Fritz Machlup: Porovnání verzí
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
|datum_umrti = 30. ledna 1983 | |datum_umrti = 30. ledna 1983 | ||
|misto_umrti = New Jersey | |misto_umrti = New Jersey | ||
| − | | | + | |příčina_úmrtí = |
|rodina = ženatý od roku 1925 s Marianne Herzog, z manželství měli syna a dceru | |rodina = ženatý od roku 1925 s Marianne Herzog, z manželství měli syna a dceru | ||
| − | | | + | |pobyt = |
|obcanstvi = do roku 1940 rakouské občanství, poté americké | |obcanstvi = do roku 1940 rakouské občanství, poté americké | ||
|skola = Univerzita ve Vídni | |skola = Univerzita ve Vídni | ||
Verze z 27. 4. 2012, 09:39
| Fritz Machlup | |
|---|---|
Wiener-Neustadt, Rakousko | |
| Datum a místo úmrtí |
30. ledna 1983 New Jersey |
| {{{duvod_umrti}}} | |
| ženatý od roku 1925 s Marianne Herzog, z manželství měli syna a dceru | |
| do roku 1940 rakouské občanství, poté americké | |
| Vzdělání | Univerzita ve Vídni |
| Pracoviště | |
| Známý pro | |
Fritz Machlup (15.prosinec 1902, Winer-Neustadt, Raousko - 30. leden 1983, New Jersey), ekonom.
Život
Vystudoval univerzitu ve Vídni, kde mezi jeho učitele patřili například Friedrich von Wieser a Ludwig von Mises. Zverějněním jeho závěrečné práce na téma „ die Goldkernwährung“ se započala jeho velká vědecká a akademická kariéra. Během svého pobytu ve Vídni se stal obchodníkem. Ještě jako student byl aktivním partnerem v rodinném podniku s lepenkou. Společnost vlastnila dvě fabriky – v Austrálii a Maďarsku. V roce 1925 si vzal za manželku Marianne Herzog a měli spolu syna a dceru. V roce 1927 se stal členem představenstva kartelové dohody rakouských výrobců. V roce 1933 utekl z nacistického Německa do Spojených států, kde v roce 1940 získává americké občanství. Učil na univerzitě v Buffalu, sloužil jako host na Cornell University, Nortwestern University, University of California at Berkeley, University of Michigan. Působil i na Harvardu a Stanfordu. Zde se seznámil s předními ekonomy, jako jsou Joseph Schumpeter, Frank W. Taussig, Milton Friedman, George Stigler. Sloužil také jako zvláštní poradce v oblasti poválečných pracovních problémů na americkém ministerstvu práce. V roce 1960 byl povolán na Princeton University. V roce 1971 začíná učit na New Yorské univerzitě, kde získává profesuru ekonomie. Zde učí až do své smrti. Mimo finančnictví se zabýval také společenskými vědami, mikroekonomií, vzděláváním a výzkumem výrobních faktorů. Byl také výborný sportovec – lyžař, šermíř i milovník hudby.
Dílo
Aktivity
V roce 1960 založil z důvodu měnového problému (slábnutí dolaru) skupinu Bellagio. Skupina poté poskytovala vzdělávání pro odborníky z centrálních bank a dávala jim cenné rady ohledně krize. Zejména pokud jde o přechod z pevného na pružný směnný kurz. Takzvaná skupina 30 je nástupcem Bellagia.
Význam pro informační vědu a knihovnictví
Úspěchy
Kandidoval na Nobelovu cenu za eknomiku.
Publikace
Během svého života napsal spoustu vědeckých prací: 24 knih, 11 knih s dalšími autory, 62 dlouhých esejí, 108 kratších esejí a přes 200 příspěvků do novin. Hlavní obsah jeho knih byly mezinárodní měnové problémy. Obohatil teorii platební bilance( teorie směnných kurzů, mezinárodní pohyb kapitálu a dalších finančních transakcí, …). Poskytl také řešení k mezinárodnímu měnovému systému.
