Významné osobnosti 1918-1938

Autor: Tereza Veletová

Seznam významných osobností v období od r. 1918 do r. 1938

Ladislav Jan Živný

Jméno Ladislav Jan Živný je jednou z nejvýraznějších osobností počátků československého knihovnictví. Právě on byl jedním z těch, kteří se snažili vymanit z přílišné závislosti na německém myšlení orientací na anglo-americkou kulturu. Živný se tak stává iniciátorem, průkopníkem a propagátorem řady nových myšlenek, do té doby u nás téměř neznámých. Neodradil ho od nich ani častý neúspěch, ani nesouhlas části odborné knihovnické veřejnosti.

Živný se narodil 3. ledna 1872 v Újezdě u Nového Bydžova. Vystudoval gymnázium a speciální jednoletý kurz pro učitele. Poté nastoupil na učitelskou dráhu. Roku 1902 se poprvé vydal do Anglie. „Tato cesta natrvalo poznamenala jeho životní dráhu, protože právě zde, v Liverpoolu se poprvé setkal s různými typy vyspělých anglických knihoven, především pak s knihovnami veřejnými. Byl jimi zcela okouzlen, denně v nich trávil veškerý svůj volný čas. Začal se zajímat o dějiny knihoven, jejich organizaci, pozoroval knihovníky i uživatele, pečlivě sledoval celý chod těchto institucí. Nadchlo ho praktické zařízení knihoven, dokonalé katalogy, volný přístup ke knihám a také tehdejší anglická vědecká literatura. Oceňoval u nich zvláště skutečnost, že veřejné knihovny nejsou určeny pouze pro inteligenci, ale především pro široké vrstvy obyvatelstva.“

Živný se při svých cestách seznámil nejen s knihovnami v Anglii, ale také v Holandsku, Belgii, Francii, Německu a Švýcarku. V důsledku těchto cest se rozhodl opustit dráhu učitele a plně se soustředit na oblast knihovnictví a bibliografie. Zahájil propagační činnost, která by vedla k zakládání obdobných knihoven v našich podmínkách. V roce 1904 založil první knihovnický časopis u nás- Česká osvěta, který vycházel až do r. 1948. Kromě založení časopisu se ve stejném roce také zasloužil o otevření veřejné čítárny v Novém Bydžově. Dopisoval si s nejznámějšími osobnostmi amerického veřejného knihovnictví- např. se zakladatelem mezinárodního desetinného třídění Melvilem Deweyem. Usiloval také o organizované a soustavné vzdělávání knihovníků a propagoval desetinné třídění. Svými snahami připravil půdu pro zřízení knihovnických kurzů. První knihovnický kurz pro veřejné knihovníky se konal r. 1918. V roce 1920 byla v Praze založena jednoletá (později dvouletá) knihovní škola. Ředitelem se stal Z. V. Tobolka. Živný zde působil jako učitel.

1. října 1917 byl v Praze založen Bibliografický ústav, v jehož čele stanul právě L. J. Živný. Po jeho zrušení v roce 1925 přešel do Národní a univerzitní knihovny. Bojoval za zákonnou úpravu našeho knihovnictví, měl tedy hlavní podíl na tzv. prvním knihovnickém zákonu, přijatém 22. 7. 1919. V r. 1935 odešel na odpočinek, v jeho díle však pokračovali další, z nichž řada z nich se opírala právě o jeho názory. Zemřel v Praze 17. března 1949.

Zdeněk Václav Tobolka

Stejně jako L. J. Živný stál Zdeněk Václav Tobolka u zrodu československého knihovnictví. Na rozdíl od Živného byl však orientován především na německé knihovnictví. Byl nejen knihovníkem, ale také politikem a historikem.

Narodil se 21. června 1874 v Poděbradech. Vystudoval gymnázium, poté pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval historii, filozofii a bohemistiku. V jeho profesním životě sledujeme zpočátku velké nadšení pro knihovnictví, po několika letech odklon k politice a znovu návrat ke knihovnictví, jemuž nakonec zůstal věrný až do odchodu do penze.

V říjnu 1905 byl vytvořen Osvětový svaz, jehož hlavním cílem bylo šíření lidové osvěty a prohloubení vědomostí všech vrstev českého národa, k čemuž měly jako nástroj sloužit lidové knihovny a čítárny. Tobolkovi bylo nabídnuto předsednictví svazu a on je přijal. Roku 1918 se zasadil o založení knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovna) a na místě jejího ředitele zůstal až do svého odchodu do penze v březnu 1939.

Aktivně se podílel na úpravě knihovnického zákon z června 1919 a jako poradce působil na ministerstvu školství i kultury i v pozdějších letech. Roku 1925 byl zvolen předsedou Spolku československých knihovníků. Kromě předsednictví se věnoval také vzdělávání, stal se ředitelem ve Státní knihovnické škole v Praze. Za nejvýznamnější a nejdůležitější Tobolkovu aktivitu bývá již tradičně označován monumentální Knihopis českých a slovenských tisků až do konce XVII. století.“ Jeho cílem bylo vytvoření národní retrospektivní bibliografie všech československých tisků do konce 18. Století, někdy nazývané jako „Nový Jungman". Tobolka také inicioval výnos na zřízení Národní knihovny jako konzervačního oddělení univerzitní knihovny. Roku 1929 přišel Tobolka s návrhem zrušení malých veřejných knihoven a spojováním obcí v oblasti, kde by výpůjčky zajišťoval speciálně zařízený automobil. Když byla roku 1930 založena Knihovědná společnost, byl to opět Tobolka, kdo se zasadil o její vznik a kdo stanul v jejím čele. Předsedou byl potom až do roku 1948. Zemřel 5. listopadu 1951 v Praze.

Jiří Mahen

Jiří Mahen byl básníkem, prozaikem, dramatikem, novinářem, knihovníkem a významným organizátorem kulturního života v Brně v období mezi dvěma světovými válkami.

Narodil se 12. 12. 1882 v Čáslavi a jeho vlastní jméno znělo Antonín Vančura. (Slavný český spisovatel Vladislav Vančura byl jeho bratrancem.) Po studiu na gymnáziu strávil pět let na pražské filozofické fakultě studiem češtiny a němčiny.

Velký obrat v Mahenově životě znamenal jeho odchod na Moravu, kterou si zamiloval. V Brně působil jako redaktor v Lidových novinách a jeho literární tvorba se neustále rozšiřovala. Jeho největší zásluhou na rozvoji brněnské kultury však bylo vybudování Brněnské Veřejné knihovny obecní v r. 1921. (Od r. 1959 nese jeho jméno.) Přestože se Jiří Mahen stal knihovníkem až ve zralém věku, přispěl osobitým způsobem k vývoji teorie knihovnictví za první československé republiky. Prosazoval pojetí knihovny jako dynamické kulturní instituce a veřejného studijního zařízení s dobře vybavenými čítárnami a studovnami. Vydal několik teoretických knih zabývajících se knihovnictvím jako např. Knížka o čtení praktickém či Nutnosti a možnosti veřejných knihoven. Nebyl však pouze teoretikem, k jeho běžné pracovní náplni patřilo i řešení praktických problému chodu knihovny. Průkopnická byla Mahenova činnost zvláště v oblasti předmětové katalogizace. Špatné sociální poměry veřejných obecných knihoven vedly Mahena roku 1927 k založení Spolku veřejných obecních knihovníků.

Po okupaci Československa, hluboce zklamán, vyčerpán a těžce nemocen spáchal 22. května 1939 sebevraždu.

Jaromír Borecký

Jaromír Borecký se narodil 6. srpna 1869 v Českých Budějovicích. Vystudoval moderní, klasickou a orientální filologii a historii. Kromě knihovnictví se věnoval také literární činnosti a překládal z mnoha jazyků.

Jako dvaadvacetiletý nastoupil do Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnes Národní knihovna). V knihovně pracoval 40 let, od r. 1920 do r. 1930 jako ředitel.Za jeho působení z bývalého Bibliografického ústavu vzniklo konzervační oddělení při Veřejné a univerzitní knihovně s převzetím vydávání Bibliografického katalogu a právě Boreckému bylo uloženo, aby po dohodě s Brnem a Bratislavou vypracoval novou popisnou instrukci. V letech 1920-1929 došlo k první etapě adaptace budovy Klementina. Za Boreckého se knihovna intenzivně účastnila spolkového života a mnoho akcí se konalo na její půdě.

Podílel se na založení Překladatelského spolku, Syndikátu českých spisovatelů a působil v řadě dalších spolků a výborů. Byl místopředsedou Spolku československých knihovníků. Zemřel 8. 5. 1951 v Praze.

Karel Velemínský

Karel Velemínský se narodil 17. října 1880 v Mysletíně u Pacova. Tento spisovatel, literární historik, překladatel a pedagog působil od února 1919 jako přednosta lidovýchovného odd. MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty). Pod jeho vedením zasedal poradní sbor, který měl vztyčit hlavní zásady zákona o veřejných knihovnách. Velemínský od počátku důsledně prosazoval později přijatou zásadu- povinnost všech obcí zřídit a vydržovat knihovnu. Jeho přičiněním zákon ustanovil nejhustší síť obecních knihoven na světě. Zemřel 15. listopadu 1934 v Praze.

Bořivoj Prusík

Bořivoj Prusík se narodil 31. října 1872 v Příbrami. Publikoval několik svých prozaických děl a také se věnoval překladatelské činnosti. V knihovnictví jako první u nás propagoval mezinárodní desetinné třídění a na samém počátku přeložil příručku Decimální klasifikace. Všeobecné tabulky. Poznal anglické veřejné knihovny a do článku Lidové knihovny a veřejné čítárny v Anglii napsal obsah anglického knihovnického zákona, jejich vývoj, zařízení a statistické údaje. V roce 1919 se stal správcem československého generálního konzulátu v New Yorku. Zemřel 1. dubna 1928 v Praze.

Josef Volf

Josef Volf se narodil 7. února 1878 v Příchovicích u Přeštic. Po studiu na gymnáziu pracoval v knihovně Národního muzea, kde se později stal ředitelem. Dlouhodobě se zajímal také o lidové knihovny a spolupracoval při zakládání knihoven ve vesnicích na Plzeňsku. Své bohaté zkušenosti uplatnil ve sboru, který MŠANO svolalo k přípravě zákona o veřejných knihovnách. Psal vědecké spisy historického charakteru jako je např. České knihovny lidové do r. 1848 či Dějiny českého knihtisku do r. 1848. Učil na Státní škole knihovnické a stál u zakládání Spolku československých knihovníků. Zemřel 12. května 1937 v Praze.

Antonín Moucha

Antonín Moucha se narodil 1. ledna 1882 v Praze. Po studiu byl přijat na místo odborného pracovníka Knihovny vysokých škol technických, kde byl později pověřen jejím vedením. Také byl jmenován do funkce státního knihovnického instruktora pro německé knihovny. Vyučoval na Státní knihovnické škole a od r. 1937 do r. 1945 byl jejím ředitelem. V období německé okupace se zasadil u svých německých přátel o záchranu knihovny Masarykova institutu a organizoval práci na záchraně fondů knihoven zrušených českých vysokých škol. Zemřel 29. listopadu 1945 v Praze.

Robert Balaš

Robert Balaš se narodil 16. února 1881 v Uherském Hradišti a zemřel 9. srpna 1942 v Praze. Je považován za jednoho ze zakladatelů a organizátorů veřejného knihovnictví na Slovensku.

Použitá literatura

CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3