Grooming

Z WikiKnihovna

Autor: Pavla Kovářová

Klíčová slova: internetová kriminalita, osobní údaje, psychologie

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - internetová kriminalita, psychologie a internet

podřazené - ---


Charakteristiky

Grooming bývá definován jako: „chování, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je oběť pohlavně zneužít.“[1] Přestože se pohlavní zneužití nejčastěji odehrává uvnitř rodiny, na internetu existuje riziko ze strany neznámých osob. Sexuální zneužití zahrnuje ublížení i nezabránění mu, označuje dotykové i bezdotykové zneužití, např. vystavení dítěte pornografickému materiálu, slovní obtěžování apod. Proto pojem grooming představuje větší problém, než by se na první pohled mohlo zdát.

Grooming je značně spojen se zneužitím osobních údajů, především tak, že abuser (psychologický termín pro útočníka, který zneužije jiného člověka) využívá k získání přístupu k oběti a nutným informacím podobných způsobů. Ale zatímco útok na osobní údaje je jednorázový a co nejkratší, při groomingu dochází k dlouhodobému získávání podrobných informací a důvěry. Abuser usiluje o různé údaje, které zneužije k získání důvěry nebo k nalezení oběti v reálném světě. Nejdůležitější jsou tedy reálné informace, např. skutečné jméno, telefonní číslo, adresa bydliště i místa, kde se často nachází, a také podoba oběti. Tyto informace lze nejlépe zjistit pomocí internetu a služeb, které jsou přes něj dostupné.

Uživatelé se na internetu chtějí seznamovat a povídat si, ale ne vždy si uvědomují, že to není stejné jako v reálném světě. Internet nabízí anonymitu a možnost pozměnění identity (např. lze zadat falešné jméno, věk i pohlaví). Roli hrají i média, která ukazují popularitu vystavování se (pořady typu Big Brother či Vyvolení), proto i běžní lidé otevírají své životy veřejnosti.

Byly identifikovány rizikové faktory, které činí uživatele náchylnější k manipulaci, jež představuje základní metodu groomingu. Výchovou jsou lidé od dětství vedeni k respektu k autoritám. Význam má i citové zakotvení v rodině - pokud je člověk deprivován, hledá pozornost jinde. Abuser využívá své znalosti, co chce oběť slyšet - obecně sdílení zájmů a koníčků, smysl pro humor, pozornost a souhlas. Základem je tedy komunikace přizpůsobená oběti. Grooming je v první řadě zaměřen na děti, méně často oběťmi bývají ženy, zcela zřídka muži. Právě děti se často mylně domnívají, že by nebezpečného dospělého poznaly podle způsobu vyjadřování. To není vždy snadné, protože abuser tráví hodiny pročítáním blogů, osobních stránek, diskuzí apod., kde zkoumá vyjadřování dětí.

Klamné mohu být i předsudky o abuserovi, jako o dospělém muži - pedofilovi. Přestože muži tvoří většinu pachatelů, ženy jsou původci zneužití v pětině případů.[2] Abuser také nemusí být preferenční pedofil, existují i tzv. situační pachatelé.

Výzkumy

Protože děti představují nejvýznamnější skupinu obětí groomingu a mohou jím být nejvíce ohroženy, zaměřuje se na ně nejvíce výzkumů v této oblasti. Některé docházejí k zarážejícím výsledkům, např.: „Děti (…) o sobě prozrazují neznámému internetovému uživateli či uživatelům: emailovou adresu (84 %), foto (73 %) nebo telefonní číslo (60 %).“[3] Dvě ze tří dětí přijaly pozvání na schůzku od neznámé osoby a většina z nich šla sama, rodičům by o tom řeklo méně než 22 % dětí. Ve 20 % se osoba lišila od toho, jak se presentovala na internetu. Přesto 63 % dětí uvádí, že si je vědomo nebezpečí seznamování přes internet.

Následky sexuálního zneužití se mohou lišit v závislosti na věku, vztahu k pachateli, formě a frekvenci zneužití, vždy se ale oběť cítí poznamenána. Přesto často není ohlášeno, jak potvrzují výzkumy zveřejněné v publikaci Sexuální chování v ČR – situace a trendy[4]. Podle nich byla oznámena pouze tři procenta případů. Způsobuje to nedostatek důvěryhodných osob, strach z nedůvěry či o blízké a obava ze sociálního postihu.

Ochrana

Vzhledem k závažnosti následků je důležitá prevence. Nejen proti groomingu slouží kvalitní komunikace mezi blízkými, znalost virtuálních i reálných přátel a sledování změn v chování. Uživatelé by měli být opatrní při zveřejňování osobních informací na internetu a při prvních setkáních s lidmi, které znají jen z internetu. Média a vzdělání mohou přesnými informacemi přispívat ke zvýšení citlivosti veřejnosti ke všem způsobům sexuálního zneužívání.

Grooming představuje velmi závažné ohrožení, které může mít celoživotní následky. Při jeho provádění hrají významnou roli informační technologie a nové informační služby, proto se jím musí zabývat nejen psychologie, ale také informační obory.

Poznámky

  1. ÚOOÚ - Slovníček nejdůležitějších pojmů [online]. c2000-2009 [cit. 2009-03-30]. Dostupný z WWW: <http://www.uoou.cz/index.php?l=cz&m=bottom&mid=01:13&u1=&u2=&t>.
  2. PÖTHE, Peter. Dítě v ohrožení. Peter Pöthe. 2., rozš. vyd. Praha : G plus G, 1999. (Zde a nyní) ISBN 80-86103-21-8. S. 55.
  3. Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.
  4. WEISS, Petr. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-558-X. S. 124.

Použitá literatura

  • BARRET, Daniel, J. Bandité na informační dálnici. Kateřina Dufková. 1. vyd. Brno : Computer press, 1999. 235 s. ISBN 80-7226-167-3.
  • Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.
  • LANGMEIER, Josef., KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Josef Langmeier, Dana Krejčířová. 2., aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2006. 368 s, il, 24 cm. (Psyché) ISBN 80-247-1284-9.
  • PÖTHE, Peter. Dítě v ohrožení. Peter Pöthe. 2., rozš. vyd. Praha : G plus G, 1999. 186 s. (Zde a nyní) ISBN 80-86103-21-8.
  • SINCLAIR, Ruth. Child Protection. Research Matters. 2005, is. 18, s. 19-25.
  • ÚOOÚ - Slovníček nejdůležitějších pojmů [online]. c2000-2009 [cit. 2009-03-30]. Dostupný z WWW: <http://www.uoou.cz/index.php?l=cz&m=bottom&mid=01:13&u1=&u2=&t>.
  • VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. Eva Vaníčková. Vyd. 1. Praha : Grada, 2005. 135 s. (Psyché) ISBN 80-247-1138-9.
  • VANÍČKOVÁ, Eva. Sexuální násilí na dětech : výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Eva Vaníčková ... [et al.]. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. 118 s. ISBN 80-7178-286-6.
  • VANÍČKOVÁ, Eva., PROVAZNÍK, Kamil., HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sexuální zneužívání dětí. I. díl. Eva Vaníčková, Kamil Provazník, Zuzana Hadj-Moussová. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 82 s, il. ISBN 80-7184-479-9.
  • WEISS, Petr. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X.