Evropská komise

Autor: Barbora Blahová

Klíčová slova: Evropská komise, Pravomoce Evropské komise, Evropská unie

Synonyma: Komise EU, The European Commission

Související pojmy:

nadřazené - Evropská unie, Instituce EU, Evropské společenství

podřazené - Politiky EU, Evropští komisaři, přeceda Evropské komise

Historie

„Evropská komise vznikla v 50. letech 20. století na základě ustanovení v zakládajících smlouvách (dnes čl. 211 - 219 SES ve znění Smlouvy z Nice).“[1] Idea instituce nadnárodního charakteru, která hájí zájmy Společenstva i navenek a není odvolatelná či ovlivňovatelná členskými zeměmi, byla již při založení Evropského společenstva uhlí a oceli v roce 1951. Pozdější Komise Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii tuto myšlenku nenaplňovali zcela dokonale, protože se vyskytla možná závislost na Radě ministrů. Další nástupnické Komise se také jen přibližovaly původní ideji a zabývali se spíše vnitřní politikou. Důležitou etapou ve vývoji se stalo založení Evropské unie a vznikl tak přímý základ dnešní Evropská komise. Vývoj nastal zejména v počtu komisařů za jednotlivé státy. „Do rozšíření Unie v roce 2004 měly některé státy výsadu dvou komisařů (Německo, Itálie, Francie, Velká Británie a Španělsko), celkem tedy bylo komisařů 20.“[2] „Nová Komise, která se po rozšíření EU na 25 členských států měla ujmout funkce od 1. listopadu 2004, byla poprvé sestavována podle principu jedna země - jeden komisař“ [4, s. 275] V roce 2007 se Unie rozšířila o Bulharsko a Rumunsko, takže přibyli dva další komisaři. Momentálně má Komise 27 členů a je to nejvíce za celou její historii. Původní verze Lisabonské smlouvy měla přinést snížení jejich počtu a rotační princip osazování těchto důležitých postů, ale po Irském vetu jako jeden z ústupků zůstal současný počet zachován. V současné době sídlí v Bruselu.

Pravomoce

Jako ústředí administrativy Evropské Unie má rozsáhle pravomoce. Těmi jsou

a) Výkonná pravomoc – zabezpečuje provádění primárních smluv a aktů vydaných na jejich základě. Dále provádí individuální rozhodnutí, která pak schvaluje Evropský parlament a Rada EU.

b) Zákonodárná pravomoc – výsadní právo předkládat návrhy právních aktů Evropské unie, které pak schvaluje Rada EU a Evropský parlament.

c) Kontrolní pravomoc – prosazuje evropské právo a hlídá jeho dodržování členskými zeměmi, které v případě nedodržování může žalovat u Evropského soudního dvora. Tzv. Strážkyně smluv.

d) Zastupování Unie navenek – např. sjednávání mezinárodních smluv s jinými zeměmi.

Struktura

V čele stojí předseda, dále tam je sedm místopředsedů a ostatní komisaři. Komisaři jsou navrhováni členskými státy, ze kterých pochází. Musí být zcela nezávislí na domovském státu a jejich povinnost je hájit výhradně zájmy Unie. Předsedu navrhuje Evropská rada a potvrzuje ho Evropský parlament. Ten následně s Radou Evropské unie jmenuje ostatní komisaře, které potvrdí Evropský parlament. „Funkční období Komise je 5 let a je vždy jmenována do šesti měsíců po volbách do Evropského parlamentu.“ [5, s. 55] Prací komisařů je spravovat jeden nebo více resortů známých pod jménem Generální ředitelství. V čele těchto Generálních ředitelství stojí generální ředitelé – vysoký úřednický post, odpovídající náměstkům na vládních ministerstvech. Komise je odpovědná Evropskému parlamentu a ten má pravomoc jí vyslovit nedůvěru.

„Současní komisaři:

José Manuel Barroso předseda

Catherine Ashton místopředsedkyně vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Viviane Reding místopředsedkyně spravedlnost, základní práva a občanství

Joaquín Almunia místopředseda hospodářská soutěž

Siim Kallas místopředseda Doprava

Neelie Kroes místopředsedkyně digitální agenda

Antonio Tajani místopředseda průmysl a podnikání

Maroš Šefčovič místopředseda interinstitucionální vztahy a administrativa

Janez Potočnik životní prostředí

Olli Rehn hospodářské a měnové záležitosti

Andris Piebalgs rozvoj

Michel Barnier vnitřní trh a služby

Androulla Vassiliou vzdělávání, kultura, mnohojazyčnost a mládež

Algirdas Šemeta daně a celní unie, audit a boj proti podvodům

Karel De Gucht obchod

John Dalli zdraví a spotřebitelská politika

Máire Geoghegan-Quinn Výzkum, inovace a věda

Janusz Lewandowski Finanční plánování a rozpočet

Maria Damanaki Námořní záležitosti a rybolov

Kristalina Georgieva mezinárodní spolupráce, humanitární pomoc a řešení krizí

Günther Oettinger energetika

Johannes Hahn regionální politika

Connie Hedegaard opatření v oblasti změny klimatu

Štefan Füle rozšíření a politika sousedství

László Andor zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění

Cecilia Malmström vnitřní věci

Dacian Cioloş zemědělství a rozvoj venkova“[3]

Použitá literatura

1. Euroskop.cz [online]. c2005-11 [cit. 2011-01-09]. Dostupný z WWW: <http://www.euroskop.cz/110/sekce/organizace-evropske-komise/>.
2. Euroskop.cz [online]. c2005-11 [cit. 2011-01-09]. Dostupný z WWW: <http://www.euroskop.cz/109/sekce/zakladni-informace/>.
3. Evropská komise [online]. 20/11/2010 [cit. 2011-01-09]Dostupný z WWW: <http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/index_cs.htm>.
4. FIALA, Petr., PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. Petr Fiala, Pitrová Markéta. 2. doplněné a aktualizované vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 803 s. ISBN 978-80-7325-223-6.
5. KAŇA, Radomír. Evropská unie A. Radomír Kaňa. 1. vyd. Ostrava: VŠB - TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Ekonomická fakulta, 2009. 161 s. ISBN 978-80-248-1412-4.
6. KEŠNEROVÁ, Eva. Instituce EU - hlavní tendence vývoje. Eva Kešnerová. 2009. [online] [cit. 2011-01-09]. Dostupný z WWW: <http://is.muni.cz/th/74659/esf_m/INSTITUCE_EU.pdf>.