Pergamen
Autor: Ilona Děchtěrenková
Klíčová slova: psací látka
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - psací látka
podřazené - svitek, kodex, palimpsest
Charakteristika
Pergamen – jemně vydělaná ovčí, jehněčí, oslí, kozí nebo telecí kůže [1, str. 37]
Výroba
Výroba pergamenu byla složitá. Nejprve ho vyráběli mniši a od 13. století světští pergameníci. Zvířecí kůži nejprve zbavili chlupů či vlny. Potom ji tři až čtyři dny máčeli v hašeném vápně, propírali vodou a napínali do dřevěných rámů. V nich odstranili z kůže poslední zbytky nečistot. Potom se kůže sušily a potíraly křídou, olověnou nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji a leštily se pemzou. Nakonec bylo na pergamen naneseno lepidlo nebo vosk, aby nedocházelo k rozpíjení inkoustu. Složitost výroby pergamenu byla důvodem jeho vysoké ceny na trhu.[1, str. 39]
V historii se rozlišují dva hlavní druhy pergamenu:
1. Charta italika – připravovala se z ovčí a kozí kůže, používala se především na jihu Evropy. Vypracována byla jen masová strana kůže.
2. Charta theutonica – byla hrubší, vyráběla se z kůže telat, používala se ve střední a severní Evropě. Byla zpracována oboustranně.
S úsporou pergamenu je spojeno slovo palimpsest.
Palimpsest - slovo řeckého původu, kterým se označují popsané pergameny, jež byly oškrábány a znovu popsány. Tímto způsobem, rozšířeným především v 5. až 7. století., se šetřil tento drahý psací materiál.[1, str. 39]
Použití
Pergamen se používá jako psací materiál, který známe ve formě svitku nebo kodexu. Pergamenový kodex se stal ustálenou formou pro mnohé římské a raně křesťanské knihy. Na rozdíl od papyru bylo možné psát na pergamen z obou stran. Výhody tohoto způsobu psaní plně ukázal až kodex, který byl tvořen z přeložených listů. Obsah rukopisu se tím zvětšil, poznámky se v něm lehce připisovaly a čtenář mohl v knize poprvé listovat. Dvoulisty pergamenu se vkládaly do sebe a takto vzniklé vrstvy byly sešívány; buď k sobě navzájem stehem řetízkovým či podélným nebo na vazy (řemínky ze zvířecích šlach, pergamenu či kůže). Takovému celku se říká knižní blok, který v raném středověku chránily šité nebo lepené obálky z pergamenu, kůže nebo látky. Později byly složky vkládány do bukových, dubových, případně cedrových desek a upevňovány nýtky. Kodex se stal přímým předchůdcem knihy.[1, str. 38-39]
Historie
První rukopisy psané na pergamenu se objevily už na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii. Na tento materiál psali i Féničané, Židé a Řekové. Po mnoha letech bylo používání pergamenu obnoveno a zdokonaleno v řeckém městě Pergamonu (dnes turecká Bergama). Odtud pochází název tohoto psacího materiálu. Pergamon se stal nejdůležitějším střediskem jeho výroby.[1, str. 37]
Kodexy se v historii plně prosadily ve 4. století. Souběžně s nimi se však stále používaly i pergamenové nebo papyrusové svitky.[2, str. 30, 35] Příkladem jsou Etiopané, kteří běžně používali kodexy, ale modlitby psaly na svitky. [1, str. 41]
Nejstarší známé kodexy
Nejstaršími knihami ve formě pergamenového kodexu byly například Kyjevské listy (přelom 9. a 10. století), Legenda o sv. Václavu (polovina 10. století). [1, str. 41] Codex gigas, pravděpodobně největší knihou na světě (rozměry pergamenových listů jsou 890 x 490 mm, rozměry novodobé vazby z roku 1811 dokonce 920 x 505 mm). [3]
Použitá literatura
- PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Albatros, 1988. ISBN 13-858-88.
- CEJPEK, Jiří, et al. Dějiny knihoven a knihovnictví v Českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-163-3.
- Uhlíř, Zdeněk Codex gigas, jeho obsah a funkce [online]. Dostupný z WWW: <http://www.manuscriptorium.com/Download/Documentation/zu_codex_gigas.pdf>.
