Vězňovo dilema

Z WikiKnihovna

Autor: Viktor Michnáč

Klíčová slova: teorie her, vězňovo dilema, dominantní strategie, Nashova rovnováha

Synonyma: strategické rozhodování, dlouhodobý záměr, rovnovážný stav

Související pojmy:

nadřazené - teorie her

podřazené - ---


Vězňovo dilema a teorie her

Vězňovo dilema je součástí teorie her, kterou se zabývali John Neumann a Oskar Morgenstern již ve 40. letech 20. století. Poukázali na to, že „teorii her lze aplikovat na tržní chování v takových situacích, kdy je na trhu pouze několik prodávajících. Malý počet prodávajících totiž umožňuje, aby se prodávající chovali strategicky – aby volili strategie svého chování podle toho, jak odhadují chování svých konkurentů“.[1] Nejlepší možná strategie bez ohledu na to, jakou strategii zvolí konkurence, je nazývána dominantní strategií.[2]

Pojem vězňovo dilema

„Dilema vězňů nám ukazuje, že pokud se strany nemohou domluvit, každá volí svou vlastní optimální strategii, která ovšem nakonec nemusí vést k pro ně optimálnímu výsledku“.[3] „Podstatou vězňova dilematu je to, že nekoordinované jednání několika subjektů vedených vlastním zájmem může díky nastaveným pravidlům uváznout v rovnováze, která je pro všechny nevýhodná“.[4] „Vězňovo dilema patří svým typem mezi nekooperativní hry se záporným součtem, v nichž individuální maximalizační chování nevede k maximálnímu kolektivnímu výsledku“.[5] Jedná se v podstatě o dilema, zda spolupracovat nebo zradit. Výsledek takového dilematu je paradoxní, protože zrada je výhodnější než spolupráce.[6] Vězňovo dilema tedy odráží, jak je obtížné spolupracovat na obou stranách, přestože je to v dané situaci zjevně výhodné.[7]

Vysvětlení vězňova dilematu

Vězňovo dilema je nejčastěji vysvětlováno pomocí příkladu, kdy jsou dva vězni, kteří spáchali trestný čin společně, umístěni do oddělených cel a aniž by se mohli dohodnout, mají následující možnosti:

  • v případě, že budou oba shodně zapírat a nepřiznají se, pak každý z nich dostane 3 roky vězení,
  • v případě, že oba shodně nebudou zapírat a k činu se přiznají, pak každý z nich dostane 5 let vězení,
  • v případě, že se jeden přizná, což je bráno jako polehčující okolnost, a udá toho druhého, který stále zapírá, pak ten, který se přizná, dostane pouze jeden rok vězení a zapírající dostane 10 let vězení.

Jako dobrá varianta se zdá zapírat a nepřiznat se. Žádný z vězňů ale není schopen předvídat, co udělá ten druhý. Pro jednoho vězně tedy může být velmi výhodné se přiznat a udat svého spolupachatele, navíc musí brát v úvahu i to, že ten druhý uvažuje stejně a udělá to samé. V takové situaci se pak jeví jako nejlepší řešení přiznat se.[8] Volba takové řešení, přestože není úplně ideální, je označováno jako Nashova rovnováha, která spočívá ve volbě strategie, která v tomto případě pro vězně zajistí nejlepší výsledek bez ohledu na to, jak se zachová druhý vězeň. Jedná se o racionální řešení.[5]

Vězňovo dilema v praxi

Vězňovo dilema lze samozřejmě využít i v praxi. Příkladem mohou být třeba závody ve zbrojení USA a Ruska. Každá ze jmenovaných zemí chce mít více zbraní než ta druhá, avšak také nechce, aby jí druhá země hrozila svými zbraněmi. Stojí tudíž před otázkou, zda uzavřít dohodu a věřit, že ji druhá země skutečně dodrží nebo jí nevěřit a uzavřenou dohodu porušit.[9] Přeneseme-li vězňovo dilema do „ekonomického světa“, jedná se o odraz vzájemného působení jednotlivých firem na sebe a jejich chování. V rámci oligopolu je výhodné spolupracovat a dohodnout si velikost výroby a ceny. Pokud se firmy zaměří pouze na své vlastní zájmy, pak nedosáhnou na maximální možný společný zisk.[10] „Vězňovo dilema přináší obecný poznatek, který můžeme aplikovat na každou skupinu snažící se udržet spolupráci mezi svými členy“.[11] Vězňovo dilema lze aplikovat v mnoha podmínkách, ať se jedná o složité obchodní problémy či běžné životní situace, avšak jak je patrné, výsledek je závislý především na schopnosti dodržení dohodnutých pravidel.

Poznámky

  1. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, c2011, xxii, s. 213. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-006-5.
  2. MANKIW, Gregory N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, s. 350. ISBN 80-716-9891-1.
  3. HOLMAN, cit. 1, s. 215.
  4. TOMŠÍK, Vladimír. Ekonomie a zdravý rozum. 1. vyd. Praha: Fragment, 2011, s. 44. ISBN 978-802-5313-930.
  5. 5,0 5,1 JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 228. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3259-6.
  6. CEJTHAMR, Václav a Jiří DĚDINA. Management a organizační chování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, s. 247. ISBN 978-80-247-3348-7.
  7. MANKIW, cit. 2, s. 349.
  8. CHVOJ, Martin. Pokročilá teorie her ve světě kolem nás. 1. Vyd. Praha: Grada, 2013, s. 32. ISBN 978-80-247-4620-3.
  9. MANKIW, cit. 2, s. 351.
  10. JUREČKA, cit. 5, s. 229.
  11. MANKIW, cit. 2, s. 349.

Použitá literatura

  • CEJTHAMR, Václav a Jiří DĚDINA. Management a organizační chování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 344 s. ISBN 978-80-247-3348-7.
  • HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, c2011, xxii, 696 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-006-5.
  • CHVOJ, Martin. Pokročilá teorie her ve světě kolem nás. 1. Vyd. Praha: Grada, 2013, 232 s. ISBN 978-80-247-4620-3.
  • JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 359 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3259-6.
  • MANKIW, Gregory N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 80-716-9891-1.
  • TOMŠÍK, Vladimír. Ekonomie a zdravý rozum. 1. vyd. Praha: Fragment, 2011, 160 s. ISBN 978-802-5313-930.