoji publikační činnost a tento druh databází je při této příležitosti přímo vyžadován. Na druhou stranu je však nutno poznamenat, že i zde se mohou vyskytovat určité překážky, jež mohou dosažené výsledky zkreslovat. Jedná se zejména o špatné citace, autocitace apod. Citační rejstříky jsou existenčně důležité i pro samotné financování vědy. V českém prostředí je optimální vykazovat výsledky výzkumu prostřednictvím článků publikovaných v impaktovaných časopisech (viz kapitola 5.5). Databáze Web of Science je tvořena z drtivé většiny právě takovýmito časopisy. V systému hodnocení vědy a výzkumu v České republice jsou akceptovány také příspěvky v konkurenčním citačním rejstříku Scopus. Tyto výstupy jsou bodovány a finančně hodnoceny. Výzkumníci, zejména z řad humanitních a sociálních věd, mohou dále zabodovat publikováním prací v časopisech, které se nacházejí na prestižním seznamu ERIH (http://www.esf.org/erih) a také v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice (http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=495942). Z výše uvedeného jasně vyplývá, že citační rejstříky nejsou pouhým informačním zdrojem, ale také vodítkem v otázce evaluace výstupů vědecké činnosti jednotlivých autorů a institucí a v neposlední řadě jsou velmi důležité rovněž pro samotné financování výzkumných institucí. Aktuální metodika hodnocení výsledků vědy a výzkumu v České republice: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18748 V neposlední řadě se publikační činnost v citačních rejstřících dotýká také hodnocení univerzit a vysokých škol. Ty jsou totiž do značné míry považovány za vědecké instituce a jedním kritérií jejich hodnocení bývá obvykle i počet článků jejich výzkumníků publikovaných ve Web of Science, eventuelně Scopusu [NĚMEČKOVÁ, 2010]. Mezi žebříčky hodnotící kvalitu jednotlivých univerzit náleží například: Academic Ranking of World Universities (http://www.arwu.org) QS World University Rankings (http://www.topuniversities.com/university-rankings) Higher Education Evaluation & Accreditation Council of Taiwan (http://www.heeact.edu.tw/mp.asp?mp=4). Problematika hodnocení kvality univerzit eminentně zajímá také Evropskou komisi, proto také za jejího příspění vznikl projekt U-Multirank (http://www.umultirank.eu), který, zatím v přípravné fázi, definuje metodiku pro evaluaci jednotlivých vysokých škol. Všechny uvedené žebříčky k počtu publikací ve Web of Science či Scopusu jednoznačně přihlížejí. Nejspíše nepřekvapí, že nejlépe hodnocenou českou vysokou školou (a to ve všech zmiňovaných žebříčcích) je stabilně Univerzita Karlova v Praze. I z pohledu informačního profesionála jsou citační rejstříky nanejvýš důležitým zdrojem, který poskytuje celou řadu kvalitních a ověřených informací. Funkce citačních rejstříků: 1) bibliografická databáze 2) komplexní přehled citací a vazeb mezi nimi 3) možnost vyčíslení citovanosti jednotlivých autorů či institucí 4) určování kvality vědeckých časopisům (bližší specifikace v kapitolách 5.5 a 5.6). To, že je citovanost důležitým podkladem pro hodnocení dokumentů, si postupně začali uvědomovat mnozí producenti informačních služeb, a tak se stále častěji objevují tyto informace v rámci různých databází i na volném webu (např. ve službě Google Scholar). Skutečně validní a reprezentativní údaje však přinášejí pouze specializované citační rejstříky.

Web of Science

Web of Science je soubor citačních rejstříků vytvářených organizací ISI. Jedná se o vysoce hodnotný informační zdroj. ISI jakožto producent celého systému vždy pečlivě dbal na to, aby se v poskytovaných databázích objevovaly pouze velmi prestižní informační zdroje. Tomu také odpovídá excerpční základna indexovaných časopisů. Do systému jsou přebírány bibliografické záznamy pouze z ověřených, vysoce kvalitních vědeckých časopisů. Databáze samotná běží v současné době v rozhraní Web of Knowledge, ve kterém jsou uživateli dostupné veškeré informační produkty společnosti. Systém je tvořen třemi nezávislými citačními indexy [BRATKOVÁ, 2001b]. a) Science Citation Index Největší a základní součást celé databáze. Zaměřuje se na technické obory a přírodní vědy. V současnosti je navíc k dispozici i varianta Science Citation Index Expanded, která nabízí bibliografické záznamy z více než 8.300 odborných periodik. Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/ science_citation_index/ b) Social Science Citation Index Citační rejstřík zaměřený na oblast společenských věd. Indexováno je téměř 4.500 titulů časopisů. Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/ social_sciences_citation_index/ c) Arts and Humanities Citation Index Část databáze, která se specializuje na informační zdroje z oblasti humanitních věd a umění. V systému jsou obsaženy záznamy článků ze zhruba 2.300 titulů časopisů. Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/ arts_humanities_citation_index/ Tyto tři dílčí databáze tvoří dohromady jádro jedinečného systému Web of Science. Nyní byly navíc zařazeny také rejstříky Conference Proceedings Citation Index Science a Conference Proceedings Citation Index Social Science & Humanities, které přinášejí informační zdroje v podobě konferenčních materiálů a přehled jejich citovanosti. Další informace o databázi a přístupu: http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/az/ conf_proceedings_citation_index/ Uživatel má možnost vyhledávat v autorském indexu, který umožňuje vyčíslit počet citací jednotlivých autorů, popřípadě institucí. Další variantou je standardní tematické vyhledávání v databázi obsahující bibliografické záznamy, které jsou v drtivé většině opatřeny abstraktem a jsou obohaceny o přehled citací. Záznam v této sekci obsahuje tři přidané údaje o citacích: 1) Cited References – přehled zdrojů, které daný článek cituje. Obvykle bývají tyto zdroje rovněž zahrnuty v databázi, takže zde existuje snadná možnost propojení přes hypertextové odkazy. 2) Times Cited – v tomto případě se jedná o výčet článků, které naopak již citovaly vyhledaný zdrojový dokument. Rovněž zde je možnost hypertextového propojení. 3) Related Records – při využití této funkce vyhledá systém dokumenty, které v největší míře citovaly shodné informační prameny jako vyhledaný zdrojový článek. Pro snadnější zpracování výsledků používá databáze Web of Science platformu EndNoteWeb (http://www.endnote.com/enwebinfo.asp), ve které si uživatel může tvořit zdarma vlastní soubory záznamů a používat další nabízené služby. Tabulkové a grafické zpracování dat u citačních přehledů jednotlivých autorů umožňuje funkce Create Citation Reports. Systém přináší také vizuální prvky, konkrétně možnost zobrazení tzv. citačních map. Dodání plných textů lze mimo jiné realizovat přes službu ISI Document Solution. Podstatným problémem, kterému Web of Science čelí, je nejednoznačná identifikace autorů. V poslední době tak získává pozornost systém ResearcherID (http://www.researcherid.com/). Ten na základě dobrovolné registrace vědců uděluje jedinečný alfanumerický znak, který slouží jako jednoznačná identifikace dané osoby. Podobná číslování používají i jiné informační služby. V globálním měřítku se prosazuje například systém ORCID (http://about.orcid.org/), který používají pro jedinečnou identifikaci jak individuální vědci, tak mnohé akademické instituce. Souhrnné informace o Web of Science: Producent: ISI Počet záznamů: více než 46.000.000 Retrospektiva: Science Citation Index od roku 1900 Social Science Citation Index od roku 1956 Arts and Humanities Citation Index od roku 1975 Typ databáze: bibliografický Způsob přístupu: placený Databázová centra s přístupem: Dialog, DataStar, DIMDI, OCLC, STN International, ISI Další informace o databázi a přístupu: http://scientific.thomson.com/products/wos/ Kromě uvedených osvědčených citačních rejstříků připravila ISI v této oblasti rovněž jednu důležitou novinku. V roce 2011 byla představena nová služba Books Citation Index (http://wokinfo.com/products_tools/multidisciplinary/bookcitationindex/), která obsahuje více než 28.000 knižních titulů s retrospektivou od roku 2005. Stejně jako jiné citační rejstříky Thomson Reuters je i Books Citation Index rozdělen na sekce Science a Social Sciences and Humanities. Jedná se do značné míry o průlomovou službu, neboť informace o citovanosti jednotlivých knih dosud příliš nebyly k dispozici. Každoročně by mělo být do rejstříku přidáno 10.000 nových titulů. Lze předpokládat, že zejména společenskovědní a humanitní obory, kde doposud stále dominují knihy jako hlavní médium pro publikování vědeckých poznatků, tento nový produkt velmi ocení. Ještě podrobnější a propracovanější analýzu publikační činnosti a citovanosti přináší služba InCites (http://researchanalytics.thomsonreuters.com/incites/). Jedná se o nástroj, který za pomoci pokročilých indikátorů vyčísluje a hodnotí kvalitu publikační činnosti jednotlivých institucí a autorů. Jde o placenou službu s vysokou přidanou hodnotou, protože oproti Web of Science obsahuje i další metriky, které dokáží účinně srovnávat kvalitu výstupů vědecké práce u jednotlivých vědců či institucí. InCites pracuje s normalizovanými indikátory, jako jsou například předpokládaný počet citací časopisu nebo předpokládaný počet citací ve vědeckém oboru, což jsou ukazatele, které napomáhají objektivnímu vyhodnocení kvality práce v různorodých oblastech vědeckého výzkumu.