Chyba, která vás v terénu stojí kilometry navíc

Typický problém nastává, když se na jednom stromě sejde více barevných značek. Například modrá a žlutá trasa se mohou na krátkém úseku překrývat, a pak se rozdělí. Na rozcestí bývá umístěná tzv. „rozcestníková tabule", která uvádí cíle a vzdálenosti v kilometrech. Tam se ale pozorně dívejte na pořadí čísel – vzdálenost vlevo patří trase vlevo, vzdálenost vpravo trase vpravo. Záměna pořadí je nejčastější zdroj chyb, zvláště když jsou tabulky staré a málo čitelné.

Dalším problémem je přeceňování vlastních schopností. Mapa a buzola nejsou kouzlo, potřebujete trénink. Než vyrazíte na delší túru, zkuste si krátkou vycházku v místě, které dobře znáte. Naučte se odhadovat vzdálenosti podle času chůze – v průměrném terénu ujdete asi 4 kilometry za hodinu, ale s převýšením to může být polovina. Počítejte s tím, že v hustém lese nebo v mlze se orientace výrazně ztíží. Buzola vám sice ukáže směr, ale ne to, jestli před vámi není skála nebo bažina. Proto vždy kombinujte azimut s čtením terénu a nezapomínejte na výškové rozdíly.

Nejdůležitější je porovnat, co mapa skutečně zobrazuje. Zatímco jedna mapa zvýrazňuje turistické značení, druhá se soustředí na cyklotrasy nebo běžecké stopy. Při plánování okruhu si proto nejprve napište, co chcete na trase vidět. Pokud jde o vrcholy a hřebeny, vyberte mapu s podrobnými vrstevnicemi. Pokud jde o lesní pěšiny a údolí, dejte přednost mapě, která má vyznačené i neznačené cesty. Častou chybou je spoléhat na jedinou mapu z mobilu, která nemusí mít aktuální stav lesních cest – po těžbě dřeva nebo po povodni se trasy mění rychleji, než mapy stačí reagovat.

Jakmile máte mapu srovnanou, určete si výchozí bod a cíl. Spojte je na mapě přímkou a přiložte k ní buzolu tak, aby její hrana procházela oběma body. Pak otáčejte růžicí, dokud není sever na růžici rovnoběžný se severem na mapě. Číslo na indexové rysce, které se vám ukáže, je azimut – úhel, pod kterým musíte jít. Tento úhel si zapamatujte nebo si ho napište na okraj mapy. Teď už jen držte buzolu před sebou a otáčejte se, dokud střelka nesouhlasí s ryskou na pouzdře. Směr, kterým míříte, je správný.

Počasí na hřebenech se mění rychle a často bez varování. Předpověď známá z rána může být odpoledne k ničemu. Sleduj mraky, vítr a teplotu vzduchu. Pokud se začne stahovat mlha, přestaň spoléhat na orientační body a přejdi na mapu s buzolou. V husté mlze je snadné ztratit směr, a to i na značené cestě. Stejně nebezpečné jsou bouřky. Pokud se blíží, opusť hřeben a sestup do nižších poloh. Kovové hole, batoh s kovovou konstrukcí nebo mokré lano jsou v bouřce smrtelné riziko. Proto se vyplatí vstávat brzy a mít zbytek dne jako rezervu.

Další typickou chybou je plánovat okruh pouze podle jedné mapy, aniž byste ověřili, jestli jsou cesty v terénu skutečně průchozí. Před odchodem si udělejte rychlou kontrolu: podívejte se, zda mapa obsahuje poznámky o uzavírkách, nebo zda jsou v okolí nějaké chráněné oblasti s omezením vstupu. To často bývá vyznačeno jen na jedné z map, a proto je srovnání tak důležité. Když narazíte na nesrovnalost, poznačte si ji na papír a v terénu se podle toho zařiďte – třeba obejdete uzavřený úsek po jiné cestě, která není na první mapě vidět.

Plánování okruhu začíná u mapy, ale ne každá mapa je pro váš záměr vhodná. Když si vezmete do ruky turistickou mapu, všimnete si, že se liší měřítkem, podrobnostmi i způsobem značení. Pro kratší výlet po značených cestách vám postačí klasická turistická mapa v měřítku 1:50 000, ale pokud chcete naplánovat okruh s odbočkami na rozhledny, prameny nebo vyhlídky, budete potřebovat podrobnější podklad, například 1:25 000. Čím menší měřítko, tím více detailů – ale také více místa pro chyby, pokud si nezvyknete na hustotu vrstevnic a značek.

Pokud nemáš výdrž na celou noc, využijte taktiku krátkých úseků. Vyjděte dvě hodiny před svítáním, kdy už se obloha začíná barvit, a po hodině chůze si dejte desetiminutovou pauzu na teplý nápoj. Když vás přepadne únava a do cíle zbývá ještě hodina, zkuste si dát rychlé občerstvení, třeba energetickou tyčinku, a hlavně změňte rytmus chůze – kratší kroky, pravidelné dýchání. Často pomůže i zpěv nebo počítání kroků, které dostane mysl z útlumu.

Jak správně porovnat mapy a vyhnout se nejčastějším pastem Největší pastí je spoléhat na to, že mapa ukazuje vše. Ve skutečnosti každá mapa generalizuje – zjednodušuje skutečnost. Když porovnáte dvě mapy, zjistíte, že jedna má více vrstevnic a druhá více popisků. Pro plánování okruhu je důležité, aby mapa ukazovala převýšení, protože to rozhoduje o náročnosti trasy. Pokud chcete okruh bez prudkých stoupání, vyberte si podklad, který má barevně odlišená pásma nadmořské výšky. Zároveň si dejte pozor na to, jak mapa zobrazuje obtížnost terénu – legendu si prostudujte ještě doma, ne až na místě, kde už není čas na hledání.