Delphi Metoda: Porovnání verzí
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Tato kritéria byla přijata na zákledě nutnosti omezit vliv dominantní osobnosti vzorku, omezení irelevantní komunikace a tlaku skupinové komformity.<ref>DALKEY, Norman C. UNITED STATES AIR FORCE. The Delphi Method: An Experimental Study of Group Opinion. Santa Monica: Rand, 1969, s. v.</ref> Proto je také metoda Delphi považována za opak komunikace face-to-face. Neprobíhá přímá diskuze. Každý jednotlivec zkoumaného vzorku pracuje samostatně, jediná možná komunikace se skupinou je umožněna skrze hlášení organizovaných skupinových výsledků zpracovaných výzkumníky, většinou ve formě statistických shrnutí. Výzkumníci vyhodnocují dotazníky různými způsoby statistické analýzy, jako vypočítávání průměrů, interkvartilového rozsahu, standartní odchylky, aj. Výsledky jsou poté vráceny účastníkům výzkumu, kteří tak získají přístup k celkovému obrazi skupinového názoru. V této fázi má účastník možnost porovnat svou vlastní odpověď s názorem celé skupiny a rozhodnout se, zda ji změnit, či nikoli, s dalšími opakováními se rozsah názorů obvykle zužuje. | Tato kritéria byla přijata na zákledě nutnosti omezit vliv dominantní osobnosti vzorku, omezení irelevantní komunikace a tlaku skupinové komformity.<ref>DALKEY, Norman C. UNITED STATES AIR FORCE. The Delphi Method: An Experimental Study of Group Opinion. Santa Monica: Rand, 1969, s. v.</ref> Proto je také metoda Delphi považována za opak komunikace face-to-face. Neprobíhá přímá diskuze. Každý jednotlivec zkoumaného vzorku pracuje samostatně, jediná možná komunikace se skupinou je umožněna skrze hlášení organizovaných skupinových výsledků zpracovaných výzkumníky, většinou ve formě statistických shrnutí. Výzkumníci vyhodnocují dotazníky různými způsoby statistické analýzy, jako vypočítávání průměrů, interkvartilového rozsahu, standartní odchylky, aj. Výsledky jsou poté vráceny účastníkům výzkumu, kteří tak získají přístup k celkovému obrazi skupinového názoru. V této fázi má účastník možnost porovnat svou vlastní odpověď s názorem celé skupiny a rozhodnout se, zda ji změnit, či nikoli, s dalšími opakováními se rozsah názorů obvykle zužuje. | ||
| − | ==Příklady výzkumu== | + | ==Příklady výzkumu v ISK== |
| − | + | ===Knihovníci odpovídají na "Reading at Risks"=== | |
| − | + | Tato studie byla uspořádána roku 2002 institucí National Endowment of Arts jakožto odpověď knihovníků na výzkum, z nějž vyplynulo, že obzvláště v mladší generaci četba drasticky poklesla. Jedenáct odborníků a lektorů odpovídalo na dotazník zjišťující, zda digitalní média ovlivňují četbu u dětí i dospělých, zda je četba v ohrožení, a jestli pokles čtení dává tušit i erozi v kulturním a občanském dění. Knihovníci se většinou shodli, že digitální média ovlivňují i čas na četbu u dětí, u dospělých tyto výsledky tolik shodné nebyly. Většinou se shodly v tvrzení, že participace v kulturním a občanském životě není nedostatkem četby ovlivněna. | |
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
Verze z 12. 10. 2012, 20:37
Charakteristika metody Delphi
Pojmenování Delphi jakožto výzkumné metody vychází z názvu mystické antické věštírny. Již toto pojmenování napovídá, že tato technika je založena na předvídání budoucích výsledků, v tomto případě za účasti expertů v daném vědním oboru. Jedná se o techniku využití subjektivních názorů skupiny lidí za účelem nalezení společného konsenzu ohledně přítomnosti nebo budoucnosti.[1]"Delphi může být charakterizované jako metoda pro vytvoření skupinového komunikačního procesu tak, že je proces efektivní v ponechání skupiny jednotlivců jakožto celek se vyrovnat s komplexním problémem. K dosažení této 'strukturované komunikace'je poskytováno: nějaká zpětná vazba ze stran individuálního příspěvku informace či znalosti; nějaké posouzení skupinového rozsudku či názoru; jakási možnost pro jednotlivce revidovat názory; a určitý stupeň anonymity pro jednotlivé odpovědi."[2]
Technika Delphi byla formulována v roce 1969 pod záštitou amerického letectva a sponzorována RAND Corporation. Vycházela z experimentů ohledně utváření rozhodnutí proběhnuvších na jaře a v létě r. 1968. Již tehdy byly formulovány tyto tři prvky:
- anonymní odpovědi - názory členů musí být získány formálními dotazníky
- opakovaná a kontrolovaná odezva - interakce je zefektňována systematickými cvičeními řízenými několikerým opakováním, s pečlivě řízenou odezvou za každým kolem
- statistická skupinová odpověď - názor skupiny je definován jako přijatelný průnik názorů jednotlivců v konečném kole.
Tato kritéria byla přijata na zákledě nutnosti omezit vliv dominantní osobnosti vzorku, omezení irelevantní komunikace a tlaku skupinové komformity.[3] Proto je také metoda Delphi považována za opak komunikace face-to-face. Neprobíhá přímá diskuze. Každý jednotlivec zkoumaného vzorku pracuje samostatně, jediná možná komunikace se skupinou je umožněna skrze hlášení organizovaných skupinových výsledků zpracovaných výzkumníky, většinou ve formě statistických shrnutí. Výzkumníci vyhodnocují dotazníky různými způsoby statistické analýzy, jako vypočítávání průměrů, interkvartilového rozsahu, standartní odchylky, aj. Výsledky jsou poté vráceny účastníkům výzkumu, kteří tak získají přístup k celkovému obrazi skupinového názoru. V této fázi má účastník možnost porovnat svou vlastní odpověď s názorem celé skupiny a rozhodnout se, zda ji změnit, či nikoli, s dalšími opakováními se rozsah názorů obvykle zužuje.
Příklady výzkumu v ISK
Knihovníci odpovídají na "Reading at Risks"
Tato studie byla uspořádána roku 2002 institucí National Endowment of Arts jakožto odpověď knihovníků na výzkum, z nějž vyplynulo, že obzvláště v mladší generaci četba drasticky poklesla. Jedenáct odborníků a lektorů odpovídalo na dotazník zjišťující, zda digitalní média ovlivňují četbu u dětí i dospělých, zda je četba v ohrožení, a jestli pokles čtení dává tušit i erozi v kulturním a občanském dění. Knihovníci se většinou shodli, že digitální média ovlivňují i čas na četbu u dětí, u dospělých tyto výsledky tolik shodné nebyly. Většinou se shodly v tvrzení, že participace v kulturním a občanském životě není nedostatkem četby ovlivněna.
Poznámky
- ↑ WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, s. 83.
- ↑ FISHER, R. G. The Delphi Method : A description, view and criticism. Journal of Academic Librarianship. 1978, 4(2), s. 64-70.
- ↑ DALKEY, Norman C. UNITED STATES AIR FORCE. The Delphi Method: An Experimental Study of Group Opinion. Santa Monica: Rand, 1969, s. v.
Použitá literatura
DALKEY, Norman C. UNITED STATES AIR FORCE. The Delphi Method: An Experimental Study of Group Opinion. Santa Monica: Rand, 1969. Dostupné z: http://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/research_memoranda/2005/RM5888.pdf
FISHER, R. G. The Delphi Method : A description, view and criticism. Journal of Academic Librarianship. 1978, 4(2), s. 64-70.
WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
