Veřejná knihovna

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Sylva Šimůnková

Klíčová slova: veřejná knihovna, knihovní zákon, veřejné knihovnické a informační služby

Synonyma: bibliotéka, knižnice, knihovna s veřejným přístupem, veřejně přístupná knihovna, lidová knihovna

Související pojmy:

nadřazené – informační instituce, kulturní instituce, vzdělávací instituce
podřazené – národní knihovna, krajská knihovna, základní knihovna, specializovaná knihovna, komunitní knihovna, městská knihovna, obecní knihovna, regionální knihovna

Charakteristika

Veřejné knihovny jsou významné kulturní a vzdělávací instituce, které poskytují veřejnosti přístup k informacím, vědomostem a umělecké tvorbě skrze rozmanité služby a zdroje. Jsou podporovány, dotovány a zřizovány národní, regionální či místní správou, eventuelně jinou společenskou organizací a jejich služby jsou poskytovány bez rozdílu všem.[1] Mezi hlavní poslání knihoven patří půjčování knih, časopisů, novin, not, hudebních nahrávek, mluveného slova, filmů, map či e-čteček. Tyto výpůjční služby jsou poskytovány buď formou absenční, kdy je možné, aby si návštěvník knihovny odnesl půjčenou věc mimo knihovnu (po jejím řádném zaevidování do výpůjčního protokolu), či formou prezenční, kdy je možné se s půjčenou věcí pohybovat pouze v prostorách knihovny. Prezenční výpůjčky jsou běžné u dokumentů, které jsou vzácné, či je jich třeba k dennímu provozu knihovny (např. encyklopedie).

Knihovna má dále za úkol nabízet speciální fondy a služby těm lidem, kteří nemohou či nejsou schopni využívat služby obvykle nabízené. Jedná se například o nemocniční pacienty, duševně či tělesně postižené lidi, vězně či jazykové menšiny.[2]

Knihy jsou v knihovně řazeny podle signatur a návštěvník si požadovanou knihu vyhledá buď sám ve volném výběru, nebo podá žádost o vypůjčení knihy, je-li uschována ve skladu knihovny. Informace o knihách může návštěvník knihovny zjistit nejčastěji v elektronickém katalogu knihovny (většina knihoven ho má) podle několika kritérií, např. podle jména autora, názvu knihy, roku vydání apod. Elektronický katalog bývá umisťován na webových stránkách dané knihovny, kde se mohou čtenáři přihlásit ke svému čtenářskému kontu a skrze toto webové rozhraní zjišťovat dostupnost knih a jejich rezervaci z pohodlí domova.

Pokud návštěvník knihovny požaduje dokument, který není v knihovním fondu dané knihovny, je možné získat ho pomocí meziknihovní či mezinárodní výpůjční služby. Knihovny také běžně poskytují elektronické služby, jako je přístup k internetu a k elektronickým informačním zdrojům. V knihovně je možné dále využít reprografických služeb, tedy jak kopírování a tisku, tak i skenování studijních materiálů. Knihovny pořádají v průběhu roku kulturní akce, mezi které patří různé přednášky, semináře, školení, workshopy či besedy, a to jak pro dospělé, tak pro děti.

Mezi další služby veřejných knihoven patří poskytování informačních a referenčních služeb.

Podle knihovního zákona (veřejné a knihovnické informační služby definuje zákon č. 257/2001 Sb. (knihovní zákon) platný od 1. ledna 2002) má knihovna právo „požadovat úhradu nákladů vynaložených na administrativní úkony spojené s evidencí uživatelů knihovny.“[3]


Systém veřejných knihoven

V systému veřejných knihoven mají nejdůležitější pozici Národní knihovna České republiky, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Moravská zemská knihovna v Brně a dále jej tvoří krajské, základní a specializované knihovny.“[3]

Národní knihovna

Národní knihovna slouží jako centrum systému knihoven, vlastní univerzální knihovní fond a další specializované fondy, má za úkol trvale uchovávat historický a konzervační fond a má na starosti poradenské, výzkumné, analytické, odborné, informační, koordinační, metodické a standardizační aktivity.[3]

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana a Moravská zemská knihovna v Brně

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana uchovává univerzální knihovní fond, historický fond a konzervační fond.[3]

Moravská zemská knihovna v Brně slouží jako krajská knihovna v Jihomoravském kraji, vlastní univerzální knihovní fond, specializované fondy, historický fond a konzervační fond.[3]

Krajská knihovna

Krajská knihovna vlastní univerzální knihovní fond, specializované fondy, historický a konzervační fond. Vykonává odborné, výzkumné, vzdělávací, metodické, koordinační, informační, poradenské a analytické aktivity a koordinuje o základní knihovny v kraji a jejich funkce.[3]

Základní knihovna

Základní knihovny vlastní univerzální knihovní či specializovaný knihovní fond a mají na starost kulturní, vzdělávací a informační činnost.[3]

Specializovaná knihovna

Specializované knihovny uchovávají specializovaný knihovní fond a vykonávají vzdělávací, výzkumné, poradenské, koordinační, informační, analytické a odborné činnosti.[3]


Rozdělení knihoven podle kritéria dostupnosti služeb pro veřejnost

  • Veřejné knihovny – jsou dostupné veřejnosti a služby jimi nabízené jsou poskytovány všem, pro služby výpůjční je však většinou nutné zřízení čtenářského průkazu. Veřejné knihovny organizují veřejnosti dostupné vzdělávací a kulturní akce.
  • Knihovny obecní, městské, krajské a národní – vlastní univerzální fond a mnohdy obsahují speciální sbírku, která se vztahuje k určitému místu či regionu.
  • Specializované knihovny – jsou zaměřeny na jednotlivé obory lidského vědění – patří sem knihovny pedagogické, muzejní, lékařské, technické, právnické, zemědělské atd.
  • Vysokoškolské knihovny – obsahují specializovaný fond elektronických a tištěných zdrojů zaměřený na zabezpečení vyučovaných oborů
  • Specializované knihovny umístěné v neveřejných objektech – jsou to knihovny, které obsahují specializovaný fond elektronických a tištěných zdrojů a nachází se v nemocnicích, výzkumných ústavech, obchodních a výrobních organizacích atd.
  • Zámecké knihovny – knihovny, které se trvale nachází na šlechtickém sídle a jejichž správnou se zabývá Národní muzeum v Praze.
  • Školní knihovny – jsou zřizovány a udržovány z rozpočtu školy, jsou určeny učitelům a žákům a nachází se v prostorách základních, středních či vyšších odborných škol. [4]


Poznámky:

  1. <Služby veřejných knihoven. 1. vyd. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovník, 2002, 127 s. ISBN 80-858-5114-8.>
  2. Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. In: Informace pro knihovny - Knihovnický institut NK ČR [online]. 2000 [cit. 2012-12-11]. Překlad Jindřich Pilař. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Manifest_UNESCO.htm
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 < Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), [online]. [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/Zakon-c--257-2001-Sb.doc>
  4. <ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila. Ekonomika kultury a masmédií [online]. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 210 s. [cit. 2012-12-13]. ISBN 978-802-1042-674. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1456/podzim2010/MKV_EKKU/um/EKMS_elektronicka_skripta.pdf>