Krizová komunikace: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Autor''': Svoboda Petr<br /> '''Klíčová slova''': [[sociální komunikace]], [[mediální komunikace]], [[mediální obraz]], [[krizová komunikace]], [[toxické médium]], <br />'''Synonyma''':<br />'''Související pojmy''':  [[PR agentura]], [[mediální komunikace]], operativní management
+
'''Autor:''' Petr Svoboda
  
 +
'''Klíčová slova:''' , [[krizová komunikace]], [[mediální komunikace]], [[PR agentura]], mediální problém, [[operativní management]]
  
 +
'''Synonyma:'''--
  
 +
'''Související pojmy:'''
 +
<blockquote>
 +
''nadřazené'' - [[mediální komunikace]], [[sociální komunikace]]</blockquote>
 +
<blockquote>
 +
''podřazené'' - [[toxické médium]]</blockquote>
  
−
=== '''Komunikace''' (obecně) ===
 
  
−
''z latinského slova communis (společný, pospolitý, obecný) podstatné jméno comunicatio, -ionis (označuje společnou účast, sdílení a dělení).''<ref>ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8, str.9.</ref>
 
  
−
Je to  v podstatě neoddělitelná složka lidského života, konání a jednání. Souvisí s potřebou lidské bytosti družit se a předávat si informace jek mezi lidmi samotnými, tak i s prostředím, ve kterém žijeme. Paleta komunikačních návyků a dispozicí je natolik široká, že v podstatě nelze nekomunikovat. I zamýšlená snaha o nekomunikaci totiž ve skutečnosti vyjadřuje náš postoj, reakci a náladu. Komunikaci chápeme jako transfér informací a i když nemusí být vždy úmyslný, jakoukoli svou činností v zásadě informujeme okolní svět o našem citovém rozpoložení, náladě či emocím, jež chováme k druhým jedincům nebo celé společnosti. V období krizovém má komunikace navíc klíčovou roli při řešení nastálých problémů, řešení důsledků ale samozřejmě kvalitní a oboustranná komunikace dokáže mnohým problémům, krizím i jiným nedorozuměním efektivně předejít.
+
== Definice ==
  
 +
Krizová komunikace s médii je součástí tzv. mediální komunikace.
 +
Mediální komunikace je specifická tím,  že její aktivity komunikačního rázu jsou prováděny výlučně skrze média.<ref>REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7, str.102</ref> 
 +
Jedná se o formu komunikace za okolností, které nejsou standardní pro běžné záležitosti fungování firmy, narušují soukromí jedince a mohou vést k různým soukromým i profesním komplikacím. Krizová komunikace je nevyhnutelnou aktivitou, jež je spojena se záležitostmi, které mohou negativně ovlivnit postoj veřejnosti, obecného mínění a tím poškodit dobrou pověst firmy, společnosti nebo jednotlivce.
 +
V případě, kdy mediálnímu problému čelí jedinec, ať už jde o politika, celebritu či jinak veřejně exponovanou osobu (mediální problém se však může týkat i kohokoliv jiného), hrozí mu nebezpečí nechtěné publicity, ztráty společenského kreditu a dobrého jména.
 +
V případě, že je s podobným problémem spojena právnická osoba, podnikatel či firma, špatná publicita může mít kritický vliv na ekonomické faktory firmy. Může také způsobit odliv klientely, omezení zakázek a s tím související finanční ztráty. Efektivní krizová komunikace je klíčovým nástrojem řešení vzniklé krizové situace. Proto je důležité mít určenou strategii pro komunikaci s médii, aby bylo možné krizi předejít nebo již nastalou situaci efektivně řešit a po odeznění problémové situace vše nastavit tak, aby se problém neopakoval.
  
−
== '''Složky komunikace''' ==
 
  
−
=== '''verbální''' ===  
+
== Nutnost krizové komunikace ==
−
*forma komunikace je základní složkou (pojmem verbální je myšlena forma '''slovní'''), ať už sdělovaná ústy nebo psaná. Pokud mluvíme, nebo píšeme textové dokumenty, či znaková sdělení, komunikujem pomocí slov.
+
Potřeba mediální krizové komunikace vyvstává z nutnosti řešit mediální problém. Mediálním problémem je zejména nechtěná pozornost sdělovacích prostředků. Subjekt, jež se stane terčem kritiky, nevyžádané pozornosti, nebo dokonce obvinění z nezákonné činnosti, by měl znát zásady správného jednání se sdělovacími prostředky a stanovit strategii, jež povede k odstranění mediálního problému a pokud je to možné i k preventivním opatřením zaměřeným proti opakování dané situace. Řešením problémů s médiální komunikací se zabývají především PR agentury a mediální poradci. Operativní management zastává úlohu koordinace šíření informací uvnitř struktury firmy.  
−
=== '''neverbální''' ===
 
−
*forma komunikace je druhou základní složkou  neméně důležitou. jde o vyjadřování '''mimoslovní''' , které zahrnuje rozsáhlý arsenál sdělení uskutečňovaný pomocí činnosti, kterou nazýváme řeč těla. jedná se o různé postoje, gesta, zvuky, pohyby, doteky a jiné formy mimoslovního dorozumívání.
 
  
  
−
== '''Sociální komunikace''' ==
+
== Typy médií ve vztahu ke krizové komunikaci ==
  
−
Provází člověka od jeho narození prakticky až do smrti. Vzhledem k tomu, že je člověk tvor společenský, není prakticky možné aby se vyhnul sociální komunikaci. Komunikace a spolupráce ve skupinách byla odjakživa zárukou bezpečí a obživy. Dalo by se říci, že potřeba interakce a spolupráce ve skupinách je podmínkou zdravého společenského fungování jedince. Toto soužití formuje náš vnitřní svět a utváří naše vnímání společnosti jako takové. ''"Interakce a komunikace jsou tedy základním způsobem uskutečňování naší mezilidské vzájemnosti."''<ref>ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8. str.9.</ref>
+
Rozlišujeme několik druhů médií podle postoje k objektu svého zájmu a objektivity. Ve sdělovacích prostředcích se vyskytují jak média, která mohou mít roli podpůrnou, tak i jiná, která mohou svými názory a postoji spíše ublížit a jsou tedy potenciálně škodlivá.
 +
Podle stupně zainteresovanosti a podle postoje, které média zaujímají vůči objektu svého zájmu se dělí na:
 +
*Autoritativní médium - velký význam a důvěryhodnost
 +
*Médium respektující nastolená témata - podmíněna názory svého vedení a mající jasný postoj
 +
*Disentní médium - nezávislé na agendě, víc prostoru pro objektivitu
 +
*Podporující médium - pozitivní odpůrná funkce bez ohledu na konkrétní situaci
 +
*[[Toxické médium]] - radikálně jiný názor v přímém rozporu s "naším" (př. postoj katolického média k otázce interrupce)
  
−
== '''Typy sociální komunikace''' ==
+
−
masová, mediální, veřejná, skupinová, interpersonální, intrapersonální
+
== Mediální obraz ==
−
== '''Rozdělení médií podle zájmů ''' ==
+
Mediálním obrazem charakterizujeme způsob, jakým tisk, televize a jiné sdělovací prostředky prezentují firmu. Ne vždy se jedná o zcela objektivní přístup. Drží se zaběhlých schémat a ty doupravují.
−
*Soukromá média - jejich zájmem je naplňovat požadavky svých čtenářů a držet si svou zákaznickou obec tím, že ji budou zásobovat kvalitními informacemi. Naplňování zájmů jejich cílové skupiny je tak činí ekonomicky úspěšnými a konkurenceschopnými.<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5. str.16</ref>
+
''„Jakmile je mediální obraz jednou ustanoven, existuje přirozená tendence médií jej posilovat, což vede ke stejně přirozenému faktu, že jednou získaný obraz je mimořádně komplikované změnit.“''<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str. 54 </ref> O pozitivní ohlas a dobré fungování komunikace mezi firmou a veřejností se stará [[PR agentura]]. Pomocí PR agentury firma sděluje své úmysly (např. formou tiskových konferencí) a pracuje na dobrém jménu firmy.
−
*Veřejná média - jsou podřízeni stanovám v e svém zakládacím dokumentu. Podle svých prostředků poskytují určitý zpravodajský obsah s ohledem i na názory, jež nejsou většinové.<ref>Tamtéž str.16</ref>
 
  
 +
== Mediální problém ==
 +
Mediálním problémem se rozumí nastalá situace která vyžaduje akutní řešení a vyjádření určitého postoje. Těchto situací může nastat celá řada a lišit se mohou jak v příčině vzniku, tak v závažnosti hrozby, jež pro zainteresovanou osobu či firmu představují.  Mediálním problémem může být druh agendy, jež vede k diskreditaci objektu zájmu médií  v očích veřejnosti (obvinění z nekalého podnikání, protizákonné činnosti, podezřelých praktik atd.) Jiná situace se může týkat politického činitele, sportovní či jiné celebrity, kde se může jednat zpravidla o podezření z korupce, trestného činu, nebo jen odhalení nežádoucích informací ze soukromí těchto osob.
 +
Vznik mediálního problému se datuje okamžikem, kdy je o objektu zájmu médií vydáno nějaké psané či mluvené prohlášení, jež má potencionálně negativní dopad na jeho dobrou pověst. Mediálním problémem se rozumí produkt mediálního zpravodajství, který negativně ovlivňuje povědomí veřejnosti a je spojován s určitou osobou či institucí. Je několik druhů mediálních problémů, které se od sebe liší v mnoha aspektech, společné však mají to, že vyžadují určité řešení a zaujmutí postoje.
 +
Druhy mediálních problémů:
 +
*nežádoucí agenda - nepřívětivé reference v nežádoucích souvislostech
 +
*nežádoucí obsah - obsah textu negativního charakteru
 +
*nekorektní text - zaujatý text
 +
*upřednostňování konkurence - nedostatek mediálního prostoru a protěžování konkurence
 +
*selektivní slepota - ignoace názorů a zaujatost (jsou vnímána jen negativa a pozitiva jsou cíleně ignorována)
 +
*mediální kampaň - zaměřený mediální tlak dlouhodobějšího rázu
 +
*mediální smršť - větší množství negativní publicity za kratší časové období
 +
*morální krize - charakterové selhání (korupce apod.)<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.112</ref>
  
−
== '''Krize a Krizová komunikace''' ==
+
== Úkoly krizové komunikace ==
−
Jak již napovídá sám název Krizová komunikace, jde o formu komunikace za okolností, které jsou pro naši osobu, nebo naši firmu nepříznivé. Je nutno podotknout že tu půjde především o jistou formu mediální komunikace. Media jsou totiž přesně tím, kdo nás a náš soukromý či profesionální život veřejně exponují. Samozřejmě, že ne každé objevení se va sdělovacích prostředcích má nutně  špatný vliv na naši publicitu.Krizová komunikace se však zabývá výhradně situacemi, kdy tomu tak je a kdy nám nebezpečí ze špatné prezentace na veřejnosti hrozí. Je to obvykle problém, který může nastat samovolně, vlivem prostředí (živelná pohroma) dlouhodobým znadbáváním či nevšímavostí k faktickým ukazatelům (finanční krize) nebo jednoduše vinou lidského činitele (špatné rozhodování, nekompetentnost, zlý úmysl). Ať je již původ krize samotné jakýkoliv, pokud již není možno nastálé situaci efektivně předejít včasnou indikací a preventivními opatřeními. Nezbývá než krizovou situaci začít řešit. Efektivní krizová komunikace  je klíčovým nástrojem řešení nastálé krizové situace. Proto je důležité mít určenou strategii pro komunikaci s médii, aby bylo možno krizi pokud možno, předejít, již nastalou situaci efektivně řešit a po odeznění problémové situace vše nastavit tak, aby se problém neopakoval.
+
Úkolem je informovat subjekty, jež jsou do krize nějakým způsobem zapojeny:
−
 
−
 
 
−
== '''Krizová komunikace s médii''' ==
 
−
Ve chvíli, kdy se na nás soustředí pozornost sdělovacích médií je důležité vědět, zda se jedná o média '''spolupracující''', která neškodí, nýbrž pomáhají. Nebo zda jsme upoutali pozornost médií '''škodlivých''', která naším zájmům škodí a obrázek, který o nás poskytují společnosti je v zásadě záporný. Krizová komunikace s médii má nenahraditelnou funci v případě, že se staneme středem zájmu médií, která nás mohou svým jednáním poškodit jak po stránce soukromé, tak především veřejné. Což může mít v konečném důsledku závažný dopad i na naši profesi. Negativní publicita může zapříčinit odliv zákazníků a klientů, jakož i nucené ukončení podnikatelské činnosti. Činnost krizové komunikace se dotýká především podniků a firem, kde na jejich dobrém jméně závisí fungování podnikatelské činnosti, věrnost zákazníků a zní samozřejmě  tržby. Od mediálně stíhaných firem se obvykle odvracejí jak podnikatelští partneři, tak zákazníci.
 
−
 
 
−
=== '''Mediální problém''' ===
 
−
Vzniká v okamžiku, kdy je o nás vydáno nějaké psané či mluvené prohlášení, jež má potencionálně negativní dopad na naši dobrou pověst.<br />
 
−
Mediální problém může mít podoby:<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.str.50.</ref>
 
−
*nechtěná publicita
 
−
*lživý text
 
−
*protěžování konkurence
 
−
*mediální kampaň
 
−
*nepřátelský text
 
−
*selektivní slepota (pokrytecké vnímání příčiny problému)
 
−
*a jiné
 
−
 
 
−
=== '''Mediální obraz''' ===
 
−
Mediálním obrazem charakterizujem způsob, jakým tisk, telvize a jiné sdělovací prostředky prezentují firmu. Ne vždy se jedná o zcela objektivní přístup. Drží se zaběhlých schémat a ty doupravují.
 
−
''„Jakmile je mediální obraz jednou ustanoven, existuje '''přirozená tendence médií jej posilovat''', což vede ke stejně přirozenému faktu, že jednou získaný obraz je '''mimořádně komplikované změnit.“'''''<ref>Tamtéž, str. 54 </ref> O pozitivní ohlas a dobré fungování komunikace mezi firmou a veřejností se stará [[PR agentura]]. Pomocí PR agentury firma sděluje své úmysly (např. formou tiskových konferencí)a pracuje na dobrém jménu firmy.
 
−
 
 
−
== '''Úkoly krizové komunikace''' ==
 
−
Primárně jde o to, informovat subjekty, jež jsou do krize nějakým způsobem zapojeny:
 
 
*složky systému krizového řízení a spadající pod [[operativní management]]
 
*složky systému krizového řízení a spadající pod [[operativní management]]
 
*veřejnou společnost, média, orgány činné v trestním řízení...
 
*veřejnou společnost, média, orgány činné v trestním řízení...
−
*zaměstnance podniku, podřízené a jiné vnitropodnikové složky
+
*zaměstnance podniku, podřízené a jiné vnitropodnikové složky<ref>ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.</ref>
  
−
== '''Cíle krizové komunikace''' ==
+
== Cíle krizové komunikace ==
−
Cílem fungující krizové komunikace "je uvolnit ve správné (včasné, hodnotné, důvěryhodné a přesvědčivé) infromace ve správný čas na správném místě..."
+
Cíle fungující krizové komunikace na úrovně firmy se musí stanovit bezprostředně po vzniku mediálního problému. Některé z těchto úkolů nelze jednoduše zařadit pouze do jedné kategorie s ohledem na časový horizont jejich řešení.
−
Tímto by se mělo dosáhnout:
+
Je jich několik a rozdělují se podle časového měřítka na krátkodobé cíle, do nichž spadá '''utišení problému, obnovení prodeje''', střednědobého časového horizontu, který se týká: '''vyřešení problému, obnovení prodeje, obnovení vztahů, očištění jména'''. Dlouhodobými cíly jsou '''obnovení důvěry, obnovení vztahů, očištění jména'''.<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.58</ref>
−
*aby byla včas a plně připravena zasáhnout skupina krizového řízení
 
−
*zmírnit nejistotu, zefektivnit činnosti ovlivněné krizí, odvrátit od histerie a podpořit teorii brzkého zlepšení situace
 
−
*eliminovat, nebo alespoň zmenšit dopad negativní pozornosti, jež na podnik, fyzickou , právnickou osobu či jiný subjekt může uvalit podezření z původu krize, či mylná interperetace médií.
 
−
'''Jde v zásadě o to, uchovat si dobrou pověst, klienty a zákazníky, odvrácením hrozby negativní veřejné publicity.'''
 
  
 +
== Nástroje krizové komunikace ==
 +
Nástroji přímé krizové komunikace se rozumí určité techniky, jež jsou použity k efektivní komunikaci s médii a s tím souvisejícím řešením mediálního problému. Jedná se o praktiky, které jsou obvyklé pro fungování PR agentur, oddělení a příbuzných složek, jež se komunikaci s médii věnují jako svému primárnímu úkolu.
 +
Těmito nástroji jsou:
 +
*tiskové zprávy a tisková prohlášení
 +
*tiskové konference
 +
*snaha o získání přímého prostoru v médiích
 +
*krizová inzerce
 +
*mediální lobování
 +
*společenská aktivizace řešení problému
 +
*mediální zaštiťování se autoritami
 +
*koncentrace a rozptýlení zdroje problému
 +
*externalizace zdroje problému<ref>BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.67</ref>
  
 +
== Poznámky ==
  
 +
<references/>.
  
−
 
+
== Použitá literatura ==
−
== '''Reference''' ==
+
*ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.
−
#ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.
+
*BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.
−
#BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.
+
*CHALUPA, Radek. Efektivní krizová komunikace: pro všechny manažery a PR specialisty. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 169 s. Komunikace (Grada). ISBN 978-80-247-4234-2.
−
#CHALUPA, Radek. Efektivní krizová komunikace: pro všechny manažery a PR specialisty. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 169 s. Komunikace (Grada). ISBN 978-80-247-4234-2.
+
*HUK, Jaroslav. Mediální publikum a výzkum veřejného mínění. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola Jana Amose Komenského, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86723-24-2.
−
 
+
*REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7.
−
== '''Poznámky''' ==
+
*MUSIL, Josef. Sociální a mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 256 s. ISBN 978-807-4520-020.
−
<references/>.
+
*BEDNÁŘ, Vojtěch. Mediální komunikace pro management. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 153 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3629-7.

Aktuální verze z 16. 6. 2013, 21:39

Autor: Petr Svoboda

Klíčová slova: , krizová komunikace, mediální komunikace, PR agentura, mediální problém, operativní management

Synonyma:--

Související pojmy:

nadřazené - mediální komunikace, sociální komunikace

podřazené - toxické médium


Definice

Krizová komunikace s médii je součástí tzv. mediální komunikace. Mediální komunikace je specifická tím, že její aktivity komunikačního rázu jsou prováděny výlučně skrze média.[1] Jedná se o formu komunikace za okolností, které nejsou standardní pro běžné záležitosti fungování firmy, narušují soukromí jedince a mohou vést k různým soukromým i profesním komplikacím. Krizová komunikace je nevyhnutelnou aktivitou, jež je spojena se záležitostmi, které mohou negativně ovlivnit postoj veřejnosti, obecného mínění a tím poškodit dobrou pověst firmy, společnosti nebo jednotlivce. V případě, kdy mediálnímu problému čelí jedinec, ať už jde o politika, celebritu či jinak veřejně exponovanou osobu (mediální problém se však může týkat i kohokoliv jiného), hrozí mu nebezpečí nechtěné publicity, ztráty společenského kreditu a dobrého jména. V případě, že je s podobným problémem spojena právnická osoba, podnikatel či firma, špatná publicita může mít kritický vliv na ekonomické faktory firmy. Může také způsobit odliv klientely, omezení zakázek a s tím související finanční ztráty. Efektivní krizová komunikace je klíčovým nástrojem řešení vzniklé krizové situace. Proto je důležité mít určenou strategii pro komunikaci s médii, aby bylo možné krizi předejít nebo již nastalou situaci efektivně řešit a po odeznění problémové situace vše nastavit tak, aby se problém neopakoval.


Nutnost krizové komunikace

Potřeba mediální krizové komunikace vyvstává z nutnosti řešit mediální problém. Mediálním problémem je zejména nechtěná pozornost sdělovacích prostředků. Subjekt, jež se stane terčem kritiky, nevyžádané pozornosti, nebo dokonce obvinění z nezákonné činnosti, by měl znát zásady správného jednání se sdělovacími prostředky a stanovit strategii, jež povede k odstranění mediálního problému a pokud je to možné i k preventivním opatřením zaměřeným proti opakování dané situace. Řešením problémů s médiální komunikací se zabývají především PR agentury a mediální poradci. Operativní management zastává úlohu koordinace šíření informací uvnitř struktury firmy.


Typy médií ve vztahu ke krizové komunikaci

Rozlišujeme několik druhů médií podle postoje k objektu svého zájmu a objektivity. Ve sdělovacích prostředcích se vyskytují jak média, která mohou mít roli podpůrnou, tak i jiná, která mohou svými názory a postoji spíše ublížit a jsou tedy potenciálně škodlivá. Podle stupně zainteresovanosti a podle postoje, které média zaujímají vůči objektu svého zájmu se dělí na:

  • Autoritativní médium - velký význam a důvěryhodnost
  • Médium respektující nastolená témata - podmíněna názory svého vedení a mající jasný postoj
  • Disentní médium - nezávislé na agendě, víc prostoru pro objektivitu
  • Podporující médium - pozitivní odpůrná funkce bez ohledu na konkrétní situaci
  • Toxické médium - radikálně jiný názor v přímém rozporu s "naším" (př. postoj katolického média k otázce interrupce)


Mediální obraz

Mediálním obrazem charakterizujeme způsob, jakým tisk, televize a jiné sdělovací prostředky prezentují firmu. Ne vždy se jedná o zcela objektivní přístup. Drží se zaběhlých schémat a ty doupravují. „Jakmile je mediální obraz jednou ustanoven, existuje přirozená tendence médií jej posilovat, což vede ke stejně přirozenému faktu, že jednou získaný obraz je mimořádně komplikované změnit.“[2] O pozitivní ohlas a dobré fungování komunikace mezi firmou a veřejností se stará PR agentura. Pomocí PR agentury firma sděluje své úmysly (např. formou tiskových konferencí) a pracuje na dobrém jménu firmy.

Mediální problém

Mediálním problémem se rozumí nastalá situace která vyžaduje akutní řešení a vyjádření určitého postoje. Těchto situací může nastat celá řada a lišit se mohou jak v příčině vzniku, tak v závažnosti hrozby, jež pro zainteresovanou osobu či firmu představují. Mediálním problémem může být druh agendy, jež vede k diskreditaci objektu zájmu médií v očích veřejnosti (obvinění z nekalého podnikání, protizákonné činnosti, podezřelých praktik atd.) Jiná situace se může týkat politického činitele, sportovní či jiné celebrity, kde se může jednat zpravidla o podezření z korupce, trestného činu, nebo jen odhalení nežádoucích informací ze soukromí těchto osob. Vznik mediálního problému se datuje okamžikem, kdy je o objektu zájmu médií vydáno nějaké psané či mluvené prohlášení, jež má potencionálně negativní dopad na jeho dobrou pověst. Mediálním problémem se rozumí produkt mediálního zpravodajství, který negativně ovlivňuje povědomí veřejnosti a je spojován s určitou osobou či institucí. Je několik druhů mediálních problémů, které se od sebe liší v mnoha aspektech, společné však mají to, že vyžadují určité řešení a zaujmutí postoje. Druhy mediálních problémů:

  • nežádoucí agenda - nepřívětivé reference v nežádoucích souvislostech
  • nežádoucí obsah - obsah textu negativního charakteru
  • nekorektní text - zaujatý text
  • upřednostňování konkurence - nedostatek mediálního prostoru a protěžování konkurence
  • selektivní slepota - ignoace názorů a zaujatost (jsou vnímána jen negativa a pozitiva jsou cíleně ignorována)
  • mediální kampaň - zaměřený mediální tlak dlouhodobějšího rázu
  • mediální smršť - větší množství negativní publicity za kratší časové období
  • morální krize - charakterové selhání (korupce apod.)[3]

Úkoly krizové komunikace

Úkolem je informovat subjekty, jež jsou do krize nějakým způsobem zapojeny:

  • složky systému krizového řízení a spadající pod operativní management
  • veřejnou společnost, média, orgány činné v trestním řízení...
  • zaměstnance podniku, podřízené a jiné vnitropodnikové složky[4]

Cíle krizové komunikace

Cíle fungující krizové komunikace na úrovně firmy se musí stanovit bezprostředně po vzniku mediálního problému. Některé z těchto úkolů nelze jednoduše zařadit pouze do jedné kategorie s ohledem na časový horizont jejich řešení. Je jich několik a rozdělují se podle časového měřítka na krátkodobé cíle, do nichž spadá utišení problému, obnovení prodeje, střednědobého časového horizontu, který se týká: vyřešení problému, obnovení prodeje, obnovení vztahů, očištění jména. Dlouhodobými cíly jsou obnovení důvěry, obnovení vztahů, očištění jména.[5]

Nástroje krizové komunikace

Nástroji přímé krizové komunikace se rozumí určité techniky, jež jsou použity k efektivní komunikaci s médii a s tím souvisejícím řešením mediálního problému. Jedná se o praktiky, které jsou obvyklé pro fungování PR agentur, oddělení a příbuzných složek, jež se komunikaci s médii věnují jako svému primárnímu úkolu. Těmito nástroji jsou:

  • tiskové zprávy a tisková prohlášení
  • tiskové konference
  • snaha o získání přímého prostoru v médiích
  • krizová inzerce
  • mediální lobování
  • společenská aktivizace řešení problému
  • mediální zaštiťování se autoritami
  • koncentrace a rozptýlení zdroje problému
  • externalizace zdroje problému[6]

Poznámky

  1. ↑ REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7, str.102
  2. ↑ BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str. 54
  3. ↑ BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.112
  4. ↑ ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.
  5. ↑ BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.58
  6. ↑ BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.67

.

Použitá literatura

  • ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: krizová komunikace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 91 s. ISBN 80-245-0945-8.
  • BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.
  • CHALUPA, Radek. Efektivní krizová komunikace: pro všechny manažery a PR specialisty. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 169 s. Komunikace (Grada). ISBN 978-80-247-4234-2.
  • HUK, Jaroslav. Mediální publikum a výzkum veřejného mínění. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola Jana Amose Komenského, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86723-24-2.
  • REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7.
  • MUSIL, Josef. Sociální a mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 256 s. ISBN 978-807-4520-020.
  • BEDNÁŘ, Vojtěch. Mediální komunikace pro management. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 153 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3629-7.
Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Krizová_komunikace&oldid=35278“