Cenzura knihoven
Autor: Renata Borková
Klíčová slova: knihovna, cenzura, závadná literatura, čtenář
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - knihovnictví, totalita, politika
podřazené - brak, román, knihovník
Charakteristika
Cenzura knihoven je pojem z oblasti lidového knihovnictví v ČSR v letech 1948-1960, kdy musely být zakázané tituly knih vyřazeny z fondů knihoven. Šlo o literaturu označenou za závadnou, nepřátelskou, zastaralou a nežádoucí, celkem asi 11 000 titulů.
Hlavní znaky literární kultury 50. let
- normativní představa o tom, co je literatura a jaké mají být její funkce
- přesvědčení o bezprostředním působení literatury na čtenáře
- literatura má především vychovávat
- co neodpovídá normě, je potlačováno
- odmítání literárního braku a politicky závadné literatury
- i minulost podléhá kontrole
- cenzura knihoven jako pokus o přepsání kolektivní paměti
- aktivní podíl knihovníků na vytváření nové literární kultury[1]
Tři fáze cenzury knihoven
- 1948 – 1949
- 1950 – 1952
- 1953 - …
1. fáze
Vyřazování knih nebylo direktivně řízeno, mělo živelnou podobu a bylo spíše ponecháno na úvaze knihovníků a čtenářů, které knihy je nutno vyřadit hned nebo postupně. Na základě dílčích příkazů ministerstva kultury a ministerstva školství se upozorňovalo na závadnost některých titulů nebo celého díla konkrétních autorů.
2. fáze
Vznikají pravidla, jaké knihy mají být z knihoven odstraněny. Dochází k centralizaci a formalizaci cenzurní akce. 1950 vznikl seznam nacistické, protistátní, protisovětské a brakové literatury. Obsahoval kolem 2000 knih – z oblasti náboženské, okultní, erotické, antisemitismu, beletrie a knih emigrantů a zatčených[1].
3. fáze
Existují dvě linie cenzury:
- politická linie pod Ústavem dějin KSČ – vznikají dva seznamy závadné literatury:
- č. 1 – literatura trockistická a protisovětská
- č. 2 – literatura pravicových sociálních demokratů, legionářů a spisy T.G.Masaryka a E. Beneše a práce o nich
- knihovnická linie pod HSTD – (Hlavní správa tiskového dohledu vytvořena podle sovětského vzoru)[2].
1953 vzniká seznam nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury. Obsahuje asi 7500 knih, u každé je uveden druh literatury a důvod, proč je škodlivá.
Typy závadné literatury
- Literatura dekadentní
- Exotismus
- Fašismus
- Formalismus
- Naturalismus
- Ruralismus
- Snobismus
- Úniková literatura
- Braková literatura
- Zastaralá literatura
- Pornografická literatura
- Rasistická literatura
- Kolonialistická literatura
- Existencionalismus
Za tématické prohřešky byly považovány politika, erotika fantastika, humor, dívčí románky.
Nejčastějším typem závadné literatury bylo označení brak, a to až v 60%. Existovalo mnoho variant např. detektivní brak, dobrodružný, zastaralý, fantastický, pornografický.
Za brak bylo považováno 65 knih pro ženy a dívky od Jaroslava Pokorného (1899-1940) napsaných pod různými pseudonymy . Jako humoristický brak byla vyřazena např. kniha Vlasty Buriana Pohádky Vlasty Buriana pouze pro dospělé. Odmítaným detektivním autorem byl např. Eduard Fiker (1902-1961).
Důvodem pro vyřazení knih byla i osobnost autora, např. jeho politické názory nebo emigrace.
Součástí cenzury byla i protektorátní literatura. Seznam obsahoval více jak 200 knih nazývaných též protektorátní mentalita nebo úniková protektorátní literatura.
Modelování českého čtenáře
Utváření tzv. nového čtenáře bylo smyslem dění v knihovnictví počátkem 50. let. Šlo o snahu sjednotit veřejnost, tak aby lidé četli stejné knihy a stejně jim rozuměli. Knihovna byla důležitým prvkem tohoto procesu, měla možnost ovlivňovat čtenáře.
Na podporu nastoleného trendu se pořádaly se různé čtenářské ankety, konference a akce, např. Fučíkův odznak, Čtení podle plánu, Tuchlovické hnutí.
Použitá literatura
- ŠÁMAL, Petr. Přednáška v Bloku expertů 1.4.2010 Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich mocenské využití v 50. letech 20. stol.
- CYSAŘOVÁ, Jarmila. Totalita.cz [online]. c2010 [cit. 2010-05-16]. Cenzura Hlavní správa tiskového dohledu. Dostupné z WWW: <http://www.totalita.cz/vysvetlivky/cenzura_01.php>.
