Dodávání plných textů primárních dokumentů

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Vymezení pojmů

Přístup k plným textům materiálů vyhledaných v rámci bibliografických databází či jiných neplnotextových zdrojů je dlouhodobě klíčovým problémem v oblasti informačních služeb. Bibliografické databáze, často i v bezplatném režimu, totiž poskytují dokonalý přehled o existenci požadovaného dokumentu, avšak neřeší samotné dodání primárního materiálu. V raných letech automatizace informačních systémů existovaly v elektronické formě téměř výhradně pouze databáze bibliografického charakteru. Teprve s větším rozvojem techniky začaly vznikat i systémy obsahující plné texty dokumentů. Přestože jsou v současné době tyto informační zdroje na vzestupu, většina vědeckých databází stále funguje na bibliografickém principu. I zde sice dochází ke snaze doplňovat bibliografické záznamy o prolinkování na plné texty, ale požadované dokumenty se v drtivé většině nacházejí na stránkách jiných komerčních zprostředkovatelů, tudíž fakticky je k nim možný přístup až po zaplacení stanovených poplatků. Nabízí se pochopitelně otázka, zda není lepší předplácet si výhradně plnotextové zdroje, situace však není zcela jednoznačná. Hodnotných plnotextových databází zatím není na informačním trhu příliš mnoho, přestože se jejich počet soustavně zvyšuje. Navíc ceny za přístup do nich nejsou zanedbatelné. Rovněž přístup do elektronických časopisů je finančně velmi nákladný, navíc uživatel zde získává pouze omezený okruh informací, zatímco bibliografické databáze mají historickou kontinuitu a hlavně přinášejí reprezentativní výběr z velké množiny excerpovaných informačních zdrojů, což velmi zvyšuje šance uživatele na nalezení potřebných informací. Proto se doposud jeví jako ideální kombinace bibliografických zdrojů s následnými službami dodávání plných textů relevantních dokumentů. Celá řada producentů databází nabízí svým uživatelům po vyhledání příslušného bibliografického záznamu přidané služby, jejichž prostřednictvím získá klient potřebné plné texty. Z těchto služeb lze jmenovat například systém ISI Document Solution, který poskytuje přístup k plným textům materiálů z databází produkovaných organizací ISI. Bezproblémovou možnost dodávání primárních dokumentů nabízejí předplatitelům svých služeb rovněž databázová centra, byť se v některých případech nemusí jednat o vlastní dodávací služby, nýbrž o využití specializovaných dodavatelů.

Uživatel může získat plné texty dokumentů různými způsoby, a to v tištěné i elektronické podobě. Z historického hlediska šel vývoj pochopitelně směrem od tištěných kopií primárních zdrojů po dnešní komfortní elektronické dodávání dokumentů. Globálně se dají definovat tři základní druhy služeb dodávání dokumentů. Jedná se o MVS (meziknihovní výpůjční službu), DDS (Document Delivery Service) a EDD (Electronic Document Delivery). Řada existujících systémů přitom kombinuje více druhů výše uvedených služeb. Velmi důležitou roli hraje pro oblast dodávání dokumentů legislativa. Vymezení dokumentů, u nichž je možné provádět dodávání jejich plných textů v elektronické formě, je velmi ožehavou otázkou, kterou řeší v každé zemi trochu jiným způsobem.

Služby MVS

Z názvu služby sice logicky vyplývá, že je primárně určena pro oblast knih, avšak s rozvojem nových forem publikování se rozrostla i na další druhy dokumentů. Lze tedy obecně konstatovat, že MVS se dá provést i na články a další materiály obsažené v informačních zdrojích bibliografické povahy. Pokud se tedy pohybujeme ve sféře článků, tak se v principu jedná o dodávání dokumentů na základě DDS, protože jsou pochopitelně poskytovány tištěné kopie dokumentů, které už se poté nevracejí do původní knihovny, avšak celý proces je realizován v rámci MVS služeb knihoven. Někdy je v tomto případě užíván speciální termín meziknihovní reprografické služby. V českém prostředí se jedná stále o převažující způsob získávání primárních dokumentů. Důvodem pro to je jednak zákonná povinnost knihoven poskytovat tento druh služeb, stejně jako nízké náklady při získávání samotných dokumentů. Nevýhodou MVS je delší doba pro vyřízení požadavku. Získávání článků přes MVS totiž většinou probíhá v tištěné podobě, proto není možné dosáhnout takové rychlosti dodání dokumentů jako například u služeb EDD. Za určitých podmínek sice lze převést tištěné materiály do digitální podoby a průběh MVS tak výrazně zrychlit, avšak z důvodu velmi vysokých autorských poplatků, které je nutno v takovém případě uhradit, k tomuto způsobu dodání nedochází příliš často. Samotný princip tohoto druhu dodavatelských služeb je velmi prostý. Uživatel musí být registrovaným čtenářem některé knihovny. Pokud se požadovaný materiál nevyskytuje v jejích fondech, jednoduše se najde knihovna, která disponuje přístupem k plnému textu požadovaného dokumentu a přes příslušnou žádanku se požádá o dodání jeho kopie. Za uživatele pochopitelně vyřizuje tuto agendu jeho knihovna. Pro ověření dostupnosti dokumentu lze využít souborných katalogů nebo projektů, jako je například Jednotná informační brána (JIB). Existují i speciální projekty pro efektivní výměnu dokumentů mezi knihovnami. V ČR je nejvýznamnějším počinem tohoto druhu Virtuální polytechnická knihovna (VPK), která prakticky sjednocuje informační fondy institucí, které se projektu účastní. Každý subjekt zapojený do systému má své konto a může čerpat služby MVS a DDS. Uživatelé mají i možnost elektronického dodávání dokumentů, avšak za mnohem vyšší finanční poplatek. Do iniciativy jsou zapojeny nejvýznamnější české knihovny a řada zahraničních partnerských institucí.

Hlavní stránka systému (JIB): http://www.jib.cz/V?RN=63575647 Hlavní stránka systému (VPK): http://www.techlib.cz/cs/262-vpk