Klinická psychologie: Porovnání verzí
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Vědní obor psychologie vznikl v druhé polovině 90. let 19. století. Klinická psychologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet od roku 1879. Základní charakteristiky klinické psychologie jsou tedy v mnohém společné s ostatními psychologickými disciplínami. Na rozvoj klinické psychologie měla vliv např. diferenciální psychologie, funkcionální psychologie a další. Klinická psychologie vlastně převzala a do detailů rozpracovala problémy a hlediska, které přinesla diferenciální a funkcionální psychologie. | Vědní obor psychologie vznikl v druhé polovině 90. let 19. století. Klinická psychologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet od roku 1879. Základní charakteristiky klinické psychologie jsou tedy v mnohém společné s ostatními psychologickými disciplínami. Na rozvoj klinické psychologie měla vliv např. diferenciální psychologie, funkcionální psychologie a další. Klinická psychologie vlastně převzala a do detailů rozpracovala problémy a hlediska, které přinesla diferenciální a funkcionální psychologie. | ||
| − | Klinická psychologie je aplikovaná, tj. užitá psychologická věda, založená na znalostech zákonitostí a principů univerzálně psychologických a speciálně psychologických disciplín. Tyto znalosti uplatňuje se zaměřením na diagnostiku, terapii, profylaxi a výzkum duševních funkcí, stavů a procesů u osob postižených psychosomatickými, psychickými a spirituálními poruchami a onemocněními a také u osob zdravých v zájmu jejich duševní hygieny. | + | Klinická psychologie je aplikovaná, tj. užitá psychologická věda, založená na znalostech zákonitostí a principů univerzálně psychologických a speciálně psychologických disciplín. Tyto znalosti uplatňuje se zaměřením na diagnostiku, terapii, profylaxi a výzkum duševních funkcí, stavů a procesů u osob postižených psychosomatickými, psychickými a spirituálními poruchami a onemocněními a také u osob zdravých v zájmu jejich duševní hygieny. <ref> MUSIL, Jiří V. Klinická psychologie a psychiatrie: přehled pro studenty teologie a pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 205 s. ISBN 80-244-1153-9 </ref> |
== Léčba pacientů == | == Léčba pacientů == | ||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
- klinická psychologie pečovatelská a paliativní | - klinická psychologie pečovatelská a paliativní | ||
| − | - klinickopsychologický výzkum <ref> | + | - klinickopsychologický výzkum <ref> Tamtéž </ref> |
== Významní kliničtí psychologové == | == Významní kliničtí psychologové == | ||
| Řádek 42: | Řádek 42: | ||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
| + | <references/> | ||
<references/> | <references/> | ||
Verze z 13. 6. 2012, 16:36
Autor: Ambrožová Lada
Klíčová slova: Klinická psychologie
Související pojmy:
- nadřazené: psychologické vědy, diferenciální psychologie, funkcionální psychologie
- podřazené: psychodiagnostika, psychoterapie, klinická sociální psychologie, klinická psychologie poradenská, klinická psychologie pečovatelská a paliativní, klinickopsychologický výzkum
Charakteristika
Vědní obor psychologie vznikl v druhé polovině 90. let 19. století. Klinická psychologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet od roku 1879. Základní charakteristiky klinické psychologie jsou tedy v mnohém společné s ostatními psychologickými disciplínami. Na rozvoj klinické psychologie měla vliv např. diferenciální psychologie, funkcionální psychologie a další. Klinická psychologie vlastně převzala a do detailů rozpracovala problémy a hlediska, které přinesla diferenciální a funkcionální psychologie.
Klinická psychologie je aplikovaná, tj. užitá psychologická věda, založená na znalostech zákonitostí a principů univerzálně psychologických a speciálně psychologických disciplín. Tyto znalosti uplatňuje se zaměřením na diagnostiku, terapii, profylaxi a výzkum duševních funkcí, stavů a procesů u osob postižených psychosomatickými, psychickými a spirituálními poruchami a onemocněními a také u osob zdravých v zájmu jejich duševní hygieny. [1]
Léčba pacientů
Kliničtí psychologové využívají při léčbě pacientů tři kategorie: vyšetřování včetně diagnostiky, léčebnou péči a výzkum. Při vyšetřování pacienta využívají kliničtí psychologové metodu řízeného rozhovoru, psychologické testy a jejich vyhodnocení. Při léčebné péči používají tito psychologové různé kombinace technik vhodných pro úplné vyléčení pacienta. V rámci výzkumu realizují různé studie zaměřené na lékařskou péči o duševně nemocné.
Oblasti využití
Oblastmi využití se rozumí nejen vymezený „prostor kolem lůžka“ ve specializovaném psychiatrickém (nebo psychologickém) ambulantním (nebo lůžkovém zařízení), ale klinická psychologie je zastoupena i všude tam, kde dochází k potřebě zjišťování chování osob v různých oblastech a činnostech. S klinickými psychology se setkáme v nemocnicích, v hospicích, v charitativních domech, v léčebnách zaměřených na léčbu závislostí, v soukromých praxích a v dalších ústavech pro zdravotně postižené. V těchto zařízeních je pečováno o duševní a tělesné zdraví pacientů ambulancemi, poradnami a ústavy zaměřenými na komplexní zdravotní péči. Kliničtí psychologové také asistují u soudů (např. při vyšetřování obviněných nebo vězňů), někteří pracují u ozbrojených sil, kde se starají o výběr zaměstnanců, o jejich výcvik, o jejich duševní zdraví atd. Je důležité zmínit, že klinický psycholog nemá právo předepisovat svým pacientům léky.
Obory (výzkumy)
V rámci skoro 150letého vývoje klinické psychologie se vyvinulo několik podoborů klinické psychologie, jedná se o:
- klinická psychologie v užším slova smyslu: tvoří ji psychodiagnostika a psychoterapie
- klinická sociální psychologie
- klinická psychologie poradenská
- klinická psychologie pečovatelská a paliativní
- klinickopsychologický výzkum [2]
Významní kliničtí psychologové
František Čáda – zakladatel naší vývojové a dětské psychologie Karel Helfort – 1. habilitovaný psychopatolog dětského věku, zakladatel dětské psychiatrie Josef Zeman – speciální pedagog Alfréd Adler – otevřel ve Vídni 1. individuální psychologickou poradnu, v roce 1928 u nás otevřel 1. poradnu pro Děti obtížně vychovatelné a neurotické ze ZŠ Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. – definoval psychické potřeby dětí a problematiku jejich uspokojování Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. – český psycholog specializující se na klinickou psychologii, psychologii osobnosti a vývojovou psychologii
Použitá literatura
2) KONDÁŠ, O., Klinická psychológia. 1. vyd. Osveta, 1977, 384 s.
Externí zdroje
- [1]
- HERETIK, Anton a Anton HERETIK. Klinická psychológia. 1. vyd. Nové Zámky: Psychoprof, 2007, 815 s. ISBN 9788089322008
- PLANTE, Thomas G. Současná klinická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 444 s. ISBN 8071699632
- VAŠINA, Lubomír. Klinická psychologie a somatická psychoterapie. Brno: Neptun, 2002, 233 s. ISBN 8090289649
- PLANTE, Thomas G. Současná klinická psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001, 444 s. ISBN 8071699632
- ŘÍČAN, Pavel a Dana KREJČÍŘOVÁ. Dětská klinická psychologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1997, 450 s. ISBN 8071695122
- VAŠINA, Lubomír. Klinická psychologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1990, 80 s. ISBN 8021002093
