Watson Davis

Watson Davis
	Washington, D.C., USA
Datum a místo úmrtí	27. 6. 1967 USA
	-
	ženatý Helen Miles Davis (manželka) Charlotte Davis (dcera)
	USA
	americké
Vzdělání	obor stavební inženýrství, George Washington University, USA čestný doktorát, George Washington University, USA
Pracoviště	National Bureau of Standards, USA Washington Herald, Washington, D.C. Science Service, Washington, D.C. American Documentation Institute, Washington, D.C.
	vyznamenání Jamese T. Gardyho (1960)
Známý pro	popularizace vědy mikrofotografická duplikace publikační a editorská činnost

Watson Davis se narodil v roce 1896 ve Washingtonu D.C. Zemřel 27. června 1967.Byl významný vědec, redaktor a průkopník v oblasti informačních věd a knihovnictví. Byl zakladatelem American Documentation Institute (Společnost byla později přejmenována na Association for Information Science and Technology), kde také zastával funkci jejího ředitele v letech 1937 až 1947.

Jeho snaha o popularizaci vědy mezi občany a jeho myšlenky a realizace mikrofotografické duplikace měly značný vliv na vývoj informační společnosti.

Život

Watson Davis se narodil v roce 1896 ve Washingtonu D.C. Zde také vyrůstal, studoval a následně úspěšně absolvoval obor stavební inženýrství (Civil Engineering) na Univerzitě George Washingtona (George Washington University). Ze začátku své pracovní kariéry pracoval po krátkou dobu v Národním úřadu pro standardy (National Bureau of Standards). (V současné době se tato organizace nazývá Národní institut standardů a technologie – National Institute of Standards and Technology, NIST.)

Následující tři léta byl Watson Davis zaměstnán jako vědecký redaktor Washington Herald, což byl americký deník vycházející ve Washingtonu v letech 1906 až 1939. Následně v roce 1923 se stal vedoucím redaktorem vědeckých zpráv ve společnosti Science Service a editorem denního vědeckého zpravodajského věštníku s názvem Daily Science News Bulletin. V té době byl ředitelem společnosti Science Service Edwin Emery Slosson, po jehož smrti převzal do svých rukou vedení organizace právě Watson Davis. Plně jmenován do funkce ředitele byl od roku 1933.

Společnost Science Sevice vytvořila řadu způsobů, kterými se zasloužila o popularizaci vědy. Její činnost zahrnovala psaní článků o vědě a činnosti vědců, tvorbu krátkých zpráv, sérií novin a časopisů. Pracovníci vědecké služby společně s externími pracovníky napsali a upravovali knihy na základě smlouvy a poskytovali články a časopisy. V roce 1921 Science Service zahájila činnost vědeckého zpravodajství formou týdenní publikace zaměřené na učitele a studenty. V roce 1926 převzala sérii rozhlasových programů z Národní rady pro výzkum; v roce 1927 byl založen časopis Chemistry, který se později vyvinul a distribuoval vzdělávací materiály nazvané "Věc vědy". Organizace shromažďovala geofyzikální data a účastnila se činnosti speciálních projektů. Ve čtyřicátých letech začala Science Service poskytovat materiály pro vědecké kluby.

Davis se velmi aktivně zapojil do činnosti Science Service a řídil organizaci od konce dvacátých let až do svého odchodu do důchodu v roce 1966. V průběhu let 1937 až 1946 zastával také funkci ředitele Amerického dokumentačního institutu, na jehož založení se sám podílel. Watson Davis poté zůstal ve správní radě a pracoval jako sekretář/pokladník po několik dalších let. Změna jeho funkce byla zapříčiněna tím, že od konce čtyřicátých let a počátku padesátých let ztratil Davis vliv na záležitosti týkající se Amerického dokumentačního institutu. Nové myšlenky a cíle směřování institutu začal koordinovat Luther Evans, který byl tehdejší ředitel UNESCO a bývalý knihovník Kongresové knihovny.

Davis byl označován za idealistu a pragmatika spíše než za abstraktního myslitele. Jeho orientace na kulturní dění, hojně se vyskytující u jeho současníků měla kořeny v tehdejším filosofickém myšlení nového století. Tyto filosofie nacházely základy v pozitivní vědě a cíl v bezprostředním a univerzálním bratrství člověka. Davisovu oddanost vědě popisuje Irene S. Farkas-Conn za téměř duchovní. Davis chtěl, podle něj, více než jen popularizovat vědu. Chtěl rozvíjet společnost pomocí dostupnějších výsledků vědeckého výzkumu a podpořit práci vědců.

Watson Davis byl popsán svým kolegou ze společnosti Science Service jako idealista a člověk, který věděl, jak přetvořit své sny a ideály v realitu. Davis pracoval nenápadným ale velice efektivním způsobem. Rád se setkával s uznávanými mysliteli a významnými vědci, ale i s lidmi, pro které byla věda tajemstvím a záhadou nebo jim dokonce byla lhostejná.

Watson Davis obdržel čestný doktorát na Univerzitě Georgea Washingtona v roce 1959. Jeho manželka se jmenovala Helen Miles Davisová. Společně měli dceru Charlotte Davisovou, která se v roce 1945 provdala za Calvina Mooerse. Watson Davis zemřel 27. června roku 1967 ve věku 71 let. K příležitosti jeho smrti v roce 1967 prezident Lyndon Johnson řekl, že Davis "vzbudil zájem o vědu u milionů Američanů."

Dílo

Watson Davis byl jako mladý redaktor v kontaktu s vědeckou elitou země. Snažil se demokratizovat vědu. Chtěl, aby byla věda dostupná všem lidem, a tak bylo jeho cílem zprostředkovat vědecké poznatky široké veřejnosti. Tomuto tématu se věnuje ve svých článcích Industrial Revolution, Science and the Press, Science, the Press, and Intellectual Advance, Living in a Scientific World, The Rise of Science Understanding a The Interpretation of Science through Press, Schools and Radio. (Více podrobností viz abstrakty článků).

Jeho velkým cílem bylo také působit na vzdělání mládeže. Podporoval vědecké kluby. V rámci jeho činnosti v Science Service byly pořádány soutěže na výběr vědeckých talentů z řad mládeže. Watson Davis se snažil zapojit mládež do vědeckého dění. Vynakládal mnoho úsilí na propojení mládeže a vědy.

Viděl ve vědě centrální sílu našeho věku. Zastával myšlenku, že dobré pochopení vědy nejen vědci, ale i ostatními občany, je zásadní pro budování lepšího světa. K tomuto pohledu nejspíše pomohlo jeho profesní zaměření stavebního inženýra, a také to, že byl nejprve zaměstnán jako fyzik. Zvláště v kombinaci vědy a mládeže spatřoval obrovskou sílu pro budování lepšího světa.

Přínos Watsona Davise byl pro rozvoj technologie mikrofilmů značný. V článcích Microphotographic duplication in the Service of Science, The Uses of Microfilm in Documentation a The Next Step in Newspaper Work – Microfilming popisuje své myšlenky týkající se tohoto tématu. (Viz abstrakty k článkům.)

Mikrofotografickou duplikaci popisuje Watson Davis jako vytváření snímků s redukovanou velikostí, které jsou pořízeny fotografováním a uloženy na 35 mm film. Tuto myšlenku představuje Edwin E. Slosson, první ředitel Science Service v roce 1925 na návrh F. G. Cottrela. Myšlenka mikrofotografické duplikace ale není úplně nová. Možná bychom mohli vysledovat její první použití v ranných dobách fotografování. V roce 1870 Dagron provedl redukci tištěných zpráv na fotografický film. V roce 1935 vzniká v rámci Science Service oddělní Documentation Division. Cílem tohoto oddělení bylo rozšířit technologii mikrofilmů. Bylo potřeba vyřešit problémy způsobené nedostatečným rozšířením fotoaparátů a čtecích zařízení.

Aktivity

Ve 20. letech 20. století se Watson Davis stal ředitelem Science Service a editorem Science News Letter.

V roce 1934 v knihovně Department of Agriculture Atherton Seidell a Watson Davis založili službu zvanou Bibliofilm. Tato služba poskytovala kopie dokumentů na základě technologie mikrofilmů. Později se této technologii dostalo značného rozšíření např. do National Bureau of Standards a United Geological Survey Library.

V roce 1935 založil oddělení Documentation Division ve společnosti Science Service s cílem zaměření se na bibliografii a doručování kopií dokumentů uživatelům.

Do roku 1937 se zájem o používání technologie mikrofilmů rozšířilo natolik, že Watson Davis se svými spolupracovníky zakládá oddělenou organizaci American Documentation Institute (později přejmenovanou na Association for Information Science and Technology (ASIS&T)) s cílem zaměření se na rozvoj mikrofilmu.

Roku 1937 se Watson Davis zúčastnil World Congress of Universal Documentation v Paříži jako jeden z deseti členů americké delegace.

Během několika prvních let své existence přispěl American Documentation Institute významným dílem ke zlepšení šíření vědeckých informací, kopírování tisíců stránek z vědeckých knih, časopisů, tezí a novin a jejich poslání vědcům po celém světě za nízkou cenu.

Za svůj život se stal Watson Davis prezidentem American Documentation Institute, členem National Inventors Council, Executive Board of the National Child Research Center a také členem Board of the American Eugenics Society. Stal se také společníkem American Institute a American Association for the Advancement of Sicence.

Ze začátku své kariéry pracoval jako zaměstnanec National Bureau of Standards a vědecký redaktor Washington Herald.

Úspěchy

Watson Davis obdržel čestný doktorát na Univerzitě Georgea Washingtona v roce 1959.

V roce 1960 byl Watson Davis oceněn vyznamenáním Jamese T. Gardyho za významnou činnost v oblasti pokroku chemie. Jednalo se o „vynikající zprostředkování zpráv veřejnosti, což významně zvyšuje znalosti a chápání veřejnosti v oblasti chemie, chemického inženýrství a souvisejících oborech.“

V roce 1985 bylo založeno na počest Watsona Davise a Helen Miles Davisové ocenění nesoucí jméno Watson Davis and Helen Miles Davis Prize. Tato cena byla založena Milesem a Audrey Davisovými. Cena je udělována autorům knih v dějinách vědy zaměřené na širokou veřejnost (včetně vysokoškolského vzdělání). Kniha musí splňovat tyto kritéria: musí být zveřejněna v angličtině během tří kalendářních let bezprostředně předcházejících ročníku soutěže, mělo by se jednat o knihu úvodní, která je určena pro obecné čtenáře a začínající studenty.

Další cenou nesoucí jméno Watsona Davise je Watson Davis Award, která je udělována členům The Association for Information Science and Technology za specializovanou službu a aktivní činnost ve společnosti.

Přínos

Přínos Watsona Davise pro knihovnictví a informační vědu spočíval ve snaze rozšířit vědu mezi všechny občany. Také jeho myšlenky týkající se mikrofilmů můžeme považovat jako vizi digitalizace knih.

V knize Advances in Computers v kapitole s názvem Digitální knihovny: Historické ohlédnutí je zmiňován Watson Davis jako vizionář, který spatřoval přínos digitálních dokumentů. V té době se sice jednalo o využití jiné technologie, a to konkrétně mikrofilmů. Watson Davis je zde také popisován jako průkopník indexování. Zajímal se o dokumentaci, klasifikaci dokumentů a jejich distribuci. Jeho vize bylo nalezení a shromáždění všech relevantních dokumentů na jedno místo tak, aby byly vědcům, kteří je potřebují ke své práci, plně k dispozici. Jeho ideje spojované s pozdějším vznikem digitálních knihoven zahrnují myšlenku jedné velké knihovny, ze které by si uživatelé mohli objednat informace do nejbližší knihovny.

Publikace

Davis Watson byl velmi plodným autorem. Publikoval na desítky článků. Dle WorldCat Identities můžeme nyní nalézt jeho 45 prací v 86 publikacích ve 3 jazycích v 1 585 knihovnách. V multioborové citační a abstraktové bázi Scopus nalezneme 59 článků, které se vážou k jeho jménu.

V roce 1924 publikoval knihu The Story of Copper obsahující diagramy a ilustrace.

V roce 1934 publikoval The Advance of Science a v roce 1940 knihu Science Picture Parade.

Mezi nejvýznamnější články, které Watson Davis publikuje můžeme zařadit následující:

V roce 1931 Industrial Revolutions

V roce 1936 Microphotographic duplication in the Service of Science

V roce 1936 Science and the Press

V roce 1936 The Press, and Intellectual Advance

V roce 1937 Centennial Celebration of the American Patent System

V roce 1937 The Next Step in Newspaper Work – Microfilming

V roce 1938 The Uses of Microfilm in Documentation

V roce 1942 Living in a Scientific World

V roce 1942 Science and the Press

V roce 1948 The Rise of Science Understanding

V roce 1952 The Interpretation of Science through Press, Schools and Radio

Abstrakty vybraných článků

Watson Davis se zabýval tématem popularizace vědy. K tomuto tématu se váže jeho článek Industrial Revolution. V tomto článku zveřejněném v časopise The Scientific Monthly v roce 1931 Watson Davis popisuje vývoj dnešní společnosti, která je ovlivněna rychlým vývojem technologií. Poukazuje na to, že mnohé vymoženosti byly pro člověka ještě nedávno nepředstavitelné. Průmyslová revoluce tak ovlivnila nejen technologie samotné, ale i celou lidskou společnost, která si nyní život bez mnohých technologických vymožeností nedokáže ani představit. Následně jmenuje průmyslové revolucionáře, mezi které řadí např. Thomase A. Edisona, Marie Curie a další. Popisuje, že ale není možné zahrnout všechna významná jména do tohoto soupisu významných průmyslových revolucionářů.

Ve svých dílech psal o přínosu mikrofilmů a snažil se tuto technologii propagovat.

V článku Microphotographic duplication in the Service of Science z roku 1936 popisuje, že Science Service v rámci své vědeckovýzkumné činnosti založila oddělení Documentation Division, jejíž cílem bylo vyvíjet mikrofotografické mechanizmy sloužící k duplikaci dokumentů. Také zahájila experimentální provoz dvou služeb vědecké dokumentace: Bibliofilm Service a Publication Service. Dále popisuje vývoj začleňování mikrofilmů a jejich vize do budoucna.

Tématu mikrofilmů se Watson Davis věnuje také ve článku The Uses of Microfilm in Documentation, který byl zveřejněn roku 1938. Technologii mikrofilmů viděl Davis jako náhradu za půjčování knih z knihoven. Uváděl, že mohou přinést knihovní zdroje přímo na stůj jednotlivých vědců. Díky nim bude možné kopírovat složky dokumentů proto, abychom je uchránili a zachovali. Díky mikrofilmům také ušetříme skladovací prostor. Celé množství denních výtisků novin můžeme fotograficky komprimovat do malých rolí mikrofilmu. Mezi další výhody, které Davis mikrofilmům připisuje patří, že díky nim budeme moci shromáždit široce rozptýlené bibliografie celé světové literatury.