M-learning
Zpracovala: Dana Katrňáková (učo 342016)
Co je m-learning
Jedná se o výuku, která probíhá prostřednictvím mobilních zařízení, především mobilních telefonů, kapesních počítačů (PDA), MP3/MP4 přehrávačů a osobních organizérů. M-learning neboli mobile learning vychází z e-learningu, ale na rozdíl od e-learningu, který je závislý na využívání počítače, pracuje m-learning s mobilními technologiemi. Tento způsob výuky je založený na principu zábavných počítačových her a snaží se zajímavou formou přispívat ke vzdělávání uživatelů.
Projekt m-learning
Mezinárodní projekt m-learning byl za podpory Evropské unie spuštěn v letech 2001-2004 ve Velké Británii, Itálii a Švédsku. Primárně se soustředil na skupinu mladých lidí ve věkové kategorii 16-24 let, kterým chyběly základní znalosti. Hlavním cílem projektu bylo především zjistit, zda lze využít mobilních a běžně užívaných technologií pro potřeby vzdělávání. Přičemž myšlenka m-learningu vycházela z oblíbenosti a častého používání mobilních zařízení u mladých lidí. Témata výukových modulů byla vybírána zejména z oblasti zájmů cílových skupin a jednotlivé vzdělávací moduly směřovaly hlavně k rozvoji základních vědomostí uživatelů.
M-learning využívá java hry, které jsou speciálně vytvářeny pro potřeby vzdělávání studentů a SMS testy nabízející možnost ověření předem získaných znalostí. „Uživatel, který obdrží na svůj mobilní telefon krátký test s několika otázkami a variantními řešeními, pak přímo odesílá své odpovědi na dané telefonní číslo. Vyhodnocení správnosti jeho odpovědí je mu následně zasláno zpět na telefon.“[1]
Na základě výsledků a zkušeností vyučujících bylo prokázáno, že m-learning přispěl ke zvýšení zájmu mladých lidí o vzdělávání a stal se přínosnou pomůckou v učení a rozvíjení znalostí.
V současnosti mají m-learningové kurzy rozšířenou nabídku a jsou nabízeny jedním z původních partnerů pilotního projektu. Uživatelé si vybírají buď z již vytvořených vzdělávacích kurzů, nebo si mohou pomocí speciální aplikace vytvořit v počítači kurz vlastní a převést jej do mobilního zařízení.[2]
3. Technické vybavení
K tomu, aby se uživatel mohl zúčastnit výuky probíhající prostřednictvím m-learningu, je nutné, aby vlastnil vhodný hardware. Nejrozšířenější a mezi uživateli běžně používaný je mobilní telefon, ale výuku lze absolvovat i pomocí PDA či dalších mobilních zařízení.
U mobilních telefonů můžeme narazit na jistá technická omezení. Pro potřeby m-learningu je vhodnější používat mobilní telefony, které nabízí uživateli více funkcí, zejména pak prohlížení webových stránek. Velkým problémem je u mobilních telefonů malá velikost obrazovky a zbytečně složité ovládání.
Z výše uvedených důvodů je proto příhodnější používat smartphone, PDA nebo komunikátor, které se odlišují hlavně v nainstalovaných operačních systémech a umožňují uživatelům m-learningu studovat rozsáhlejší vzdělávací kurzy. Značnou nevýhodou těchto mobilních zařízení je jejich cena a menší rozšířenost mezi uživateli.
Pro tvorbu textů a výukových modulů byly vytvořeny speciální softwary. Tyto programy umožňují úpravu studijních materiálů určených do mobilních zařízení. Také existují speciální programy, které slouží ke čtení studijních textů v kapesních počítačích.
Nejjednodušší je aplikace Pocket Word, která je součástí operačního systému Windows Mobile. Pocket Word umožňuje vytvářet studijní materiály ve formátu doc a rtf, ale z důvodu špatného listování dokumentem není příliš doporučována.
Adobe Reader a FoxIt Reader jsou programy pracující s dokumenty v pdf formátu. Vzhledem k tomu, že jsou dokumenty v tomto formátu nejčastěji přizpůsobeny pro velikost stránky A4, je zobrazená stránka v PDA špatně čitelná.
Doporučuje se pracovat se speciálními formáty pdb, prc a programy, které jsou určené právě pro kapesní počítače. Jedním z nejlepších programů, který je vhodný pro kapesní počítače, je MobiPocket Reader. Tento program umožňuje čtení studijních textů ve formátech pdb nebo prc a uživatelům nabízí další užitečné funkce jako je automatické přeformátování textu dle velikosti obrazovky, změnu velikosti textu nebo vyhledávání slov v dokumentu.[3]
Typy studia v m-learningu
V m-learningu může uživatel pracovat v online nebo offline prostředí. Offline studium není závislé na připojení k internetu, což je největší výhoda této formy studia. Student se může vzdělávat kdekoliv, ale zároveň přichází o možnost získání zpětné vazby. Velkou nevýhodou tohoto typu studia je, že uživatel nemůže v offline prostředí odevzdávat úkoly a testy. Pro online studium je nezbytné připojení k internetu, což umožňuje učitelům rychle reagovat na odevzdané práce studentů.[4]
Výhody a nevýhody výuky
Nejzásadnější výhodou m-learningu je jeho mobilita. Uživatel se může výuce věnovat kdekoliv a kdykoliv. Mezi další výhody se řadí okamžitý přístup k informacím a možnost vytvářet poznámky v terénu. [5] Výukové kurzy m-learningu mohou ušetřit studentům spoustu času, neboť zabírají pouhých pár minut a lze s nimi pracovat v době, kdy uživatelé cestují autobusem nebo vlakem. Dle jedné japonské studie bylo zjištěno, že mobilní kurzy jsou úspěšnější v udržení pozornosti studenta, než kurzy webové.[6]
Nevýhodou je již zmiňovaná velikost obrazovky u mobilních telefonů, která umožňuje pouze zobrazení malého množství informací. Další nevýhodou je menší kapacita mobilních zařízení a možnost ztráty dat. [7]
Hlavním problémem, který může nastat při spuštění m-learningu, je zejména otázka výše nákladů, kdy je důležitým faktorem právě cena za mobilní připojení k internetu. Negativní dopad na zavádění m-learningu má vznik velkého množství vzájemně nekompatibilních technologií, což vede k tomu, že se obsah musí upravovat pro nejrůznější druhy zařízení. Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje m-learning je nespolehlivost mobilních technologií, zvláště pak malá výdrž baterií.[8]
Použitá literatura
- ↑ VYCHOVÁ, Helena. Best Practices ve vzdělávání dospělých - příklady ze zahraničí. Praha: VÚPSV, 2010, s. 22. ISBN 978-80-7416-086-8.
- ↑ VYCHOVÁ, Helena. Best Practices ve vzdělávání dospělých - příklady ze zahraničí. Praha: VÚPSV, 2010, s. 21-24.ISBN 978-80-7416-086-8.
- ↑ LIŠKA, Václav a Jiří ZACPAL. Moderní prostředky elektronického vzdělávání: (M-learning, E-book). Praha: Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra společenských věd, 2008, s. 12-17. ISBN 978-80-01-04097-3.
- ↑ LIŠKA, Václav a Jiří ZACPAL. Moderní prostředky elektronického vzdělávání: (M-learning, E-book). Praha: Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra společenských věd, 2008, s. 13. ISBN 978-80-01-04097-3.
- ↑ LIŠKA, Václav a Jiří ZACPAL. Moderní prostředky elektronického vzdělávání: (M-learning, E-book). Praha: Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra společenských věd, 2008, s. 9-11. ISBN 978-80-01-04097-3.
- ↑ BEJČEK, Michal. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, 2008, s. 14. ISBN 978-80-86847-29-0.
- ↑ LIŠKA, Václav a Jiří ZACPAL. Moderní prostředky elektronického vzdělávání: (M-learning, E-book). Praha: Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra společenských věd, 2008, s. 9-11. ISBN 978-80-01-04097-3.
- ↑ BEJČEK, Michal. Management inovací v teorii, praxi a ve výuce. Praha: Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, 2008, s. 17. ISBN 978-80-86847-29-0.
