Bibliometrie-výzkum: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 57: Řádek 57:
  
 
Tři základní koncepty citační analýzy jsou (1) "přímá citace, která stanovuje vztahy mezi dokumenty a badateli, kteří je využívají"; (2) bibliografické propojení, kde referenční seznamy dvou dokumentů sdílí jeden nebo více stejně citovaných dokumentů; a (3) ko-citace, která se vyskytuje, když jsou dvě citace citovány dohromady.
 
Tři základní koncepty citační analýzy jsou (1) "přímá citace, která stanovuje vztahy mezi dokumenty a badateli, kteří je využívají"; (2) bibliografické propojení, kde referenční seznamy dvou dokumentů sdílí jeden nebo více stejně citovaných dokumentů; a (3) ko-citace, která se vyskytuje, když jsou dvě citace citovány dohromady.
 +
 +
Zdrojem údajů pro bibliometrické výzkumy jsou různé citační registry/indexy (jejichž rozvoj zaštiťuje Institute for Scientific Information, ISI), adresáře, seznamy, katalogy (např. i mezinárodní roční adresář Who is Publishing in Science vydávaný ISI) a bibliografie.
  
 
== Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? ==
 
== Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK? ==

Verze z 16. 1. 2013, 15:46

Co je pro daný design výzkumu charakteristické?

Bibliometrie je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace, který vychází z předpokladu, že zkoumané dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání. Bibliometrie se chápe jako součást infometrie anebo scientometrie, prakticky se však s těmito disciplínami výrazně překrývá.[1] Bibliometrie vzniká na základě propojování dvou oblastí - bibliografie a statistiky.

Teoretickou základnu bibliometrie tvoří tří základní zákony. Tyto zákony zkoumají zákonitosti růstu, rozptylu a stárnutí publikací. Nejpoužívanějšími zákony jsou Bradfordův zákon, Lotkův zákon a Zipfův zákon.

Bradfordův zákon rozptylu – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tematice. Samuel C. Bradford zjistil, že když bude provádět rešerši článků na určité téma, najde tam články, které se zcela věnují tématu, některé částečně a některé jen velice okrajově.

Lotkův zákon vědecké produktivity – zákon popisuje rozložení počtu autorů podle jejich produkce. Lotka podle profesí odborníků zjišťoval, kolik publikují vědeckých článků za rok a dlouhodobě. Zjistil, že někteří publikují mnoho článků, více autorů publikuje středně a nejvíce jich publikuje zřídka. Také odvodil vztah mezi frekvencí publikování autorů a zjistil, že pokud víme kolik autorů publikuje jeden článek můžeme zjistit kolik jich publikuje více.

Zipfův zákon výskytu slov – zjistil, že délka slova je úzce spojena s frekvencí jeho používání. Uspořádával tedy slova z Joyceova Odyssea podle výskytu. Nejčastěji se vyskytující má rang 1, druhé slovo 2 atd. Když vynásobil rang počtem výskytů slova, zjistil, že součiny všech slov mají velmi blízké hodnoty.

Další zákony:

  • Priceův zákon druhé odmocniny vědecké produktivity = tvrdí, že počet kvalitních vědců z celkového množství je roven druhé odmocnině tohoto celkového počtu vědců.
  • Garfieldův zákon koncentrace = tvrdí, že každá vědecká oblast má svůj určitý počet základních časopisů.
  • Senguptův zákon bibliometrie = zabývá se články, které se stále více objevují i v časopisech z jiného vědního oboru.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Bibliometrické metody jsou využívané prakticky ve všech vědních oblastech. Bibliometrie užívá kvantitativní analýzy, statistiky a datové vizualizace, pomocí nichž zkoumá charakteristiky referencí, citací, autorů, časopisů, institucí, slov, klíčových slov, atd. V rámci bibliometrie se provádí výzkum informačních potřeb (uspokojení, či neuspokojení požadavků uživatelů) a také hodnocení využívání knihovních a informačních fondů.

K nejrozšířenějším a nejčastěji řešeným problémům v oblasti bibliometrie tedy patří:

  • zkoumání citačních vazeb dokumentů
  • spoluautorství
  • sledování zastarávání literatury
  • citační analýza vědeckých časopisů
  • analýza publikační činnosti vědeckých pracovníků
  • zkoumání mezinárodních publikačních trendů
  • počítačová analýza publikace tvořivých pracovníků
  • rozložení tvořivé výkonnosti
  • zkoumání informačních potřeb
  • zjišťování tématického rozptylu literatury
  • mapování vědy
  • vyhledávání informací jako vyhodnocování
  • hodnocení vědců, publikací a vědeckých institucí
  • sledování socioformatických jevů

Jaké jsou výhody a nevýhody?

Výhody

  • lze určit kvalitu dokumentu
  • lze určit vědecké kvality autora
  • porovnání dokumentů v historickém měřítku
  • sledování zastarávání literatury
  • akvizice knih a periodik
  • mapování jednotlivých vědních disciplín

Nevýhody

  • jazyková bariéra
  • perspektivista oboru (lékaři více než knihovníci)
  • není 100%
  • problém s autocitací
  • s nárůstem informací vzniká problém s spolehlivostí informací
  • bibliometrie je kvantitativní ale ne kvalitativní metoda

Jak takový výzkum probíhá?

Při bibliometrických výzkumech se používá množství metod a technik, z nichž každá je použitelná samostatně, ale pro validitu popisu všeobecné zákonitosti je vhodné kombinovat více metod.[2]

Asi nejvíce se bibliometrický výzkum týká citací. Tudíž budeme popisovat citační analýzu = "kdo cituje koho."

Tři základní koncepty citační analýzy jsou (1) "přímá citace, která stanovuje vztahy mezi dokumenty a badateli, kteří je využívají"; (2) bibliografické propojení, kde referenční seznamy dvou dokumentů sdílí jeden nebo více stejně citovaných dokumentů; a (3) ko-citace, která se vyskytuje, když jsou dvě citace citovány dohromady.

Zdrojem údajů pro bibliometrické výzkumy jsou různé citační registry/indexy (jejichž rozvoj zaštiťuje Institute for Scientific Information, ISI), adresáře, seznamy, katalogy (např. i mezinárodní roční adresář Who is Publishing in Science vydávaný ISI) a bibliografie.

Jaké jsou příklady využití tohoto designu v ISK?

V rámci bibliometrie se provádí například výzkum informačních potřeb (uspokojení, či neuspokojení požadavků uživatelů) a také hodnocení využívání knihovních a informačních fondů.

V roce 1997 Rhode poskytuje celkové počty a procenta z přeřazených svazků podle věku a četnosti oběhu.

V roce 2000 Michael Fosmire a Song Yu zkoumali volně dostupné vědecké časopisy v elektronické podobě - How good are they? Výzkum využil impakt faktor 85 vědeckých, technologických a lékařských článků, které získali z různých elektronických zdrojů (články, akademické listy a zpravodaje). Poté porovnali svůj výsledek s výsledkem studie Stephena Hartera, kterou vytvořil o 5 let dříve.

Bahr a Zemon v roce 2000 poskytli první čísla a procenta spoluautorů ve dvou denících. Stejně tak první čísla a procenta spoluautorů podle pohlaví a institucionální důležitosti.

Erin T. Smith v roce 2003 zkoumal, co studenti na určité univerzitě citují. Název jeho výzkumu je: Hodnocení užitečnosti sbírky: Vyšetřování vlastnictví knihovního zdroje, využívaného absolventy. Výzkum otestoval víc než 75 citací z 30 disertačních prací ze čtyř oblastí (vzdělávání, sociální vědy, přírodní a humanitní vědy ) v období od roku 1991 do roku 2001, aby zjistil, jaké typy materiálů citují (knihy, noviny, časopisy, vědecké práce), stejně tak procento citovaných prací, které vlastní daná univerzita.

Poznámky

  1. ↑ TDKIV: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. 2003. Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz/F/YXTULGJBQC4PGTA35AIMQN7GT4THUVIKRJ79Y765HHP8U4B1XH-07510?func=find-b&find_code=WTD&x=0&y=0&request=bibliometrie&adjacent=N>
  2. ↑ Bibliometrie. In: USTRNULOVÁ, Helena. WikiKnihovna. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie


Použitá literatura

Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Bibliometrie-výzkum&oldid=28279“