Narativní přístupy v psychoterapii: Porovnání verzí
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Autor:''' Ester Březinová | '''Autor:''' Ester Březinová | ||
| − | '''Klíčová slova:''' narativní přístup, psychoterapie, narativní psychoterapie | + | '''Klíčová slova:''' narativní přístup, příběh, psychoterapie, narativní psychoterapie |
| − | '''Synonyma:''' | + | '''Synonyma:''' příběhová terapie |
'''Související pojmy:''' | '''Související pojmy:''' | ||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
== Narativní psychoterapie == | == Narativní psychoterapie == | ||
| − | '''Narativní psychoterapie''' je přístup založený na teorii sociálního konstrukcionismu a narativní metafory. Jejím základem je vyprávění životního příběhu a jeho převyprávění, kterým se nové diskurzy o sobě samém vytvářejí, nikoli objevují. Zájem se tedy v terapii nesoustřeďuje na odkrývání pravdy o událostech, ale na významy. Konstrukce vlastní minulosti, stejně tak jako aktuální konstrukce, ovlivňuje emoční zkušenost. Lidé používají převyprávění svých životních příběhů zcela spontánně, pokud například hledají argumenty pro svá životní rozhodnutí. V těchto situacích je vhodné vyhledat terapeuta. Přístupy jednotlivých terapeutů mohou být různé, většinou se však terapeut snaží vyvolat otázkou příběh a vytváří partnerský vztah s pacientem, nikoli hierarchický. Výsledkem terapie by měl být nový pohled na minulost a dosavadní život a případné nové vnímání ovlivňujících faktů. | + | '''Narativní psychoterapie''' je přístup založený na teorii sociálního konstrukcionismu a narativní metafory. Jejím základem je vyprávění životního příběhu a jeho převyprávění, kterým se nové diskurzy o sobě samém vytvářejí, nikoli objevují. Zájem se tedy v terapii nesoustřeďuje na odkrývání pravdy o událostech, ale na významy. Konstrukce vlastní minulosti, stejně tak jako aktuální konstrukce, ovlivňuje emoční zkušenost. Lidé používají převyprávění svých životních příběhů zcela spontánně, pokud například hledají argumenty pro svá životní rozhodnutí. V těchto situacích je vhodné vyhledat terapeuta. Přístupy jednotlivých terapeutů mohou být různé, většinou se však terapeut snaží vyvolat otázkou příběh a vytváří partnerský vztah s pacientem, nikoli hierarchický. Výsledkem terapie by měl být nový pohled na minulost a dosavadní život a případné nové vnímání ovlivňujících faktů.<ref> GJURIČOVÁ, Šárka a KUBIČKA, Jiří. ''Rodinná terapie: Systematické a narativní přístupy''. Praha: Grada Publishing, 2009. Vyd. 1. S. 31. </ref> |
Podle Goncalvese lze rozčlenit terapeutický proces na pět fází: | Podle Goncalvese lze rozčlenit terapeutický proces na pět fází: | ||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
# Projekce příběhů, kdy si klient procvičuje tvorbu různých alternativních metafor, s využitím literárních či uměleckých zdrojů. Tyto nové metafory jsou součástí dalších rozhovorů a stávají se stavebními kameny v běžném životě. | # Projekce příběhů, kdy si klient procvičuje tvorbu různých alternativních metafor, s využitím literárních či uměleckých zdrojů. Tyto nové metafory jsou součástí dalších rozhovorů a stávají se stavebními kameny v běžném životě. | ||
| − | V Goncalvesově pojetí je terapeut aktivní ve strukturování terapeutického procesu a v navrhování různých způsobí a cvičení zaměřených na konstruování nových zápletek a představ. Hlavním cílem je podpořit změnu na individuální rovině v tom, jak člověk utváří smysl světa, jak vnímá, přemýšlí a prožívá. | + | V Goncalvesově pojetí je terapeut aktivní ve strukturování terapeutického procesu a v navrhování různých způsobí a cvičení zaměřených na konstruování nových zápletek a představ. Hlavním cílem je podpořit změnu na individuální rovině v tom, jak člověk utváří smysl světa, jak vnímá, přemýšlí a prožívá.<ref name="dizertace"> SKORUNKA, David. ''Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta''. Brno, 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/71263/fss_d/DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. Školitel Ivo Čermák. </ref> |
== Historie == | == Historie == | ||
Příběhy jsou součástí lidské společnosti od nepaměti. Původní mýty, báje a legendy se postupem času proměnily až v příběhy na filmovém plátně, přesto je však narativita důležitá ve všech podobách společnosti. | Příběhy jsou součástí lidské společnosti od nepaměti. Původní mýty, báje a legendy se postupem času proměnily až v příběhy na filmovém plátně, přesto je však narativita důležitá ve všech podobách společnosti. | ||
| − | Narativní psychoterapie byla původně vyvinuta a rozšířena v 70. a 80. letech 20. století. Hlavní podíl na tomto vývoji měli terapeuti '''Michael White''' a '''David Epston'''. Populární se narativní psychoterapie stala zejména v 90. letech ve Spojených státech amerických, kde také těmto dvěma terapeutům vyšla známá kniha ''Narrative means to therapeutic ends''. | + | Narativní psychoterapie byla původně vyvinuta a rozšířena v 70. a 80. letech 20. století. Hlavní podíl na tomto vývoji měli terapeuti '''Michael White''' a '''David Epston'''. Populární se narativní psychoterapie stala zejména v 90. letech ve Spojených státech amerických, kde také těmto dvěma terapeutům vyšla známá kniha ''Narrative means to therapeutic ends''.<ref name="wiki"> Narrative therapy. In: ''Wikipedia: The free encyclopedia'' [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 21. 5. 2012 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_therapy. </ref> |
== Příběh == | == Příběh == | ||
| Řádek 34: | Řádek 34: | ||
V psychoterapii můžeme rozlišit několik druhů příběhů. | V psychoterapii můžeme rozlišit několik druhů příběhů. | ||
| − | * Habituální příběhy popisují to, co se obvykle odehrává a jedná se o prostý popis. | + | * '''Habituální příběhy''' popisují to, co se obvykle odehrává a jedná se o prostý popis. |
| − | * Osobní příběhy přibližují nitro člověka, vnitřní svět a pocity. | + | * '''Osobní příběhy''' přibližují nitro člověka, vnitřní svět a pocity. |
| − | * Životní příběhy vyjadřují celkový pohled, směřování nebo pojetí vlastního života. | + | * '''Životní příběhy''' vyjadřují celkový pohled, směřování nebo pojetí vlastního života. |
| − | * Normativní dobové příběhy se dotýkají důležitých aspektů lidské existence. | + | * '''Normativní dobové příběhy''' se dotýkají důležitých aspektů lidské existence.<ref name="dizertace"></ref> |
== Přístupy == | == Přístupy == | ||
| − | Narativní přístupy vycházejí z toho, že je identita člověka formována vyprávěním a příběhy, ať už osobními nebo normativními dobovými příběhy. Předpokládá se, že vyprávění příběhu formuje osobnost člověka, kterému vyprávění pomůže posoudit svůj příběh a nahlížet na problém různými způsoby. V praxi terapeut pomáhá svým klientům vyhodnocovat jejich problémy a měnit jejich vztah k těmto problémům. Pomocí otázek problém postupně odkrývá a následně vyvodí jisté řešení. Jinými vhodnými otázkami | + | Narativní přístupy vycházejí z toho, že je identita člověka formována vyprávěním a příběhy, ať už osobními nebo normativními dobovými příběhy. Předpokládá se, že vyprávění příběhu formuje osobnost člověka, kterému vyprávění pomůže posoudit svůj příběh a nahlížet na problém různými způsoby. V praxi terapeut pomáhá svým klientům vyhodnocovat jejich problémy a měnit jejich vztah k těmto problémům. Pomocí otázek problém postupně odkrývá a následně vyvodí jisté řešení. Jinými vhodnými otázkami potom prověřuje, jak jeho řešení klientův postoj k problému ovlivnilo. Roli terapeuta lze přirovnat k investigativnímu novináři.<ref name="wiki"></ref> |
Narativní přístupy jsou hojně využívány v rodinné terapii, kde hrají podstatnou roli. | Narativní přístupy jsou hojně využívány v rodinné terapii, kde hrají podstatnou roli. | ||
| + | |||
| + | == Poznámky == | ||
| + | <references/> | ||
| + | |||
| + | == Použité zdroje == | ||
| + | GJURIČOVÁ, Šárka a KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie: Systematické a narativní přístupy. Praha: Grada Publishing, 2009. Vyd. 1. 288 s. ISBN 978-80-247-2390-7. | ||
| + | |||
| + | SKORUNKA, David. Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta. Brno, 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/71263/fss_d/DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. Školitel Ivo Čermák. | ||
| + | |||
| + | Narrative therapy. In: Wikipedia: The free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 21. 5. 2012 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_therapy. | ||
| + | |||
| + | FREEDMAN, Jill a COMBS, Gene. Narativní psychoterapie. Praha: Portál, 2009. Vyd. 1. 320 s. ISBN 978-80-7367-549-3. | ||
Aktuální verze z 22. 5. 2012, 16:40
Autor: Ester Březinová
Klíčová slova: narativní přístup, příběh, psychoterapie, narativní psychoterapie
Synonyma: příběhová terapie
Související pojmy:
nadřazené - psychoterapie
podřazené -
Narativní psychoterapie
Narativní psychoterapie je přístup založený na teorii sociálního konstrukcionismu a narativní metafory. Jejím základem je vyprávění životního příběhu a jeho převyprávění, kterým se nové diskurzy o sobě samém vytvářejí, nikoli objevují. Zájem se tedy v terapii nesoustřeďuje na odkrývání pravdy o událostech, ale na významy. Konstrukce vlastní minulosti, stejně tak jako aktuální konstrukce, ovlivňuje emoční zkušenost. Lidé používají převyprávění svých životních příběhů zcela spontánně, pokud například hledají argumenty pro svá životní rozhodnutí. V těchto situacích je vhodné vyhledat terapeuta. Přístupy jednotlivých terapeutů mohou být různé, většinou se však terapeut snaží vyvolat otázkou příběh a vytváří partnerský vztah s pacientem, nikoli hierarchický. Výsledkem terapie by měl být nový pohled na minulost a dosavadní život a případné nové vnímání ovlivňujících faktů.[1]
Podle Goncalvese lze rozčlenit terapeutický proces na pět fází:
- Rozvzpomínání se na významné příběhy, vybavení si co nejdetailněji různé životní události.
- Objektivizace příběhů s pomocí vybavení si všech smyslových podnětů, s využitím dokumentů i artefaktů.
- Subjektivizace příběhů s cílem posílit uvědomění si vnitřních prožitků v souvislosti s příběhem.
- Metaforizace příběhů, kdy si klient osvojuje vytváření metaforických asociací ve vztahu k významným příběhům a tyto metafory jsou posléze tématem důkladné diskuze.
- Projekce příběhů, kdy si klient procvičuje tvorbu různých alternativních metafor, s využitím literárních či uměleckých zdrojů. Tyto nové metafory jsou součástí dalších rozhovorů a stávají se stavebními kameny v běžném životě.
V Goncalvesově pojetí je terapeut aktivní ve strukturování terapeutického procesu a v navrhování různých způsobí a cvičení zaměřených na konstruování nových zápletek a představ. Hlavním cílem je podpořit změnu na individuální rovině v tom, jak člověk utváří smysl světa, jak vnímá, přemýšlí a prožívá.[2]
Historie
Příběhy jsou součástí lidské společnosti od nepaměti. Původní mýty, báje a legendy se postupem času proměnily až v příběhy na filmovém plátně, přesto je však narativita důležitá ve všech podobách společnosti.
Narativní psychoterapie byla původně vyvinuta a rozšířena v 70. a 80. letech 20. století. Hlavní podíl na tomto vývoji měli terapeuti Michael White a David Epston. Populární se narativní psychoterapie stala zejména v 90. letech ve Spojených státech amerických, kde také těmto dvěma terapeutům vyšla známá kniha Narrative means to therapeutic ends.[3]
Příběh
Příběh a vyprávění jsou dnes považovány za základní organizující principy jedince pro vnímání, chápání a sdílení vlastní zkušenosti. Formou příběhu lidé organizují své zkušenosti a spojují události do smysluplného celku.
V psychoterapii můžeme rozlišit několik druhů příběhů.
- Habituální příběhy popisují to, co se obvykle odehrává a jedná se o prostý popis.
- Osobní příběhy přibližují nitro člověka, vnitřní svět a pocity.
- Životní příběhy vyjadřují celkový pohled, směřování nebo pojetí vlastního života.
- Normativní dobové příběhy se dotýkají důležitých aspektů lidské existence.[2]
Přístupy
Narativní přístupy vycházejí z toho, že je identita člověka formována vyprávěním a příběhy, ať už osobními nebo normativními dobovými příběhy. Předpokládá se, že vyprávění příběhu formuje osobnost člověka, kterému vyprávění pomůže posoudit svůj příběh a nahlížet na problém různými způsoby. V praxi terapeut pomáhá svým klientům vyhodnocovat jejich problémy a měnit jejich vztah k těmto problémům. Pomocí otázek problém postupně odkrývá a následně vyvodí jisté řešení. Jinými vhodnými otázkami potom prověřuje, jak jeho řešení klientův postoj k problému ovlivnilo. Roli terapeuta lze přirovnat k investigativnímu novináři.[3] Narativní přístupy jsou hojně využívány v rodinné terapii, kde hrají podstatnou roli.
Poznámky
- ↑ GJURIČOVÁ, Šárka a KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie: Systematické a narativní přístupy. Praha: Grada Publishing, 2009. Vyd. 1. S. 31.
- ↑ 2,0 2,1 SKORUNKA, David. Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta. Brno, 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/71263/fss_d/DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. Školitel Ivo Čermák.
- ↑ 3,0 3,1 Narrative therapy. In: Wikipedia: The free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 21. 5. 2012 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_therapy.
Použité zdroje
GJURIČOVÁ, Šárka a KUBIČKA, Jiří. Rodinná terapie: Systematické a narativní přístupy. Praha: Grada Publishing, 2009. Vyd. 1. 288 s. ISBN 978-80-247-2390-7.
SKORUNKA, David. Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta. Brno, 2008. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/71263/fss_d/DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. Školitel Ivo Čermák.
Narrative therapy. In: Wikipedia: The free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, last modified on 21. 5. 2012 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_therapy.
FREEDMAN, Jill a COMBS, Gene. Narativní psychoterapie. Praha: Portál, 2009. Vyd. 1. 320 s. ISBN 978-80-7367-549-3.
