Legislativní proces
V obecném významu znamená legislativní proces metodu přípravy, tvorby a schvalování právních předpisů. Ve významu užším se jedná o proces tvorby zákonů, kde v českém prostředí hrají hlavní roli Poslanecká sněmovna, Senát a Prezident České republiky.
Zákon může být navržen poslancem, skupinou poslanců, vládou, Senátem či krajským zastupitelstvem - hovoříme o tom, že tyto subjekty mají zákonodárnou iniciativu. Následně se k návrhu zákona ve třech čteních vyjádří Poslanecká sněmovna a pokud jej většinou přítomných poslanců schválí, putuje do Senátu. Tady v rámci jednoho čtení mohou senátoři zákon schválit (většinou přítomných), návrhem se nezabývat (jako by jej schválili) nebo vrátit do sněmovny s návrhy na pozměnění. Pokud se takto zákon vrátí do sněmovny, ta může pozměňovací návrhy přijmout (většina přítomných poslanců), nebo přijmout původní návrh a Senát přehlasovat (většina všech poslanců). Ve všech případech návrh zákona, který sněmovna schválí, doputuje k prezidentovi, který jej podepíše. Pokud podpis odmítne (prezidentovo právo veta), může jej sněmovna přehlasovat většinou všech poslanců. Schválený zákon následně vyjde ve Sbírce zákonů a má stanovenou platnost a účinnost.
Výše popsaný postup je standardním legislativním procesem schvalování zákonů. Existují ovšem výjimky - například ústavní nebo volební zákony musí schválit obě komory, naopak o státním rozpočtu se jedná pouze v Poslanecké sněmovně.
Použité a doplňující zdroje
- Přijímání zákonů. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=173