Vyhledávání v databázích – rešerše

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmu

Pojem rešerše v sobě skrývá hned dva základní významy. Rešerší (či spíše rešeršováním) se rozumí na jedné straně samotný proces vyhledávání informací. Druhý výklad zmiňovaného pojmu definuje rešerši jako soupis vyhledaných informačních zdrojů na určité téma [MATOUŠOVÁ, 1988]. Rešerše se realizují nejen v obsazích vědeckých databází, ale také například v katalozích knihoven, na internetu atd.

Typologie rešerší

Rešerše lze rozdělovat podle mnoha hledisek. Pro účely tohoto materiálu však postačí rozlišit typy rešerší podle hlediska časového na: a) retrospektivní – vyhledávání v určitém vědeckém oboru za určité časové období b) souběžné – vyhledávání probíhající v daných periodách opakovaně. Účelem tohoto druhu rešerší je získat přehled o novinkách ve sledovaném oboru. A podle hlediska úplnosti na: a) úplné b) orientační c) výběrové. Dále lze rešerše třídit podle tematických, jazykových, druhových, teritoriálních a mnoha dalších hledisek.

Typologie vyhledávání

V principu lze stanovit dva hlavní typy vyhledávání: a) plnotextové – systém vyhledává v plných textech dokumentů. Na tomto principu fungují například plnotextové databáze nebo internetové vyhledávače. b) katalogové – vyhledávání probíhá pouze přes množiny slov, které popisují daný dokument (např. předmětová hesla, klíčová slova, slova z názvu atd.). Typickým příkladem pro tento druh vyhledávání jsou knihovní katalogy.

Realizace rešerší

Kdo vyhotovuje rešerše

a) Informační pracovník – v tomto případě dostane odborný informační pracovník, který má zkušenosti s vyhledáváním ve vybraných informačních zdrojích, požadavek od uživatele a na základě jeho zadání vyhotoví rešerši. Informační instituce mají obvykle na svých internetových stránkách speciální rešeršní formuláře pro správné zadání rešerše. Nebezpečím při tomto druhu vyhledávání může být fakt, že rešeršér nemusí zcela správně pochopit informační požadavek uživatele. b) Uživatel – uživatel si může rešerši provést vlastními silami. Vystavuje se však nebezpečí, že při nedostatečné znalosti informačních zdrojů a vyhledávacích strategií nedosáhne kýžených výsledků. c) Informační pracovník v přítomnosti uživatele – tato varianta vyhledávání je pro účely rešerše optimální. Uživatel může v průběhu vyhledávacího procesu upřesňovat a korigovat svoje požadavky. Informační pracovník provádí samotné vyhledávání v systému. Jestliže bylo uvedeno, že je tato alternativa ideální, je nutno rovněž poznamenat, že je nejméně frekventovaná [VLASÁK, 1999].

Fáze realizace rešerší

Samotný průběh rešeršní činnosti lze rozdělit do několika fází: 1) zadání (převzetí) dotazu, 2) výběr selekčních prvků (zvolení klíčových slov pro vyhledávání), 3) výběr optimálního informačního zdroje, 4) definice dotazu (kombinace klíčových slov spojených booleovskými či proximitními operátory), 5) vyhledání záznamů, 6) posouzení relevance, 7) případné doladění nebo přeformulování dotazu, 8) výběr relevantních záznamů pro samotné použití.

Rešeršní strategie

Při vyhledávání informací je možno postupovat několika odlišnými způsoby. Ty jsou definovány jako tzv. rešeršní strategie. a) Strategie rostoucí perly – jedná se o postupné rozšiřování dotazu a doplňování dalších klíčových slov tak, abychom získali více výsledků. Na začátku vyhledávání máme velmi malou množinu výsledných záznamů, avšak při postupném rozšiřování vyhledávaných pojmů získáváme další výsledky. b) Strategie osekávání – postup je opačný než u předchozího příkladu. V první fázi vyhledávání definujeme velmi všeobecný pojem, po jehož vyhledání získáme velké množství záznamů. Postupným zpřesňováním (osekáváním) dotazu dostáváme stále menší množinu relevantních výsledků. c) Strategie stavebních kamenů – v tomto případě definujeme hned na začátku rešerše několik základních pojmů, které postupně kombinujeme, a získáváme tak relevantní záznamy. d) Strategie širšího pojmu – u tohoto druhu vyhledávání postupujeme směrem od konkrétního pojmu k pojmům všeobecným. Počet vyhledaných výsledků se tak postupně navyšuje. V praxi informačního pracovníka je populární také tzv. strategie existujícího předchůdce. Nejedná se pochopitelně o svébytnou rešeršní strategii, nýbrž o to, že informační specialista disponuje již z dřívější doby rešerší na zadané téma, a tudíž už nemusí provádět žádné další vyhledávání, popřípadě pouze provede aktualizaci rešerše podle již vypracovaného rešeršního dotazu.