Klinická psychologie

Autor: Ambrožová Lada

Klíčová slova: Klinická psychologie

Související pojmy: - nadřazené: psychologické vědy, diferenciální psychologie, funkcionální psychologie

- podřazené: psychodiagnostika, psychoterapie, klinická sociální psychologie, klinická psychologie poradenská, klinická psychologie pečovatelská a paliativní, klinickopsychologický výzkum

Charakteristika

Vědní obor psychologie vznikl v druhé polovině devadesátých let 19. století. Klinická psychologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet od roku 1879. Základní charakteristiky klinické psychologie jsou tedy v mnohém společné s ostatními psychologickými disciplínami. Na rozvoj klinické psychologie měla vliv např. diferenciální psychologie, funkcionální psychologie a další. Klinická psychologie vlastně převzala a do detailů rozpracovala problémy a hlediska, které přinesla diferenciální a funkcionální psychologie.

Klinická psychologie je aplikovaná, tj. užitá psychologická věda, založená na znalostech zákonitostí a principů univerzálně psychologických a speciálně psychologických disciplín. Tyto znalosti uplatňuje se zaměřením na diagnostiku, terapii, profylaxi a výzkum duševních funkcí, stavů a procesů u osob postižených psychosomatickými, psychickými a spirituálními poruchami a onemocněními a také u osob zdravých v zájmu jejich duševní hygieny.

Léčba pacientů

Kliničtí psychologové využívají při léčbě pacientů tři kategorie: vyšetřování včetně diagnostiky, léčebnou péči a výzkum. Při vyšetřování pacienta využívají kliničtí psychologové metodu řízeného rozhovoru, psychologické testy a jejich vyhodnocení. Při léčebné péči používají tito psychologové různé kombinace technik vhodných pro úplné vyléčení pacienta. V rámci výzkumu realizují různé studie zaměřené na lékařskou péči o duševně nemocné.

Oblasti využití

Oblastmi využití se rozumí nejen vymezený „prostor kolem lůžka“ ve specializovaném psychiatrickém (nebo psychologickém) ambulantním (nebo lůžkovém zařízení), ale klinická psychologie je zastoupena i všude tam, kde dochází k potřebě zjišťování chování osob v různých oblastech a činnostech. S klinickými psychology se setkáme v nemocnicích, v hospicích, v charitativních domech, v léčebnách zaměřených na léčbu závislostí, v soukromých praxích a v dalších ústavech pro zdravotně postižené. V těchto zařízeních je pečováno o duševní a tělesné zdraví pacientů ambulancemi, poradnami a ústavy zaměřenými na komplexní zdravotní péči. Kliničtí psychologové také asistují u soudů (např. při vyšetřování obviněných nebo vězňů), někteří pracují u ozbrojených sil, kde se starají o výběr zaměstnanců, o jejich výcvik, o jejich duševní zdraví atd. Je důležité zmínit, že klinický psycholog nemá právo předepisovat svým pacientům léky.

Obory (výzkumy)

V rámci skoro 150-letého vývoje klinické psychologie se vyvinulo několik podoborů klinické psychologie, jedná se o: - klinická psychologie v užším slova smyslu: tvoří ji psychodiagnostika a psychoterapie - klinická sociální psychologie - klinická psychologie poradenská - klinická psychologie pečovatelská a paliativní - klinickopsychologický výzkum

Významní kliničtí psychologové

František Čáda – zakladatel naší vývojové a dětské psychologie Karel Helfort – 1. habilitovaný psychopatolog dětského věku, zakladatel dětské psychiatrie Josef Zeman – speciální pedagog Alfréd Adler – otevřel ve Vídni 1. individuální psychologickou poradnu, v roce 1928 u nás otevřel 1. poradnu pro Děti obtížně vychovatelné a neurotické ze ZŠ Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. – definoval psychické potřeby dětí a problematiku jejich uspokojování Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. – český psycholog specializující se na klinickou psychologii, psychologii osobnosti a vývojovou psychologii

Použitá literatura

1) MUSIL, Jiří V. Klinická psychologie a psychiatrie: přehled pro studenty teologie a pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 205 s. ISBN 80-244-1153-9.

2) KONDÁŠ, O., Klinická psychológia. 1. vyd. Osveta, 1977, 384 s.

Externí zdroje

• [1]