Klinická psychologie
Autor: Ambrožová Lada
Klíčová slova: Klinická psychologie
Související pojmy:
- nadřazené: psychologické vědy, diferenciální psychologie, funkcionální psychologie
- podřazené: psychodiagnostika, psychoterapie, klinická sociální psychologie, klinická psychologie poradenská, klinická psychologie pečovatelská a paliativní, klinickopsychologický výzkum
Charakteristika
Vědní obor psychologie vznikl v druhé polovině 90. let 19. století. Klinická psychologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet od roku 1879. Základní charakteristiky klinické psychologie jsou tedy v mnohém společné s ostatními psychologickými disciplínami. Na rozvoj klinické psychologie měla vliv např. diferenciální psychologie, funkcionální psychologie a další. Klinická psychologie vlastně převzala a do detailů rozpracovala problémy a hlediska, které přinesla diferenciální a funkcionální psychologie. [1]
V knize Základy klinické psychologie od Bohumily Baštecké a Petra Goldmana se uvádí definice klinické psychologie podle E. H. Rodnicka z roku 1985. Klinická psychologie je podle něj: " částí psychologické vědy a praxe, která se zabývá rozborem, léčbou a prevencí psychologických znevýhodnění (disabiliteis) člověka a vylaďováním osobní přizpůsobivosti a výkonu." [2]
Klinická psychologie je aplikovaná, tj. užitá psychologická věda, založená na znalostech zákonitostí a principů univerzálně psychologických a speciálně psychologických disciplín. Tyto znalosti uplatňuje se zaměřením na diagnostiku, terapii, profylaxi a výzkum duševních funkcí, stavů a procesů u osob postižených psychosomatickými, psychickými a spirituálními poruchami a onemocněními a také u osob zdravých v zájmu jejich duševní hygieny. [1]
Náplň a oblasti klinické psychologie
Podle Ondreje Kondáše se do náplně klinické psychologie řadí - osobnost, chování individua, metody psychologického vyšetření, problémy práce s lidmi, poznávání psychologického obrazu chorob, psychopatologie. [3]
Léčba pacientů
Kliničtí psychologové využívají při léčbě pacientů tři kategorie: vyšetřování včetně diagnostiky, léčebnou péči a výzkum. Při vyšetřování pacienta využívají kliničtí psychologové metodu řízeného rozhovoru, psychologické testy a jejich vyhodnocení. Při léčebné péči používají tito psychologové různé kombinace technik vhodných pro úplné vyléčení pacienta. V rámci výzkumu realizují různé studie zaměřené na lékařskou péči o duševně nemocné. [4]
Oblasti využití
Oblastmi využití se rozumí nejen vymezený „prostor kolem lůžka“ ve specializovaném psychiatrickém (nebo psychologickém) ambulantním (nebo lůžkovém zařízení), ale klinická psychologie je zastoupena i všude tam, kde dochází k potřebě zjišťování chování osob v různých oblastech a činnostech. S klinickými psychology se setkáme v nemocnicích, v hospicích, v charitativních domech, v léčebnách zaměřených na léčbu závislostí, v soukromých praxích a v dalších ústavech pro zdravotně postižené. V těchto zařízeních je pečováno o duševní a tělesné zdraví pacientů ambulancemi, poradnami a ústavy zaměřenými na komplexní zdravotní péči. Kliničtí psychologové také asistují u soudů (např. při vyšetřování obviněných nebo vězňů), někteří pracují u ozbrojených sil, kde se starají o výběr zaměstnanců, o jejich výcvik, o jejich duševní zdraví atd. Je důležité zmínit, že klinický psycholog nemá právo předepisovat svým pacientům léky. [1]
Obory (výzkumy)
V rámci skoro 150letého vývoje klinické psychologie se vyvinulo několik podoborů klinické psychologie, jedná se o:
- klinická psychologie v užším slova smyslu: tvoří ji psychodiagnostika a psychoterapie
- klinická sociální psychologie
- klinická psychologie poradenská
- klinická psychologie pečovatelská a paliativní
- klinickopsychologický výzkum [1]
Významní kliničtí psychologové
František Čáda – zakladatel naší vývojové a dětské psychologie [5]
Alfréd Adler – otevřel ve Vídni 1. individuální psychologickou poradnu, v roce 1928 u nás otevřel 1. poradnu pro Děti obtížně vychovatelné a neurotické ze ZŠ [6]
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. – definoval psychické potřeby dětí a problematiku jejich uspokojování [7]
Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. – český psycholog specializující se na klinickou psychologii, psychologii osobnosti a vývojovou psychologii [8]
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 MUSIL, Jiří V. Klinická psychologie a psychiatrie: přehled pro studenty teologie a pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006,205 s. ISBN 80-244-1153-9 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „Musil“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „Musil“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „Musil“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ BAŠTECKÁ, Bohumila a Petr GOLDMANN. Základy klinické psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 436 s. ISBN 8071785504.
- ↑ KONDÁŠ, O., Klinická psychológia. 1. vyd. Osveta, 1977, 384 s.
- ↑ Tamtéž
- ↑ KOHOUTEK, Rudolf. Významní čeští a slovenští psychologové. Psychologie v teorii a praxi[online], 2008, [vid. 2012-06-14]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0811/vyznamni-cesti-a-slovensti-psychologove
- ↑ DRAPELA, Victor J., Alfred Adler, Databáze knih:váš knižní svět[online], [2012-06-14]. Dostupné z :http://www.databazeknih.cz/zivotopis/alfred-adler-16493
- ↑ Wikipedia:about, Zdeněk Matějček, Databáze knih:váš knižní svět[online],[2012-06-14]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/zdenek-matejcek-5268
- ↑ ŘÍČAN, Pavel. Kdo jsem. Pavel Říčan[online], 2011, [vid 2012-06-14]. Dostupné z: http://www.pavelrican.cz/kdo-jsem/
Externí zdroje
- [1]
- [2]
- [3]
- HERETIK, Anton a Anton HERETIK. Klinická psychológia. 1. vyd. Nové Zámky: Psychoprof, 2007, 815 s. ISBN 9788089322008
- PLANTE, Thomas G. Současná klinická psychologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 444 s. ISBN 8071699632
- VAŠINA, Lubomír. Klinická psychologie a somatická psychoterapie. Brno: Neptun, 2002, 233 s. ISBN 8090289649
- ŘÍČAN, Pavel a Dana KREJČÍŘOVÁ. Dětská klinická psychologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1997, 450 s. ISBN 8071695122
