Významné osobnosti 1918-1938

Autor: Tereza Veletová

Seznam významných osobností v období od r. 1918 do r. 1938

Ladislav Jan Živný

Jméno Ladislav Jan Živný je jednou z nejvýraznějších osobností počátků československého knihovnictví. Právě on byl jedním z těch, kteří se snažili vymanit z přílišné závislosti na německém myšlení orientací na anglo-americkou kulturu. Živný se tak stává iniciátorem, průkopníkem a propagátorem řady nových myšlenek, do té doby u nás téměř neznámých. Neodradil ho od nich ani častý neúspěch, ani nesouhlas části odborné knihovnické veřejnosti.

Živný se narodil 3. ledna 1872 v Újezdě u Nového Bydžova. Vystudoval gymnázium a speciální jednoletý kurz pro učitele. Poté nastoupil na učitelskou dráhu. Roku 1902 se poprvé vydal do Anglie. „Tato cesta natrvalo poznamenala jeho životní dráhu, protože právě zde, v Liverpoolu se poprvé setkal s různými typy vyspělých anglických knihoven, především pak s knihovnami veřejnými. Byl jimi zcela okouzlen, denně v nich trávil veškerý svůj volný čas. Začal se zajímat o dějiny knihoven, jejich organizaci, pozoroval knihovníky i uživatele, pečlivě sledoval celý chod těchto institucí. Nadchlo ho praktické zařízení knihoven, dokonalé katalogy, volný přístup ke knihám a také tehdejší anglická vědecká literatura. Oceňoval u nich zvláště skutečnost, že veřejné knihovny nejsou určeny pouze pro inteligenci, ale především pro široké vrstvy obyvatelstva.“

Živný se při svých cestách seznámil nejen s knihovnami v Anglii, ale také v Holandsku, Belgii, Francii, Německu a Švýcarku. V důsledku těchto cest se rozhodl opustit dráhu učitele a plně se soustředit na oblast knihovnictví a bibliografie. Zahájil propagační činnost, která by vedla k zakládání obdobných knihoven v našich podmínkách. V roce 1904 založil první knihovnický časopis u nás- Česká osvěta, který vycházel až do r. 1948. Kromě založení časopisu se ve stejném roce také zasloužil o otevření veřejné čítárny v Novém Bydžově. Dopisoval si s nejznámějšími osobnostmi amerického veřejného knihovnictví- např. se zakladatelem mezinárodního desetinného třídění Melvilem Deweyem. Usiloval také o organizované a soustavné vzdělávání knihovníků a propagoval desetinné třídění. Svými snahami připravil půdu pro zřízení knihovnických kurzů. První knihovnický kurz pro veřejné knihovníky se konal r. 1918. V roce 1920 byla v Praze založena jednoletá (později dvouletá) knihovní škola. Ředitelem se stal Z. V. Tobolka. Živný zde působil jako učitel.

1. Října 1917 byl v Praze založen Bibliografický ústav, v jehož čele stanul právě L. J. Živný. Po jeho zrušení v roce 1925 přešel do Národní a univerzitní knihovny. Bojoval za zákonnou úpravu našeho knihovnictví, měl tedy hlavní podíl na tzv. prvním knihovnickém zákonu, přijatém 22. 7. 1919. V r. 1935 odešel na odpočinek, v jeho díle však pokračovali další, z nichž řada z nich se opírala právě o jeho názory. Zemřel v Praze 17. Března 1949.

Zdeněk Václav Tobolka

Stejně jako L. J. Živný stál Zdeněk Václav Tobolka u zrodu československého knihovnictví. Na rozdíl od Živného byl však orientován především na německé knihovnictví. Byl nejen knihovníkem, ale také politikem a historikem.

Narodil se 21. Června 1874 v Poděbradech. Vystudoval gymnázium, poté pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval historii, filozofii a bohemistiku. V jeho profesním životě sledujeme zpočátku velké nadšení pro knihovnictví, po několika letech odklon k politice a znovu návrat ke knihovnictví, jemuž nakonec zůstal věrný až do odchodu do penze.

V říjnu 1905 byl vytvořen Osvětový svaz, jehož hlavním cílem bylo šíření lidové osvěty a prohloubení vědomostí všech vrstev českého národa, k čemuž měly jako nástroj sloužit lidové knihovny a čítárny. Tobolkovi bylo nabídnuto předsednictví svazu a on je přijal. Roku 1918 se zasadil o založení knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovna) a na místě jejího ředitele zůstal až do svého odchodu do penze v březnu 1939.

Aktivně se podílel na úpravě knihovnického zákon z června 1919 a jako poradce působil na ministerstvu školství i kultury i v pozdějších letech. Roku 1925 byl zvolen předsedou Spolku československých knihovníků. Kromě předsednictví se věnoval také vzdělávání, stal se ředitelem ve Státní knihovnické škole v Praze. Za nejvýznamnější a nejdůležitější Tobolkovu aktivitu bývá již tradičně označován monumentální Knihopis českých a slovenských tisků až do konce XVII. století.“ Jeho cílem bylo vytvoření národní retrospektivní bibliografie všech československých tisků do konce 18. Století, někdy nazývané jako „Nový Jungman". Tobolka také inicioval výnos na zřízení Národní knihovny jako konzervačního oddělení univerzitní knihovny. Roku 1929 přišel Tobolka s návrhem zrušení malých veřejných knihoven a spojováním obcí v oblasti, kde by výpůjčky zajišťoval speciálně zařízený automobil. Když byla roku 1930 založena Knihovědná společnost, byl to opět Tobolka, kdo se zasadil o její vznik a kdo stanul v jejím čele. Předsedou byl potom až do roku 1948. Zemřel 5. Listopadu 1951 v Praze.